Ostré předměty

Miniseriálová adaptace literárního debutu Gillian Flynn je pro mě osobně snesitelnější než román sám. Díky zákonitostem filmové narace totiž ubylo hodně kruté doslovnosti (v románu deklamované vágně a nudně) a přibylo prostoru pro zajímavé charaktery (Vickery, Curry a Jackie O'Neill). Minisérie by dle mého snesla o jeden-dva díly méně, byla by dynamičtější, takto je to hodně pomalá atmosférická pocitovka, která hodně sází na rozporuplnou hlavní hrdinku (balancující na hraně diváckých nesympatií), její neutěšené rodinné vztahy a na repetitivní zobrazení buranského venkova. Velmi zajímavá je opět práce se soundtrackem, který organicky doplňuje vnitřní svět postav, který záměrně ostře kontrastuje s ruchovou bezhudbovou složkou. Vlastně jsem si tuhle hereckou one woman show Amy Adams vcelku depresivně užila a díky jejímu hereckému pojetí Camille zaokrouhluji nahoru! (03.09.2018)

sooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo fucking fucked up (22.05.2020)

Ostré předměty se ve všech svých částech pyšní až tak moc osobitou atmosférou a vizionářskou režií, že skoro nezbyde prostor pro jakýkoliv drsnější thriller. Vyšetřování (které se klidně dalo trochu pojmout stylem ala Temný případ) se tím pádem kvůli sklonům spíše k hutnému dramatu odsouvá do pozadí, a pracuje se hlavně s psychologií charakterů na úkor mrazivého napětí (jak tomu bylo v knize). Vallée mi tím akorát dokazuje, že je mistrem spíš krutých dramat než strhujících příběhů, ale nevadí mi to. Všechny ty hravé flashbacky, houbičkový vizuál a cit pro (ne)nápadné osvětlující detaily jsou totiž super. (26.10.2018)

„Don’t tell mama.“ Rodinná dramata, traumata a jiné bolístky servírované formou detektivního thrilleru vsazeného do kulis amerického maloměsta kdesi v Missouri? Ano, prosím! Finální twist se sice už v dobré polovině série odkopal a já už jen čekal, kdy to přijde, ale i tak je to lahodná, byť místy krapet rozvláčná, podívaná. A to obzvlášť díky precizně obsazené (a notně zjizvené) Amy Adamsové i zajímavému námětu. (18.09.2018)

Já neměla pocit, že je to nějak zbytečně natahované. Každý díl byl něčím zajímavý a flashbacky pomohly zamotávat hlavu i rozmotávat příběh. Je pravda, že by na některé detaily mohl být kladen větší důraz a mohlo být malinko víc průběžně vysvětlováno finále, ale celkový dojem mi to nekazí. Po Temném případu a Sedmilhářkách další skvělá volba HBO. Ponurá a mrazivá atmosféra, pochroumané postavy a skvělé herecké obsazení. Na jednu stranu detektivka, ale více psychologické drama. (02.09.2018)