Réžia:
Alfred HitchcockKamera:
George BarnesHudba:
Franz WaxmanHrajú:
Laurence Olivier, Joan Fontaine, George Sanders, Judith Anderson, Nigel Bruce, Reginald Denny, C. Aubrey Smith, Gladys Cooper, Florence Bates (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Mladá žena se vášnivě zamiluje do bohatého, nedávno ovdovělého šlechtice Maxima de Wintera. Po brzké svatbě odjíždí na jeho panství, kde společně žijí na zámku Manderley. Na láskyplný vztah novomanželů však padá všudypřítomný stín první de Winterovy manželky Rebeky, která zahynula za zvláštních okolností. Dům je naplněn jakýmsi nevyslovitelným napětím a stísňující atmosférou, která na novomanželku padá doslova na každém kroku. Ta je také přesvědčena, že manžel na krásnou Rebeku neustále vzpomíná, a proto jí není schopen věnovat potřebnou pozornost a cit... Příběh napsala spisovatelka Daphne du Maurierová a do filmové podoby převedl slavný režisér Alfred Hitchcock (jenž stejně úspěšně natočil i její romány Hospoda Jamaika, Ptáci). Děj je soustředěn na starém šlechtickém sídle, kde výprava, nasvícení interiéru a důmyslná kamera (zachycující například v jediném záběru hlavní hrdinku a nehybný obličej postavy, která jí nahání strach) přispívají k stupňování napětí. Roli Maxima de Wintera ztvárnil Laurence Olivier, jeho novomanželku představuje Joan Fontaineová, hospodyni Danversovou hraje Judith Andersonová. Film v roce 1941 získal dva Oscary: za nejlepší černobílou kameru (George Barnes) a jako nejlepší film (producent David O. Selznick). (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (223)
Další z filmů, který potvrzuje, že Alfred Hitchcock měl veliký smysl pro romantiku a proto ji vměstnal prakticky do každého svého snímku, které se jinak honosí nálepkami horor, thriller, mysteriózní, atp. Mrtvá a živá je zdařilým počinem, kterému nechybí tajemná atmosféra ohledně úmrtí paní de Winter, ale také pořádná dávka romantiky, jež se vlastně prolíná napříč celou délkou snímku. Ke konci film zabředává více do thrillerové a kriminální tematiky, což příběh značně okoření. Přestože v některých pasážích se můj dojem pohyboval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, s blížícím se koncem se vyšvihl až na plný počet. ()
Další snímek z dílny pana Hitchcocka, který nejen že rozhodně stojí za odkoukání, ale díky němuž došlo i k opětovné rošádě mého žebříčku filmů AH. Jsem potěšena, že nemám co vytknout a mohu jen chválit. Houstnoucí atmosféra mě dokázala vtáhnout a nepustit. Hra světla a stínů byla úchvatná. Herecké výkony skvělé od všech zúčastněných, zejména bych vyzdvihla děsivou hospodyni (Judith Anderson), neb z jejího přesvědčivého působení se mi často svíraly útroby. No a na závěrečný kotrmelec už jsem netrpělivě čekala. A ani tentokrát mě AH nezklamal. Bravo! ()
Na Hitchcockovy poměry nikterak úžasné. Rukopisem zaměnitelná povídačka, v níž jako by Hitchcock brouzdal jen po kolena. Schází mi skutečná vášeň - u režiséra i u postav. Těch pár silných okamžiků, kdy se přízrak mrtvé paní domu sugestivně vznáší nad panstvím, to bohužel na úroveň, která by mě zajímala i podruhé, nevynese. ()
75 ročná verzia Gone girl. Predloha Daphne Du Maurier, za kamerou Alfred Hitchcock, pred kamerou Laurence Olivier. Štúdia manželstva na pozadí napínavého krimithrilleru, je síce kvalitatívne zatienená neskoršími Maestrovimi superpeckami ale aj tak je to parádne kino so zaslúženým ( a pre Hitchcockoa jediným) oscarom za najlepší film. ()
Dobře napsaný scénář s tak jemným dějovým vedením a tak velikým citem, že by se mnoho filmařů mohlo od Hitchcocka učit. Bohužel toto příběhové zpracování bylo pro mě sice zručnou, ale trochu rutinní záležitostí. Atmosféra na stupnici dosahuje pouze lehce nadprůměrných hodnot. I tak povedený a trochu neobvyklý Alfredův snímek, který si odnáší velmi slabé čtyři hvězdy. 70% ()
Galéria (114)
Zaujímavosti (31)
- Producent David O. Selznick chtěl, aby kouř z hořící sídla Manderley vytvořil písmeno R, což Hitchcock odmítl a nahradil hořícím monogramem na truhle na prádlo. (Mackin)
- Jednou z hereček, které byly zkoušeny na hlavní ženskou roli byla i Ann Baxter. Hitchcock ji později obsadil ve filmu Zpovídám se (1953). (Kulmon)
- Vzťah pani Winter (Joan Fontaine) a pani Danvers (Judith Anderson) je vykreslený nielen v scenári, ale aj výtvarne, ako nehybný obličaj vs obličaj, ktorému ten nehybný naháňa strach, resp. obeť vs katan. Hitchcock na to išiel systematicky. Pani Danvers sa skoro vôbec nepohybuje, prakticky ju v záberoch nevidno v pohybe. Keď je v miestnosti pani Winter a začuje nejaký zvuk či hlas, hneď jej odpovedá pani Danvers, ktorá stojí a stojí tak, ako by tam bola odjakživa. Bol to spôsob ako to ukázať z pohľadu hrdinky – nikdy nevedela, kde je pani Danvers, a to bolo ešte údernejšie. Keby divák mal možnosť vidieť pani Danvers ako chodí, poľudštilo by ju to a to Hichcock nechcel. (Biopler)
Reklama