Formula 1

Pohled do duše závodníka, který denně riskuje svůj život. Jen chvilka ho dělí od smrti a jedno zaváhání nezabije pouze jeho, ale může zabít i diváky v hledišti. Záběry smrtelných nehod a lidská těla lítající vzduchem jako hadroví panáčci. Ohořelé zbytky závodníka bezmocně hasí záchranáři. Pocit nadřazenosti a božského pocitu při každém vítězství. Legendy automobilových závodů z celého světa ukazují svoje povolání v pozitivním světle, ale daň za chybu je příliš vysoká. Byl jsem zděšen, co si dovolili dát za smrtelné záběry do televizního dokumentu. Nepříjemná podívaná, ale plná adrenalinu a odhodlání ! (08.05.2011)

Tohle přiblížení světa závodních aut, jezdců F1 a v podstatě i jiných sportů mi ohromně sedlo, ty archivní záběry jsou dnes úsměvné, přesto působí moc příjemně.. Průvodci jsou báječní, Sydne Romeová je půvabná žena s pěknou vyřídilkou a Niki Lauda se v mých očích nesmírně polidštil, nahlédnutí do jeho soukromého života bylo decentní a milé.. Při záběrech na nehody jsem přivírala oči, na to se koukat prostě nedá, jinak je to moc pěkná cesta do minulosti.. (05.08.2023)

Popravdě, snímek je nejzajímavější asi z toho pohledu, že je zde docela dobrý přehled o tom, kdo vlastně při závodech formule 1 zemřel, tedy alespoň do roku 1977, na který je především zaměřeno. Objeví se zde docela dost osobností, ať už závodního, nebo i filmového světa, ale je to spíše výplňové. Hlavní jsou ty děsivé nehody. (10.07.2017)

Vybornej dokument ze zivota opravdovych zavodu 70. let...videl jsem s rodicema v kine na Orechovce. Pamatuju si ten zazitek dodnes. Skoda jen, ze ta formule dneska (a autosport obecne) uz neni co byvala. Bezpecnost a penize zabily spolecnou rukou to kouzlo...P.S.: Doporucuju vsem priznivcum motorismu. (26.05.2013)

ROJTEMANE, PROČ SE NIKDY NESMĚJEŠ? - NEMÁM NA TO ČAS. STAČÍ VTEŘINA A JSEM MRTVÝ. _____ Na rozdíl od některých zde komentujících nepovažuji tehdejší piloty za až takové mučedníky (vybrali si, co si vybrali...), vedle nichž se současné máničky vyjímají asi jako Trabant vedle Ferrari, ačkoliv je objektivní pravdou, že sedmdesátkové pretěky byly mnohem více přirozené, dynamické a živelné (přestože je přímo zde Stirling Moss znevažuje pro změnu vzhledem k "jeho" časům - typické). Na druhou stranu je pravděpodobné, že zajíce typu Algersuari (kterého jsem snad ještě neviděl dojet do cíle) nebo Sutil (kolegům na trati je nebezpečnější než svého času tři Gillesové Villeneuveové) by pečlivě sbírali po kouskách zhruba ve druhé zatáčce: dnes ty monoposty řídí machři, ale vedle nich i děti. A propo, fatální nehody Pryceho nebo Williamsona byly neuvěřitelně hloupé, zbytečné, smolné, a v kombinaci s bubny, které tam ti Taliáni mrskli, na hranici mé osobní únosnosti. Nemluvě o tom - a to už v záběrech neuvidíte - že se popálenou mrtvolu do konce nepřerušeného (!!!) závodu neobtěžovali ani uklidit. Dneska přitom vyjíždí na trať Safety Car i když na ní leží byť jen blbej připínáček. (06.10.2009)