The Punisher

Někde mezi 3 a 4.. Rozhodně lepší než Iron Fist nebo Defenders, ale rozhodně horší než J.Jones nebo L. Cage.. Kvalitativně je to z mého pohledu nejblíže Daredevilovi, který je ale pořád o chlup lepší-možná právě proto, že má Punishera který díky malému prostoru může mít agresivnější tah na bránu... On to vlastně vůbec není špatně natočený seriál. Postavy jsou přesné a parádně zahrané. Jednotlivé motivy jsou často závažné. Jednotlivé scény jsou často silné. Ale jako celek mě to prostě moc nebralo. Je to o ztrátě, rodině, vztazích z boje, PTSD, atd..to vše nám odhaluje Franka jako ex-vojáka který si přitáhnul domů hromadu sraček, ale vytratil se ten Punisher který před časem sám zachránil druhou Daredevilovskou sérii od úpadku. Příběh je podivně roztříštěný a často na místě přešlapující. Pořád se něco asi děje, ale já jako divák mám pořád pocit, že mi oči leští vata. Charaktery jsou rychle rozstřelené tak, že je vlastně už v polovině jasné o koho se nemusíme strachovat a kdo to má asi spočítané.. Překvápko se nekoná (ikdyž jeden náběh tam byl).... Prostě škoda no.. Dobré drama o ex-vojákovi které by bez značky Punisher fungovalo stejně dobře, jen by nemilosrdně zapadlo do propadliště seriálových dějin.. (03.12.2017)

// 1. řada - Krev, slzy a kytara. Sólovka Punishera není tak velkolepá, jako druhá řada Daredevila, zároveň ale není ani tak rozbitá, jako např. Luke Cage, nebo Iron Fist. Tvůrci Frankovi ušili poměrně soustředěný příběh, jenž sem tam doplní překvapivě lidské vedlejší linky, které obzvlášť *tenhle* seriál potřeboval naťuknout. Nezastavitelný stroj na zabíjení padouchů možná bez značnějších problémů obstojí v komiksech, v seriálu to ale je třeba nějak rozlišit, uvést do kontextu, porovnat, rozvést - a tohle všechno se jako nějakým zázrakem povedlo. Mohlo to být o 1-2 epizody kratší? Asi jo. Je to ale ve finále takový problém, abych mohl říct, že Punisher nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem letos viděl? Ani náhodou. 9/10 (17.11.2017)

S01: Série má k dokonalosti daleko (obsazení Barnese do té role, nudný dění v PD, u Micra doma atd, občas vyložený tvůrčí necit), dobrou půlku trvá se rozjet, ALE je tu prostě Jon f*cking Bernthal (x), krvavá bodačka v E12 přinese solidní zadostiučinění a vrhám se hned na další. Doufejme, že to nijak nezkazí tlak piček a ohlasy typu "The Punisher is everything that’s wrong with American masculinity." Ne, chci to ještě víc drsný, nemilosrdný, nekorektní, pro dospělý. 70% - je tu potenciál. S02: Jestliže sérii první zkrátit o pár, pak tu druhou rovnou o dvojnásobek. Celá "Billyho proměna" směšná a nepřesvědčivá, tlachání s dr. Kristou hloupý a zbytečný, přičemž díly 7 8 9 přímo hrozně napsaný a útrpný dno. Pak se to naštěstí jakž takž sebralo, bavil mě John Pilgrim, krve galon, okay, nicméně očekávání z minule se nenaplnila, naopak zklamání. Jako ty pětihvězdy chápu - pokud jste dítě. Mezi béčkovou zábavou a béčkovou nudou... 55% (24.01.2019)

Absolutní masakr, který hlavně v posledních dvou dílech i na Netflixovské poměry překvapuje svou brutalitou a vyloženě zarazí člověka do sedačky. Všichni víme, že Punisher byl skvělým zpestřením druhé série Daredevila a hlavně on vyšvihl zmíněný seriál do top 3 toho nejlepšího, co Netflix kdy zaplatil a vyprodukoval. Racionálně uvažující člověk ovšem musel tušit, že vlastní seriál nemůže být přesně o antihrdnovi-samotářovi, jak jej známe z komiksů, ale ve třinácti dílech musí existovat nějaká dramaturgie a katarze děje, jež správně působí jedině tehdy, pokud nám děj seriálu podrobně představí a sblíží nás s vedlejšími postavami (veterán Curtis a agentka Madani jsou vyloženě boží!), které zprvu prožívají své miniosudy, aby posléze zkřížili cestu obávanému Franku Castleovi. Dle mého se to povedlo na výbornou, ale stejně mě překvapuje, že si tenhle kousek drží až tak vysoké hodnocení a až na výjimky se spousta fanoušků dokázala prokousat přes občasný patos, kterým je citlivě protkán celý seriál. Hlavní cíl samozřejmě bylo napsat hutný příběh, který neomrzí po osmi notně přízemnějších dílech a my diváci jim to odpustíme, jakmile spatříme to závěrečné zúčtování. Alfou a omegou celé téhle věci je samozřejmě fantastický Jon Bernthal, u jehož jsem se nikdy netajil tím, že v době prvních sérií Walking Dead jsem ho vyloženě nesnášel, ale postupně se mu povedlo mě díky výběru dobrých a početných rolí přesvědčit o svých sympatiích, což důrazně vyvrcholilo právě před dvěma lety u Ďábla z Hell´s Kitchen. Neuvěřitelně mě baví jeho herectví, jeho neustálé točení hlavy, jeho styl chůze (převážně s brokovnicí) a samozřejmě jeho typický řev, jež stále zní v hlavách miliónů fanoušků na redditu a v neposlední řadě také emoce, čímž mě naprosto odzbrojil hlavně na konci desátého dílu, kdy z něj byla cítit ta brutální nasranost a nemohoucnost v tom okamžiku konat v jednom. Zkrátka povinnost pro předplatitele Netflixu, fanoušky seriálů, fanoušky komiksu, fanoušky akčních filmů a zkrátka fanoušky povedené kinematografie...takže vlastně pro všechny, no ne? Jen je škoda, že té třetí sezóny už se nedočkáme.. (02.12.2017)

Tímhle směrem – tj. postavy z masa a kostí, jež bolí každý úder, jejich konání, které má smysl, duchaplné dialogy, děj, který není primitivní a je oproštěný od klišé – kdyby se ubíraly i filmová zpracování ´marvelovek´, byl bych jedině pro. Zatím se tak neděje (čest vyjímkám, jako ´Guardians of the Galaxy´ a ´Thor Ragnarok´, ti jsou aspoň osobití a vtipní)). Seriáloví ´Daredevil´ a zejména ´Punisher´ jsou tak úplnými protipóly filmovým generickým CGI atrakcím, přestože je zastřešuje společné studio, což je zajímavé. Zejména ´Punisher´ ma tak velký otisk reálnosti a uvěřitelnosti, že si říkám, jestli má vůbec ještě něco společného s komiksem a předvádí fakt skvělou scenaristickou práci. (21.08.2018)