Nerodič

Režisérka zistila, že roky jej ubiehajú, má 35 a stále slobodná, bezdetná. Rozhodla sa tak po zmapovaní osudov dobrovoľných singles (Generace Singles, 2011) zachytiť rôzne podoby rodiny. Podoby vzdialené tradičnému: otec manželka a ich deti. Zoznámime sa tak letmo s inými podobami (ne)rodičovstva. Dve lesby, ktoré si nechali deti urobiť vstreknutím semena dodaného kamarátom samohanou do injekcie a odtiaľ do rodidiel. Slečna, ktorá si nemohla nájsť partnera a tak adoptovala dve cigánske dvojčatá, až zistila, že vysnený život na vidieku vôbec ružovým nie je. Mnohodetná rodina, kde deti pochádzajú z rôznych predchádzajúcich partnerstiev. Model striedavej opatery. Partneri čo sa programovo rozhodli ostať bez detí. Večne nespokojná slečna, ktorá si našla otca cez inzerát, aby teraz o ňom mohla rozhlasovať čosi ako o prolhanom parchantovi. Vidieť, že spoločenské pravidlá týkajúce sa rodiny sa rozvoľnili, no žitie v alternatíve samo osebe ešte nezaručuje šťastie. Atomizované iné rodiny sa boria modelmi ponúkanými médiami a spoločenskými magazínmi, no v pozadí stále akoby posmutnele pomrkávali po tom tradičnom otec, mama a ich deti. Nejde o nejakú prenikavú analýzu, skôr taký povrchnejší, no často do intímnejších detailov nakukujúci pohľad na rôzne podoby toho, čo sa dnes ako náhrada tradičnej rodiny núka. Dokument má i pointu, spočívajúcu v režisérkinom osobnom rozhodnutí. Či bolo šťastné, uvidí sama. (12.04.2018)

Realita shrnuta. Aktéři nebyli žádní exmimoni, ale skuteční lidé (mimochodem, stále mě nepřestává překapovat, že se vůbec najde někdo, kdo je ochoten si takto nechat nahlížet do soukromí). Nebudu si z rukávu sypat žádná čísla, ale ty osudy nebyly nijak výjimečné. Spíš už víc normální než klasická rodina. Nesoudím to, ani neobdivuji. Je to tak. (15.04.2018)

Dokumentaristka Počtová zkoumá současnou situaci rozpadu tradiční rodiny a s tím související komplikace s vyráběním potomků, přičemž neváhá sama vstupovat do aktivní interakce s vyslýchanými objekty zájmu (třeba s nimi vaří, uklízí, baví jejich děti apod. – místy to vypadá, že si tím dělá seznamovací reklamu sama na sebe – od začátku totiž proklamuje vlastní osobní zainteresovanost na daném tématu, neboť to, zda mít dítě a s kým, sama řeší). Snaží se sice pokrýt široké spektrum variací, takže zde vystupuje pár, který děti nechce, single matky (některé opustil jejich partner, či jej opustily ony, jedna raději děti adoptovala, než by nějakého hledala), ale i single otec s dítětem ve střídavé péči, lesbický pár i několikrát rozvedená a znovu sezdaná žena s velkou rodinou, kde jsou různé děti různých rodičů. Známé mužské kulturní osobnosti se mají tendenci předvádět více než ženy (Joachim Dvořák, Tobiáš Jirous), ale na druhou stranu je evidentní, že všichni před kamerou upravují své jednání a nechovají se úplně přirozeně. Po třetí sezdaná žena s mnoha vlastními i nevlastními dětmi ke svému muži přistupuje s odzbrojující pragmatičností ve stylu: tento model se mi líbí, chtěla bych si jej tedy nechat, pokud bude korigovat své jednání k mé spokojenosti. Zastoupená je jen střední a vyšší střední třída obyvatel, která evidentně úzce koresponduje s množinou přátel a známých dokumentaristky. Film je to do značné míry zajímavý, hlavní nedostatek ale vidím v tom, že na začátku konstatuje nějakou všeobecnou situaci a tu pak skrze několik příkladů ilustruje, nic víc – nevede k žádné změně úhlu pohledu. (12.01.2019)

Volné pokračování Generace Singles. Film má opět lehce autoterapeutickou formu a Počtová si s jeho pomocí ujasňuje postoj k určitému tématu (tentokrát početí a výchova dětí). Protagonisty také tentokrát našla mezi svými přáteli, kteří neměli problém s natáčením velmi intimních okamžiků a kteří zároveň reprezentují různé varianty rodičovství (a nerodičovství). Výpovědi šestice netradičních rodin režisérce slouží k prozkoumání toho, proč a za jakých okolností si dnes lidé pořizují potomky, jaké uzavírají svazky či proč se rozhodnou děti nemít. S empatií natočená a empatii vyžadující časosběrná sociologická sonda bez vynášení soudů ukazuje některé z mnoha podob, které v dnešní době mohou rodina i mezilidské vztahy mít. Díky nadhledu a otevřenosti protagonistů filmu nechybí humor ani dojemné okamžiky. Stejně jako v případě Generace Singles platí, že vás dokument osloví tím víc, čím blíže máte k životní etapě, ve které se nachází autorka. Přestože jde o sympatický počin, který s lehkostí naplňuje zvolený koncept, jako jediný důvod, proč jej namísto televize uvádět v kině, vidím možnost následné diskuze s odborníky na dané téma (kteří ve filmu zastoupeni nejsou). 70% (27.11.2017)

Dokument, který mě v podstatě dostal stejně jako před lety Generace Singles - obdivuji na režisérce její schopnost vyhmátnout téma, které považuji ve shodě s ní za výsostně aktuální a naléhavé. Film Nerodič jsem chtěl vidět od první chvíle, co jsem se o něm dozvěděl, strašně mě bavil, a přiměl mě k mnohému zamyšlení. Podle mě skutečně výborný dokument, o němž se mi moc nechce se více rozepisovat, protože by to bylo hodně na dlouho. UPDATE 14.4.2021 - Na podruhé po letech jsem se k tomu stavěl už poněkud vlažně, dojemné mi to nepřišlo vůbec, zajímavé ale stále ano. Ten výběr protagonistů se prostě povedl a přišlo by mi zajímavé se k nim klidně po čase vrátit v novém filmu (asi jsem už trochu zblblý ze všech těch třeštíkovských časosběrů, že bych stejný princip uplatňoval všude; v tomto ohledu mi přijde zajímavé, že Počtové už je dnes 40 a je stále bezdětná, což člověka nutí na to koukat zase trochu jinýma očima než tehdy). Jinak jsem ale docela skeptický k tomu, že by zrovna tato partička lidí nějak reprezentovala současnou podobu české rodiny - pořád si myslím, že klasický model "mamka & taťka & 1-2 děti" je zcela dominantní a pro naprostou většinu lidí představuje vysněný ideál, byť s ohledem na vysokou rozvodovost samozřejmě žije hodně dětí s rozvedenými či nevlastními rodiči z dalšího manželství. Možná se ale pletu, tyhle demografické trendy mě nikdy zas tak moc nezajímaly, a celkově mě už téma tohodle dokumentu nebere tak jako kdysi, ale pořád mi to přijde natočeno dost atraktivní formou, a přijde mi to jako srozumitelný film pro široké diváctvo, které nad ním může přemýšlet o vlastním postoji k předkládané problematice. Pokud tedy se k tomu dokumentu ještě někdo dostane - možná už se na něj snáší závan zapomnění? Kdo ví. (14.04.2018)