Vertigo

Vertigo je jeden velký žert. V prvý řadě si vystřelil Hitch z producentů – film prodělal, tak to svedl na Stewarta a Novak, která byla povolána na poslední chvíli a přetvářela si postavu podle svýho. Hitch byl v tý době etablovaný tvůrce, čili ho to pochopitelně netrápilo. Za druhý si vystřelil z diváků planýrováním žánru. Vertigo není ani horor, ani thriller, ale zničující mysteriozní tok – holá lynchovina! Hitch je důkazem toho, že ke zmatení diváka není potřeba LSD, ani přebytečná neurvalost, jelikož jeho filmy jsou velice čisté (což je dáno kamerou – u Vertiga na pomezí doznívajícího technicoloru a nástupu barevného negativu). A za třetí si Hitch vystřelil z kritiků. A to tak že pořádně. Ohledně Vertiga existují desítky a desítky výkladů. Nikdo ale neví, který je ten správný. (01.01.2008)

(Ještě jednou si někde přečtu, že za "Vertigo by se nestyděl ani Lynch", tak padnu!) Pro mě VERTIGO boduje především důkladným visuálem, podobně jako u mnohých dalších Hitchhocků, i tady si můžete téměř libovolný záběr zarámovat a pověsit. Hitchcock byl prostě v mnoha věcech napřed a to i dnes. Pro dnešního diváka musí být ohromující jeho detailní a promyšlená režie. Klobouk dolů. (11.01.2009)

Upřímně jsem čekal víc, ne proto, že bych měl tak moc nastavená očekávání, ale zkratka díky statusu toho filmu. Hlavní pointa poměrně funguje i dnes, leč po skočení jsem měl nesmazatelný pocit, že to mohlo být o půl hodiny kratší. A navíc jsem pak byl šokovaný zjištěním, že padesátiletý James Stewart měl hrát 25 letého mladíka. Věkový rozdíl mi přišel vskutku zvláštní, ale toto zjištění zní až nepatřičně. Něco jako u Call me by your name. (17.04.2023)

Alfred Hitchcock byl zkrátka a jednoduše génius. Přestože disponoval pouze omezenými kinematografickými možnostmi své doby, vytvořil další neuvěřitelný skvost, ze kterého čerpají autoři ještě dnes. Nemohu udělit plný počet, jelikož mé pocity byly mírně utlumeny vzhledem k nepřebernému množství podobných filmů, které už jsem na podobné téma viděl. Ale přesně jako jsem zmiňoval, Alfréd v roce 1958 vytvořil něco nezapomenutelného a kvalitu potvrdí vysoká poutavost a promyšlenost tohoto dvouhodinového snímku na němž se mi pravděpodobně nelíbil pouze konec. Konec, který jsem vzhledem k pozvolnému tempu celého příběhu jaksi očekával o něco lepší. Ale to ze mne asi mluví jen vysoké nároky dnešní doby. 77% (22.09.2021)

Ústřední zápletka je sice zajímavá, ale v celkovém balení také dost přitažená za vlasy. Nemám příliš pochopení pro obsese podobného druhu, takže hrdina mi nebyl sympatický (tak silně někomu vnucovat svou představu a vlastně osobnost někoho - hm - jiného), nadto prostě nevěřím, že by to nepoznal. Výborné řemeslo to v tomto případě nedožene. (09.08.2015)