Roztržená opona

Roztrhnutá opona je objektívne slabším Hitchovým trilerom, ale nemám vôbec chuť mu vyčítať maličkosti, ale aj väčšie nedostatky, keď ma táto špionážna historka a napínavá naháňačka bavila celé dve hodiny. Výborné nápady striedajú zase momenty rozpačité, asi ako porovnanie neočakávaného a nápaditého návratu nemeckej herečky zo začiatku filmu v jeho závere v porovnaní s nepochopiteľnou účasťou zanietenej Poľky. Hitch dostáva svoje postavy do situácií, z ktorých zdanlivo niet úniku, ale vždy sa to nejako podarí. Hlavne sa ich ale nesnažte porovnávať s realitou, mohlo by to ovplyvniť vaše výsledné hodnotenie :). No a Newman tu zopárkrát drzo svojim protivníkom klame a keby som to nevedel a bol nemeckým agentom, aj by som mu uveril. (08.02.2016)

Paul Newman. Julie Andrews. Alfred Hitchcock. Na spojení těchto tří jmen jsem se opravdu těšila a očekávala špionážní příběh s pořádnou porcí napětí a s nějakým překvapivým zvratem, jak je u mistra zvykem. Leč nekonalo se. Namísto toho se mi dostalo poklidně plynoucí selanky, ze které mě nedokázala vyrušit ani vražda tajného agenta a dokonce ani obavy o osudy ústřední dvojice se tak nějak nedostavily. Film najednou skončil a já jsem si toho téměř ani nevšimla. Za mě zcela průměrný, zapomenutelný film, na němž nicméně nemohu nedocenit solidní herecké výkony. Season Challenge Tour 2015 – týden s Alfredem Hitchcockem (06.08.2015)

Poměrně suchý, humorem poskrovnu přiživovaný scénář vychází z premisy banálního špionážního thrilleru, ale postupně nabývá na síle a mění se v důmyslnou hru na dvojí pravdu. Již samotný název svádí a priori k představě poničené divadelní opony. Proč ne, v posledním dějství by k něčemu podobnému mohlo dojít, autor však bezesporu mínil oponu železnou. Také názor na profesora Armstronga jsme nuceni několikrát přehodnotit dle dostupných informací. Ani podvědomé tušení, že Paul Newman přece nemůže hrát posluhovače „těch zlých“, neodstraňuje veškeré pochybnosti. Tato divácká nejistota šikovně zvyšuje napětí, bohužel nijak nesnižuje roztahanost filmu. Plýtvá se slovy i postavami (k čemu ta patetická epizodka s jakousi polskou hraběnkou?), veledůležitá scéna mordu je jako donekonečna odkládaný orgasmus. Pomohla by hudba vyhozeného Bernarda Herrmana? Nebo Hitch jednoduše zestárnul? Nechal by si v mladším věku vnutit do hlavní ženské role tehdy žádanou (protože Za zvuků hudby), avšak zcela nevhodnou, nesnesitelně přehrávající a nadto nesympatickou Julii Andrews? U Hitchcockových dřívějších filmů bych nejspíš napsal opak, tady nemohu: stačí málo, aby to bylo horší, je třeba hodně, aby to bylo lepší. Apendix: mistra můžete vidět v hale kodaňského hotelu, jeho kalhoty znesvětí malý infant. 65% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, berg.12, Legas, murakamigirl (10.09.2009)

Z americkými filmy staršího data výroby, které popisují události minulých režimů u nás, či v blízkém okolí, byl vždycky problém. Buď jednotlivý tvůrci danou látku zpracovali se značnou dávkou typicky amerického patosu, což vyznělo v porovnání z našimi vlastními filmy o podobných věcech poněkud zvláštně, neřkuli přímo směšně, nebo danou politickou situaci využili jako pozadí pro své typické americké thrillery, detektivky a dramata, což člověka znalého historie docela popudí, protože takový filmoví tvůrci si s evropskými reáliemi dělají, co chtějí. Roztržená opona je právě onen druhý případ. Já osobně jsem k filmu přistupoval s jistou dávkou tolerance a to z důvodu, že vím, jaké Hitch točí filmy, tudíž když nebudu příliš přemýšlet nad tím, kde a kdy se děj odehrává (což je pochopitelně docela problém), tak si film užiju. Vyšlo to jen napůl. První polovina filmu je moc pěkná, hlavně díky nádherným exteriérům a interiérům (tedy nejen díky nim samotným, ale také díky Hitchově práci s prostorem). U scény s nožem, lopatou a kamny jsem se sice trochu smál pod svetr, aby to mistr neviděl, ale i tak se mi líbila. Druhá půle už je pro Evropana hůře stravitelná a její nechtěně vtipný obsah prostě nelze ignorovat. (19.03.2007)

Jsem ten, který by s chutí odňal monopol na ochranu světového míru z "čestných" amerických rukou. Přesto mne tento špionážní Hitchcock hodně bavil, ač jsem v něm patrně viděl něco jiného, než autor. On po mně logicky chtěl, abych fandil statečnému americkému vědci na sebevražedné misi mezi východoněmeckými kolegy, ale já jsem viděl doktoráty ověnčeného absolventa prestižní placené univerzity, kterak se snaží ukrást myšlenku vědci, který promoval na bezplatné státní škole v NDR. Ovšem absenci napětí jsem nezaznamenal, takže u mne spokojenost. (01.01.2012)