Koe no katači

Deti vedia byť ku sebe neskutočne zlé. Človeka až zamrazí pri krutých Ishidovych skutkoch. Shouko so svojím postihnutím je však stále plná optimizmu a lásky k ľuďom. Celý film by mohol byť tak o 20 minút kratší, ale vzhľadom na krásnu animáciu, mu tú dĺžku odpustíte. Slzy sú povinnosťou už asi pri každom japonskom anime. (27.05.2023)

Ukážkové majstrovské dielo označujúce ľudské hodnoty, rozmanitosť ľudských charakterov, ľudské činy poukazujúc na to, ako ľahko môže niečo úplne ovplyvniť človeka a či v duši človeka môže prejsť nejaká hlbšia zmena. Nesmiem zabudnúť na geniálne prezentované postavy či emócie, perfektívne a ťažko exspirované momenty. Krásy tohto diela som si začal všímať až po následujúcich projekciách, prežíval som to stále viac a hluchých miest tu je naozaj len minimum. (31.08.2018)

Čo je potrebné na nájdenie vykúpenia? A naozaj si zaslúžime druhú šancu v živote? Ak hľadáme vykúpenie, musíme najprv prevziať zodpovednosť za svoje činy! Cesta sa to môže zdať byť náročná, avšak nie úplne nedosiahnuteľná. Ak chcete vedieť viac, pozrite si toto majstrovské dielo, ktoré ešte k tomu obsahuje najlepšie zrežírovanú scénu v anime histórii (myslené ako ktorú som mal možnosť zatiaľ vidieť) - samozrejme hovorím o hanabi. (07.09.2022)

Dlouho jsem čekal, hype bys dost velký. Bohužel to co jsem dostal bylo opravdu slabé. Nebylo to vtipné, smutné, akční, napínavé, záhadné. Bylo to "Nijaké" asi tak bych tento film popsal. Dle traileru se stalo to co jsem čekal. nic překvapivého, bohužel mě často iritovalo chování postav. Na jedno podívaní to šlo, bohužel nikdy více o toto nezavadím . Nishimiya jednou slyší všechno jednou neslyší vůbec nic. Postavy jako by od základní školy se povahově vůbec nezměnili. Film bezdůvodně uječený a naprosto chaotický 5/10 (18.05.2017)

S Kimi no na wa. to má sice společný rok vzniku, ale to je tak vše – jinak nemá smysl tato dvě díla srovnávat, neboť každé je žánrem i formou o něčem úplně jiném a každé cílí na zcela odlišného diváka. V prvé řadě se sluší uznat, že si tvůrci Koe no katači naložili na bedra nelehký úkol. Vytvořit psychologické drama z období dospívání, které by bylo uvěřitelné (v prvé řadě tedy se zdařile napsanými postavami a jejich propracovanou psychologií), dokázalo se víc než jen hloupě a povrchně dotknout tématu inkluze handicapovaných lidí do „normálního“ kolektivu a zobrazit příčiny, průběh a následky šikany na jednotlivce i kolektiv, ale zároveň nebýt prvoplánovým mravokárným snímkem či těžkým dojákem a procházkou slzavým údolím, a do toho si ještě zachovat nápaditost, sympatické postavy a výbornou audiovizuální stránku, která se od děl KyoAni už tak nějak tradičně očekává. A světe div se, jim se to podařilo. I bez patosu. Jak správně poznamenal ve svém komentáři Larky, o ubrečenou středoškolskou romantiku se skutečně nejedná a tvůrci dobře ví, na které aspekty se mají zaměřit. Ve výsledku jsem však váhal mezi 4* a 5*, a to především kvůli na místě přešlapující prostřední části a poněkud unáhlenému závěru, ale jelikož se podobně zdařilých anime z daného žánru rodí jak šafránu (napadá mě teď z hlavy akorát Aura, která ale od druhé poloviny šla do kytek), je nutno uznat, že Koe no katači je zkrátka jinde a i za nejlepší použití The Who v anime si tu pátou hvězdu zaslouží, nuže? (23.12.2019)