Povraz

Existuje vůbec způsob, jak ospravedlnit vraždu? Na tuto otázko se snaží odpovědět tento film. Celé to působí dost minimalisticky, protože se film odehrává pouze v několika místnostech. Dva kamarádi tak nějak z legrace (nebo vzrušení) zabijí jiného kamaráda. Poté uspořádají v tom samém bytě večírek. Vzrušení z dopadení je opravdu baví a vše může každou chvíli prasknout, nervozita pracuje. Podaří se některému z pozvaných jejich čin prokouknout? James Stewart tu předvádí skvělý výkon jako vždy. I přes krátkou stopáž je snímek dost nabitý a zajímavě pracuje s kamerou. "Kde je David?" (10.10.2019)

Spoilery! Chcete-li sejmout nějakou podřadnou bytost, jejíž existence vás už nějakou dobu sere, tak si prosím zkuste zvolit vhodného komplice. Duševně labilní debil by vám celé vaše vražedné umělecké dílo mohl snadno zhatit. Bohužel nesmírně dlouho trvalo, než se snímek dostal do patřičných nervy drásajících obrátek. Všechno je skvěle zahrané a na svoji dobu snímek působí až nezvykle moderně. Co je to ovšem platné, když je přesycený nezvyklým množstvím vaty a do pořádné filmové teploty se dostane až v posledních 30 minutých, které nemají nejmenší chybu. Lepší tři kousky. (18.07.2018)

(1001) Ach, mužové zhluboka dýchající, předklonění, o sebe se čely opírající, tohle je skvělý film pro filmové fanatiky a i bytosti jiným způsobem latentní. A jak jsou legrační v těch velikých hranatých oblecích, když se snaží mluvit o filosofii a svobodě. Na Hitchcockovi miluji zejména to, jak se jako přerostlé děcko radostně pouští do pokusů, a nenávidím zejména to, jak ty pokusy pojmenovává a vysvětluje v dialozích mezi postavami (jako třeba v Rozdvojené duši, další noční můra). Tehdejší diváci by to nepochopili a nebo si teprve tříbil styl? Okno do dvora už je v tom jiné. Kdyby se víc soustředil na herce a minimálně na to, co říkají, byla bych úplně nejšťastnější. Mám na mysli třeba scénu, kdy hosté štěbetají jakési obvyklé řeči a roztřesený chlapeček kvůli tomu rozdrtí skleničku v dlani a pořeže si ruku. A potom jde a dělá jako že nic, dokud si toho někdo nevšimne. A potom, potom mu někdo věští budoucnost z dlaní a rána tam není! Čas na konspirační teorie v podobném stylu, jako když Trier jen tak nenápadně umístí na své golfové hřiště devatenáctou jamku. Jenže hra náznaků a mlčení a rozvolnění struktury by v klasické dramaturgii nebyla možné, tam to prostě muselo být tak, že všichni nepotřební odejdou a dojde k pěstnímu/slovnímu souboji mezi idejemi. Myslím si ale, že Hitchcock udělal všechno ve svých silách pro subverzi tehdejších konvencí a za to má můj obdiv. (A ještě poslední výkřik v závorce nakonec - oba studenti předvádějí něco nevídaného, ale James Stewart je vedle nich jako pěst naoko, postava z úplně jiného filmu, s jinou chemií, s jinými pravidly univerza. Podle Farleyho Grangera by se pro tu roli hodil James Mason a s tím z celého srdce souhlasím, za á by byl schopen být citlivý a ironický zároveň a nikoliv tezovitý a suchý jako Stewart a za bé když si vzpomenu jak přirozeně působil vztah mezi ním a Martinem Landauem v Na sever severozápadní linkou, tak zdejší trojúhelník by se jeho přispěním nejspíš vznesl rovnou do nebes.) (22.06.2015)

"I've always wished for more artistic talent." "Well, murder can be an art, too. The power to kill can be just as satisfying as the power to create." ____ Dle mého skromného úsudku určitě nejzdařilejší snímek pana Závěsovýho čuráka - alespoň z hlediska řemesla, revolučních praktik a metodiky interpretace. Zatímco 'Vertigo', 'Okno do dvora', 'Ptáci' a 'Na sever severozápadní linkou' jsou naivní překombinovaný brajgly díky nimž tohoto režijního virtuóze spíš považuju za infantilního Nefakčenka, je snímek 'Provaz' fakticky pozoruhodným distingovaným dílkem takřka ve všech svých aspektech a složkách - na milimetr přesnou hereckou koordinací počínaje, perfektním fázováním gradace konče - a ze všeho nejvíc právě vyžaduje diváckou pozornost a presumpci. Kuriózní premisa z ranku kriminálních příběhů od Agathy Christie je zde taktně implementována do ryze komorního melodramatu, které by vůbec nebylo špatný v podobě divadelní hry - ač primární devizou je však ona revoluční a řemeslně decentní forma. Možná mírně nadhodnocuju - pořád jsem totiž trpěl kvůli typicky neurotickému Hitchcockovskému kýči, patetický sentimentalitě a narcismu celkově - narativ je navíc příliš prvoplánový, předvídatelný, a ony 'rádoby' distanční střihy jsou doslova do očí bijící (dokonce jsou zde dva přiznané) - ale já mám pro tyhle vycibrené one-take majstrštyky jednoduše slabost.... VERDIKT: 7,6 špagátů pod flígrem z 10 (27.07.2020)

Ďalšie veľké dielo pána Hitchcocka mám za sebou. Musím povedať, že to rozhodne bolo netradičné svojím spracovaním a pútavé ako každý jeho film. Je tu opäť vidieť typický Hitchcockov minimalizmus, ktorý v jeho filmoch obdivujem. Celý dej sa odohráva v priestoroch jedného bytu a zaobíde sa takmer bez strihu. Bohužiaľ aj bez nejakého výraznejšieho zvratu. A ponúkne aj niečo na zamyslenie. (01.03.2012)