Povraz

Hitchockovo divadlo smrti je lákadlom pudovej obsesie a magického žriedla krvavých predstáv. Divadelná hra Rope (alebo aj Rope's End) Patricka Hamiltona z roku 1929, ktorej býva prisudzovaný žáner thriller, stála na rovnakom princípe - javisková opona padla až v samom závere. Vo filme sa musel Hitchcock podriadiť technickým podmienkam a natočil ho ako zdanlivo celistvý neprerušovaný záber (David Bordwell si určite nenechal ujsť možnosť upozorniť na to, že ním v skutočnosti nie je). Jednota deja, miesta a času je dodržiavaná s rovnakou pedantnosťou, ako na divadelných doskách. Leitmotívom je pokus o dokonalú vraždu, ktorý je taktiež experimentom, vykonaným postavami z akademického prostredia. Príbeh obsahuje viacero chýb, no je zaujímavé naň hľadieť v porovnaní s detektívnymi príbehmi z pera sira Arthura Conana Doylea. Akt vraždy je sprevádzaný až okultnou posadnutosťou predstavami umeleckého činu, inzerovaného Brandonom, ktorý v mnohom pripomína Sherlocka Holmesa. Je inteligentný, má asociálne sklony, vášeň pre praktické aplikovanie teoretických problémov a sofistikovanosť v ich prevedení. Sám seba považuje za čosi viac, nadčloveka, no ako každý, i on má svoje chyby. Profesor Rupert Cadell zdieľa titul s Moriartym, Holmesovým nemesis a je tiež človekom, ktorý sa drží v úzadí a na scénu vstupuje až neskôr; predovšetkým je však inšpirátorom zločinu, ktorého vplyv pohltil jeho vykonávateľov. Philip je naopak tou rozbuškou, ktorá v Hitchcockových filmoch vybuchuje pri zrážke racionálneho a iracionálneho konania postáv a bortí rafinované plány uhladených antagonistov. Film pôsobí na diváka podvratne až perverzne centralizovaním na sledovanie udalostí z pohľadu antihrdinov, pričom prvý záber z "miesta činu" zobrazuje samotnú vraždu, a ich úvahami nad zločinom. Ešte experimentálnejšie sa javí film z toho dôvodu, že je prvým Hichckockovým farebným zárezom a prakticky bez nondiegetickej hudby. 90% (17.12.2014)

Asi jen Hitchcock dokáže natočit parádní film v jedné místnosti s pár herci. Provaz je zajímavý thriller, ale trošku tomu něco schází. Režie je zvládnutá bravůrně a herecké výkony taky musím hodnotit na jedničku. Hlavně James Stewart v roli Ruperta. Palec nahoru taky za dialogy. Hlavně scéna kdy Rupert vysvětluje jak by spáchal vraždu je dokonalá. (18.10.2010)

Skvělý film. Napínavý (místy jsem nedýchal!), postavený na duchaplných dialozích, propracovaných záběrech a perfektním scénáři podle stejnojmenné divadelní hry Patricka Hamiltona. Fakt, že zmiňovaná divadelní hra byla inspirována skutečnou vraždou 14 letého chlapce v roce 1924, dodává tomuto snímku znepokojivé konotace. Tím, jak film dodržuje tři základní jednoty klasického dramatu - děje, místa i času - mi připomněl jiný thriller z r. 1967 - "Čekej do tmy" s výbornou Audrey Hepburn. "Provaz" funguje do jisté míry jako nadčasová úvaha nad morální stránkou vraždy a akademickou diskusí o její (ne)oprávněnosti, kterou se dva vyšinutí mladíci rozhodli rozvést do praxe. Film nabízí spoustu otázek k přemýšlení, přičemž na některé sám v závěru odpovídá. Osobně bych tam trošičku ubral na tom patosu kolem humanity, ale já jsem už z generace, pro kterou je cokoli zavánějícího patosem dopředu zdiskreditované; v r. 1948, krátce po holocaustu, to ještě mělo své opodstatnění. A v neposlední řadě, jsem okouzlen výkonem Joan Chandler - škoda, že to děvče nemělo víc zajímavějších rolí. "Provaz" je pro mě bez debat dokonalý film, který mohu směle doporučit každému, kdo má rád inteligentní detektivky. Takové filmy už se dnes netočí. (11.09.2011)

Stejně si myslím, že Hitch byl jen obyčejný filmový fanoušek a i když tolikrát popřel zájem o hvězdy a práci s nimi, tak například jeho kolekce filmů s Jimmy Stewartem hovoří naprosto za všechno. To je čirá láska evropského filmaře, který si smí dirigoval All-American Star (a navíc v oslnivých barvách glorious Technicoloru!), nic víc, nic míň. A vy si v tom klidně hledejte ty formální experimenty, počítejte cívky a tvařte se, že ten výhled není naivně namalovaný a studiový. Ty dialogy jsou docela mazlivé, ale jak to bylo doopravdy s hrou Hamiltona (například s homosexualitou těch dvou vrahů), to už těžko soudit, neb na českých scénách se hraje jen výjimečně (naposledy v Redutě v Brně), to už je častěji k vidění variace na Plynové lampy... (20.01.2019)

„Tento večírek vejde do historie.“ Tož ano, vešel. Alfred Hitchcock byl bezesporu vynikajícím, nápaditým filmařem, ale u některých jeho filmů mi připadá, že jsou tolik uznávané především jen pro jednu vybranou scénu nebo prvek (staticky nasmímaná akce na poli v Na sever severozápadní linkou, šokující vražda ve srpše v Psychu či příprava ptáků na útok v Ptácích a pod.), ale nejednou je tenhle jeden geniální, nadčasový a působivý prvek součástí celku pro mě spíše kolísavého, místy až omšelého. Tak jsem vnímal i Provaz, který se stal jedinečným zase nápadem natočit krimi thriller na jeden záběr bez viditelných střihů. Což je na svou dobu nápad hodně experimentální a určitě se cení, jenže přečkat půlhodinovou konverzaci hostů na oslavě, plnou dialogů o všem možném a často docela o ničem mi dalo hodně zabrat. Výborný úvod před večírkem a stejně zdařilé vyvrcholení po něm oplývá při tom skvostnou atmosférou a napětím, jenže ze samotného večírku se tohle všechno vytrácí a následkem onoho experimentu, který činí snímek něčím výjimečným, vznikla současně dle mého názoru i jedna pěkně dlouhá vata. A já se u případného čtyřhvězdičkového filmu nechci cca 30 z 80ti minut nudit, jakkoliv by byl zbytek výtečný... Navíc nepatřím ani k těm, kteří by se rozplývaly nad poválečným morousovitým Stewartem. Na druhou stranu mě zas dokázali hodně upoutat herci v postavách obou vinníků (Dall, Granger) a celkový dojem i v tomto směru vyvážit. [65%] (28.06.2021)