Koe no katači

S Kimi no na wa. to má sice společný rok vzniku, ale to je tak vše – jinak nemá smysl tato dvě díla srovnávat, neboť každé je žánrem i formou o něčem úplně jiném a každé cílí na zcela odlišného diváka. V prvé řadě se sluší uznat, že si tvůrci Koe no katači naložili na bedra nelehký úkol. Vytvořit psychologické drama z období dospívání, které by bylo uvěřitelné (v prvé řadě tedy se zdařile napsanými postavami a jejich propracovanou psychologií), dokázalo se víc než jen hloupě a povrchně dotknout tématu inkluze handicapovaných lidí do „normálního“ kolektivu a zobrazit příčiny, průběh a následky šikany na jednotlivce i kolektiv, ale zároveň nebýt prvoplánovým mravokárným snímkem či těžkým dojákem a procházkou slzavým údolím, a do toho si ještě zachovat nápaditost, sympatické postavy a výbornou audiovizuální stránku, která se od děl KyoAni už tak nějak tradičně očekává. A světe div se, jim se to podařilo. I bez patosu. Jak správně poznamenal ve svém komentáři Larky, o ubrečenou středoškolskou romantiku se skutečně nejedná a tvůrci dobře ví, na které aspekty se mají zaměřit. Ve výsledku jsem však váhal mezi 4* a 5*, a to především kvůli na místě přešlapující prostřední části a poněkud unáhlenému závěru, ale jelikož se podobně zdařilých anime z daného žánru rodí jak šafránu (napadá mě teď z hlavy akorát Aura, která ale od druhé poloviny šla do kytek), je nutno uznat, že Koe no katači je zkrátka jinde a i za nejlepší použití The Who v anime si tu pátou hvězdu zaslouží, nuže? (23.12.2019)

[4,5*]     "Ishida-kun is moving his hands around." "It's probably sign language." "What? Wow. I didn't know he had that special skill."     Po dlhšom čase jeden japonský animovaný film, od ktorého som nedokázal odtrhnúť oči, nádherným spôsobom rozoberajúci stále aktuálnu tému šikany. Režisérku Naoko Jamada som nepoznal, ale odteraz ju už určite budem mať v hľadáčiku. Už samotný príbeh je veľmi silný a hlboko ľudský, čo ma ale uchvátilo najviac, je tá prepracovaná psychológia, na animovaný film veľmi neobvyklá. Film zrejme najviac vystihuje prívlastok animovaná psychologická dráma. Tých postáv je toľko a tie vzťahy sú často tak zložité, že sa v nich jeden menej pozorný divák musí nutne strácať. Skvelým vizuálnym nápadom sú krížiky na tvárach postáv, ktoré sa objavujú a miznú podľa toho, aký má daná postava aktuálne vzťah ku hlavnému hrdinovi.     "I want you to help me live." (19.11.2022)

Asi by som si občas prial, aby sa kvalita ázijskej kinematografie presunula aj do iných krajín. Nemôžem nesúhlasiť s faktom, že na svete vzniká veľké množstvo kvalitných filmov a rovnako aj veľké množstvo zlých filmov, no väčšinou keď siahnem po animovanom filme z Japonska, alebo po Juhokórejskom filme a podobne, tak sa dočkám skutočného zážitku. Film "A Silent Voice" bude dopĺňať kategóriu týchto filmov a rovnako to bude vysoký adept medzi najlepšie filmy roku. Prečo? Poďme sa na to pozrieť. Príbeh sa sústredí na Ishida, ktorý počas základnej školy šikanoval nepočujúce dievča Shouko. No po určitých udalostiach sa všetky jeho činy otočia proti nemu a ako stredoškolák absolútne nevie nájsť svoje miesto, nevie komunikovať so svetom a má pocit, že v jeho svete existuje len čierna diera pre to, že bol k Shuoko tak veľmi krutý a nevie ako to všetko napraviť. Rovnako sa tým stáva aj vyvrheľom sveta a začne nenávidieť seba samého. A to sú emócie a situácie, ktoré človek väčšinou v animovaných filmoch nevidí a je to úžasné, že film o nich rozpráva s ohromnou dávkou citu, empatie a vie presne vyjadriť, čo chce a posúva to do rovín, ktoré sú skutočne silné. Ako pocit viny, nenávisť voči sebe samému, myšlienky o samovražde a podobne. Nechcem to nejako moc rozoberať, aby som nezachádzal do veľkých spoilerov, no musím povedať, že posledná polhodina filmu je absolútne fantastická. Má to v sebe ohromnú dávku srdca, je to inteligentné, je to silné a plné emócií. Vôbec je treba priznať, že emócie sú veľmi silnou stránkou tohto filmu a veľmi veľa vypovedajú. Rovnako aj animácie vo filme. Pozrite sa iba naň. Vyzerá úchvatne a fakt, že jeho pocity z okolitého sveta spracovali modrými krížikmi na tvárach ľudí je podľa mňa geniálny nápad a vypovedá to veľmi veľa. Jeden z najlepších psychologických filmov tohto roka, má v sebe veľa silných, emotívnych momentov, ktoré ostanú v pamäti ešte dlho a jediné čo môžem odporúčať je, aby ste si film pozreli. Stojí úprimne za to. Hodnotenie: A+ (11.11.2017)

Přestože se snažím být aspoň trochu objektivní, tak tady prostě objektivní, emocemi neovlivněné a pečlivě strukturované hodnocení nezvládnu. Na to jsou moje pocity z Koe no Katachi příliš silné... Příběh o překonávání minulosti, poučení se z chyb, snaha o jejich nápravu a hledání lásky jak k druhým, tak k sobě samému... Tak bych asi nejspíše popsal tenhle filmový skvost, který ve mně zanechal výraznou stopu... Pokud hledáte něco odlehčeného, tak se Koe no Katachi raději vyhněte obloukem, protože to rozhodně není nějak zvlášť veselá podívaná. Stres, trauma, šikana, deprese - to vše se zde vyskytuje v hojném množství a hraje důležitou roli v příběhu. Ale právě překonávání těchto věcí je jedna z úžasných částí filmu. Když tak přemýšlím nad dosavadními filmy/seriály, kterým jsem dal 5*, tak mi najednou připadá 5 jako malé číslo, které není dostačující na vyjádření mého absolutního nadšení pro tenhle film... Rozhodně jedno z nejkrásnějších, nejdojemnějších a i nejsmutnějších věcí, které jsem kdy zhlédl. - 100 % (dal bych i víc, kdybych mohl) (05.11.2017)

Film jsem shlédl bez jakéhokoli očekávání. Už prvních pár minut mě oslovilo úžasou hudbou, animací a smyslem pro detail. Kam se hrabe to anime s vlakem... Ještě jednou chci zdůraznit: detaily v tomto filmu jsou přímo úchvatné. Ať už se jedná o plakáty, utility na kole, oblečení, vodu, okolní svět prostě žije! Neexistují zde žádné zastavené postavy, na všechno je radost pohledět. A ta hudba, hlavně tedy klavír, ta prostě dojme... Teď však to nejdůležitější, a co příběh?. Příběh je ze začátku neskutečný, vtáhne do světa, sžijete se s postavami, oblíbíte si je, nebudete je mít rádi, budete jimi opovrhovat, říkat si, jak se tak mohou chovat. Prostě a jednoduše - wow. Všichni tu mají nějakou osobnost, která není dána neproměnlivým charakterem, ale prostou lidskostí a (hlavně ze začátku) mladým věkem. Příběh jako takový vtáhne a jen tak nepustí. Ať už jsou scény barevné, šedé, tiché nebo hlasité, pořád se něco děje. Co jsem zpozoroval byla prakticky neschopnost předvídat, co bude následovat. To je u mě velké plus. Trochu to přehnali s koncem, který je takový to "happy ending za všechny prachy", ALE nijak to nenarušuje celkový dojem. Hit roku 2017, film, který bych doporučil jako rodinný snímek pro večení pohodu či na příští Animefest pro ty, co ho přehlídnou. Rozhodně doporučuji. Udělejte si pohodlí, přichystejte čaj a nějaké jídlo, zavrtejte se do postele a užijte si tento krásný snímek. Podoba hlasu, pěkných 92 % (21.05.2017)