Ostré předměty

Silnej závěr plnej fyzického herectví, z kterého není dobře po těle. Nechápu, jak Camille po tom všem mohla vstát z postele a fungovat. Do detailu dotažená věc, která diváka celých osm dílů pomalu dusí, někdy celkem slušně i tráví, ale rozhodně nenechává v klidu. A ten brutální mezititulkový flashback na úplný konec? (27.08.2018)

Valléeho americká režisérská kariéra stála na tom, že dokázal svébytně, nejednoznačně a relativně naturalisticky zpracovat témata, která by pod většinou jiných tvůrců skončila jako úlisné motivační kýče. Když se ale jeho schopnosti mohly konečně spojit s bezvýchodnou dusivostí předlohy Gillian Flynn, vyčepal se jeho potenciál naplno. Sharp Objects je osm hodin sledování umořeného statického jižanského města s rezignovanými, duševně nemocnými postavami, snímanými optikou traumatizované alkoholičky. A proto vše sledujeme nijak zvlášť pohodlnou formální metodou statických záběrů, které jsou ale točené z ruky, do oněch záběrů se občas dostanou postavy či odrazy postav, které ve scéně vůbec nemají být, to vše sem tam naruší traumatický půl sekundový flashback, přičemž do toho hraje téměř výlučně diegetická hudba z autorádií či z reproduktorů někde v pozadí. Většina postav mluví unaveným pološeptem a nikdy nic neřeknou. Všichni mají své stimuly a rituály, kterými zaplňují nijakost všedních dní. U minisérie bych nečekal takovou důkladnou snahu udržovat diváka po celou dobu v nenaplněné flustraci s nepříjemnými postavami, kde od prvního do posledního záběru se vše odehrává ve stejné plouživé rychlosti bez jakékoli gradace či satisfakce. Neuchopitelná všudypřítomnost zla z toho dělá jeden z nejsilnějších hororových zážitků vůbec, kdy po každém díle jsem se bál rychle otočit hlavou. (10.09.2022)

Rozhodne jeden z najdovážnejších tv počinov (nielen) poslednej doby. To, čo kedysi započal Lynch v Twin Peaks sa dnes berie ako normálka a hranice v odkrývaní falošnej malomestskej morálky a rôznych zákutí ľudských, či lepšie povedané ženských duší sa posúvajú stále ďalej. Určite by bolo zaujímavé porovnať s predlohou, ale aj porovnanie odlišného prístupu k téme "ženy a ich skurvený život" s Big Little Lies ponúka materiál na premýšľanie. Tam boli ženy predovšetkým obete mužov, tu sú obeťami samých seba a muži ich obeťami, na čo odkazuje aj pavúčí motív. A koniec koncov nie je od veci porovnať celkový výsledok aj s Valléeho filmovou tvorbou. Osobne mi celý seriál pripomenul témami, názvom a trochu aj spracovaním jeden tohtoročný nezávislý hororový kúsok, ale v určitom smere by jeho spomenutie mohol byť SPOILER (napr. tie miniatúry...). Seriál, ktorý polovica divákov po pár dieloch z celkom pochopiteľných príčin opustí, vážne to nie je pre každdého, a tej druhej pripraví ešte drásavejší zážitok, ako sa na prvý pohľad zdalo. Seriál o ženách, ktorý je k nim nesmierne krutý a zároveň kritický a v ktorom sú muži iba bábkami na motúzikoch, ale nakoniec sa aspoň trochu vzchopia... :) A záver je dôkazom, že každý koniec je novým začiatkom, v tomto prípade v značne ironickom zmysle. (14.11.2018)

Zřejmě profesně, technicky dobře udělaný seriál, ovšem příběh na dvě hodiny se vleče hodin osm. Vyprávění se rozplizuje a zase splétá od nesrozumitelných sekvencí přes nekonečné záběry na tragické pohledy protagonistů až po naprosté banality. Vše končí v poslední vteřině naprosto nečekaným, ale také naprosto nepravděpodobným a neuvěřitelným závěrem, po němž si člověk řekne: proč jsem se na tak dlouho koukal? (15.09.2018)

Výborný miniseriál. Hnedka sem poznal rukopis režiséra Jean-Marc Vallée. Skvělé ztvárnění atmosféry malo(mini)města, jako v jiném seriálu Sedmilhářky. Velmi dobré obsazení a napsané postavy, hlavně dámské herecké ústřední trio. Osobně kdybych měl volit, tak za mě zahrála nejlépe Eliza Scanlen ( Amma ). Docela uvažuji, že bych si sehnal knižní předlohu, převážně bych ocenil delší a podrobnější konec, než dostal seriál. "Don't tell momma" 8/10* (07.01.2019)