Tri billboardy kúsok za Ebbingom

Začnu trošku zeširoka. Rok 2017 nám přinesl spoustu parádních filmových zážitků. Nelítostný Dunkerk, nekompromisní Logan, stísněný Blade Runner, Liduprázdný Wind River nebo ultimátní šleha ve formě Bloku 99. Všechny tyto pecky (komiksy u mě vyklízejí pozice z předních příček velmi rychle) trumfly Tři billboardy kousek za Ebbigem. Martin McDonagh mě v minulosti více než zaujal prvotinou V Bruggách natolik že jsem dlouhý čas chtěl do toho osudového města zavítat na Vánoce, poté se mě více než většině zdejších uživatelů líbilo Sedm Psychopatů. Po pěti letech se tedy Martin vytasil s Billboardy a musím vám říct že rozhodně nestřelil mimo mě. Nedokážu přesně popsat v čem se skrývá kouzlo jeho režie. Proč na mě jeho filmy tolik fungují. Zdali to mají na svědomí hodně nepředvídatelné scénáře, které rozhodně obsahují plno momentů překvapení a přitom se postavy chovají ve svých rolích vlastně logicky. Herecké výkony jsou úžasné a pokud nedostane Frances Oscara, tak je to hodně nefér. Stejně tak bych uvažoval i u mého oblíbence Rockwella. Rozhodně kousek, který se dá sjíždět minimálně jednou dvakrát do roka aniž by se jej divák přejedl. 100% (20.02.2018)

Až do cca. 51. minuty mě to v podstatě moc nebavilo a pořád jsem nechápal, proč zde ten film má tak vysoké hodnocení. Teprve když mi v tomto čase došlo, co se chystá vzápětí udělat postava šerifa Willoughbyho, vyvolal se ve mně obrovský údiv a zájem, který vydržel až do konce. A to i navzdory tomu, že moc nemusím Frances McDormand. Za sebe tedy nesouhlasím s názorem, který zde často zaznívá, že druhá polovina filmu je první než lepší - osobně to vidím přesně naopak. Jinak nejvíc mě tam asi bavila postava, kterou ztvárnil Sam Rockwell, a potom skvělý humor, kterým je dramatický děj oživen (ve své podstatě je to film primárně o bolesti - každá postava v něm nějak trpí, ať už fyzicky, nebo psychicky). Naštval mě ovšem otevřený závěr, který obecně považuji za zločin na divákovi. Celkově ovšem za mě nadšení a skvělý zážitek z dobře udělaného filmu. (15.01.2018)

Závidím všem divákům, kteří se na tento snímek teprve chystají podívat. Úžasné, bravurní, geniální, dechberoucí, skvělé a ještě jednou úžasné. Takhle nějak vypadá film, když se dělá dobře. Pokud zde neskončí 4 a více těch nejcennějších zlatých sošek, tak nemám filmový vkus buďto já, nebo vážení páni akademici. A všichni víme, že já vkus mám. Opravdu mě to dostalo. Režisér mi na začátku nasadil na krk vodítko a poté si mě dvě hodiny vodil přesně tam, kde mě chtěl mít. Martin McDonagh zde předvedl, že má dokonale nastudované lidské emoce a pomocí tohoto nesmírně citlivého příběhu emoce diváků ovládal jako zkušený hypnotizér. Možná to není na první pohled úplně znatelné, ale za tímto snímkem stojí obrovské množství práce. Nikdo na světě nevysype tak důmyslný příběh z rukávu. Fascinovalo mě, že se autor nedržel nějaké zaběhlé šablony, ale vytvořil něco svého. Mnohokrát během stopáže připravil moment, který mě překvapil a posunul děj správným směrem kupředu. Ani na půl sekundy jsem se nestihl nudit. Naprosto strhující tempo a promakaný příběh o události, která se zásadním způsobem promítla do osudů lidí malého městečka. Nádherná konfrontace pohledů na událost, kde má divák pochopení pro všechny zúčastněné strany zároveň. Divácký zážitek ještě více umocňují božské herecké výkony asi 6 nejdůležitějších postav. Pozadu nezůstává ani skvělá hudba. Tvůrcům se zkrátka podařilo vytvořit diamant, který je vybroušený po všech stranách. Lepší snímek bych nevytvořil ani já sám. (18.02.2018)

Velká antická tragédie přenesená do kulis amerického maloměsta v Missouri. Téma žalu a jeho vstřebání a vyrovnání se s ním nebylo snad v americkém filmu zpracováno lépe (hodně blízko byl ještě Wind River), tady se ovšem jeho absorbováním mění v čirý hněv, pokus o odplatu (lhostejnému) světu. Je opravdu zajímavé, jak často je tenhle motiv, motiv vzít spravedlnost do svých rukou, přítomný v americké kinematografii a asi dost vypovídá o národním (minimálně jižanském či středo-západním) charakteru - je v tom něco z nedůvěřivosti k systému i ozvěna vypjatého západního individualismu. Násilí plodí (často) zase jen násilí a pokus zjednat (si) spravedlnost může obsahovat víc než jen stopové množství nespravedlnosti. Pomsta může být horší než původní zločin. Martina McDonagha jsem po jeho předešlém filmu odepsal, o to více mne jeho Tři billboardy překvapily...i přes často používanou nadsázku neuvěřitelně komplexní a pravdivý film! Zvláště cenné je právě vyvažování bolesti humorným, téměř každá scéna primárně koncipovaná jako tragická je vyvážena humorem obvykle maximálně podvratným a nekorektním. Samozřejmostí je skvělý casting a vynikající herecké výkony, stejně jako režisérská jistota spojená v tomto případě vkladem autorského filmu i originální scenáristickou linkou s velkými a častými zlomy, poplatnými žánrovému ukotvení. (17.02.2018)

McDonagh natočil film, kde zdánlivě otevřený závěr přímo skvostně uzavírá proplétající se mozaiku lidských činů a nechává diváka přemýšlet o tom, co právě prožil a co za tím vším má hledat. Neváhejte a běžte na to do kina, něco tak kvalitního už celý následující rok možná neuvidíte. Více zde (12.01.2018)