Psycho

Tak tohle byl ten filmovej skvost? Tohle byl ten slavnej "horor" od Hitchcocka, kterej má právě teď (11.3. 2007) na čsfd 92% a je to 16. nejlíp hodnocenej film? - HA HA HA HA HA - No čekal jsem, že skoro 50 let starej horor už nebude mít takovej efekt, ale po přečtení všech hodnocení, který vypadaj, že hodnotící během sledování Psycha nejspíš prožívali orgasmus, jsem si řikal, že na tom filmu přecejenom asi "něco" bude a rozhodnul jsem se ho zhlédnout na vlastní bulvy. Bohužel, musim konstatovat, že na Psychu neni vůbec nic. Je to jenom 2-hodinová nuda k posrání. Kromě oný slavný scény ve sprše, která je podle mě spíš k smíchu, je celej film akorát plnej nudnejch rozhovorů o hovně a pokud to člověk vydrží a nevypne televizi, tak se tou nudou prokouše až k naivnímu a křečovitýmu finále. Herecký výkony (kromě Perkinse) ubohý, děj nudnej a napětí absolutně žádný, což je u hororu docela problém. Rozmejšlel jsem se mezi odpadem a 1 hvězdičkou, ale odpad by mi už připadal, jako kopání do mrtvol a vlastně se mi na filmu aspoň trochu líbila ta hudba. Jestli se u Psycha někdo skutečně bál, tak dost vážně pochybuju o jeho duševnim zdraví. Já teď akorát můžu litovat, že jsem se radši nedíval na Sexbombu od vedle, která běžela ve stejnej čas na jinym kanále. Moh jsem se aspoň podívat na Elishu a takhle jsem si akorát zkurvil večer. Ještě takovej dodatek... Že se někdo ohání tim, že je potřeba brát v úvahu dobu, kdy to vzniklo? Tak tomu se můžu akorát vysmát. Když vám někdo dá Trabanta, ať se v něm trochu projedete, taky ho pak budete hodnotit s ohledem na dobu vzniku, vy pokrytci??? Ano, ten Trabant = Psycho. Stejně tak, jako Trabant v dnešní době nemůže konkurovat modernim strojům, tak Psycho nemůže konkurovat současnym filmům a co se týče napětí, tak jakýkoliv sebeblbější teen-vyvražďovačce nesahá ani po kotníky. Spíš mam pocit, že v tomto případě uživatelé rozdávaj bezhlavě 5 hvězdiček jen proto, že je to ta slavná sračka od "mistra hororu" Hitchcocka. Jinak to označení "mistr hororu" je akorát k smíchu. (11.03.2007)

Psycho si u mě prodělalo svůj složitý vývoj. Viděl jsem ho prvně ani ne náctiletý v úzkém sledu s barevným remakem. A jako malému prckovi se mi pochopitelně novější verze líbila více, ale vlastně oba filmy jsem považoval za obyčejnou nudu. Dokonce jsem to tu i měl chvíli neuváženě hodnocené s nějakým trapným komentářem. Léta plynula a já jsem se k Psychu dostával hlavně skrze hudbu. Ta je totiž dost možná tím nejlepším, na co bílé plátno do té doby kdy narazilo a v mém hodnocení klidně může znamenat i dvě hvězdičky. Úvodní téma i skladba Murder jsou totiž v rámci filmové hudby v pravdě revolucí. Žádná rozmáchlá romantická témata, žádná vlezlá melodie, ale výrazná ostrá rytmizace, velmi expresivní projev, dokonalé zvládnutá řemeslná stránka, na tu dobu nevšední nástrojové obsazení, to vše způsobuje, že soundtrack k Psychu je plně uznáván i v hudebně akademických kruzích. Nejsou to však jen tyto dvě skladby, ale i zbytek hudby má dokonalou funkci, když už ne na samostatný poslech, tak v rámci filmu, u něhož naprosto ukázkovým způsobem podporuje napětí a budovanou atmosféru. Jak Hitchcock chtěl původně Psycho úplně bez hudby, tak si myslím, že bez Bernarda Herrmanna by Psycho nebylo vůbec ničím. Je to totiž vlastně jen relativně normální krimi thriller (byť s velmi sugestivní kamerou), který má několik nezapomenutelných styčných bodů, které skvěle fungují i dnes. Ale až hudba z něho dělá něco výjimečného. Samotný začátek mě příliš nepřesvědčil, ale zhruba od scény výměny auta, se tempo filmu nezastaví a i když se byť zdánlivě nic zásadního neděje, filmu se daří držet diváka v napjatém očekávání věcí budoucích. A přesto mám trochu problém brát Psycho jako nějakou bombu. On je to film vlastně strašně komorní a až na pár scén ne příliš výrazný. I z pohledu dnešního diváka je sice například fakt zabití hlavní postavy v půlce filmu nevídaný. Přesto člověk, který nešel v roce 1960 na premiéru a vidí Psycho až dnes, nemá úplně šanci plného docenění, neboť viděl již stovky plagiátů. Ale tak už to holt bývá u podobně vlivných filmů. (19.07.2013)

Předesílám, že jsou to lepší 3*. To, co tenle film dělá talkovým "ternem", je hudba. Dívala jsem se na to v kině, se spolužáky kolem sebe, a nemálo z nich sebou při vraždě soukromého očka škublo, jak se vyděsilo. Ale to hlavně kvůli té hudbě. Bohužel mě to nechalo chladnou, což je rozhodně škoda. A dalším problémem bylo, že mi skoro od začátku bylo jasné, jaký bude konec. Myslí ale, že tenhle film patří do kolonky "must-see", takže vůbec nelituju, že jsem v rámci Projektu 100 na něj zašla. Ale poslední scéna (ještě než tam skočí titulky), ta byla opravdu úžasná. (18.12.2009)

Jen těžko lze přidat k soudům, obsaženým v předchozích komentářích, něco inovativně nápaditého neřkuli objevného. Spokojím se několika vlastními osobními glosami. PSYCHO je opět filmem-průsečíkem. Děsivost a děsovost, s jakou podává obraz psychicky narušeného jedince-deprivanta, trpícího jednou z četných poruch osobnosti, jež byly svým uchopením pro poznávací úroveň tehdejší psychiatrie nedosažitelné, je srovnatelná svou poetikou s klasickými horory první poloviny minulého století. Výrazně je však převyšuje řemeslnou úrovní scénáře i režie a nepochybně i hereckými výkony. Nereálnost reálného tématu, fiktivní uchopení věcně doložitelné skutečnosti, to je jistá schizofrenie obsahu a formy, jež charakterizuje osobitost a původnost Hitchcockova přístupu. A je to zdroj nepochybného úspěchu diváckého i znaleckého, jehož se film právě takto poprávu dopracoval. Z mnoha mrazivých scén tou nejhroznější je pro mne jedna z těch závěrečných: pohled na matčinu mumii ve sklepních prostorách vražedného motelu. Tak jako se tělo neskládá jen z mozku a srdce, ale i střev a konečníku, tak i lidský život nejsou jenom nyvé vzdechy pod hvězdnatou katedrálou nebes, ale i okamžiky existenciální úzkosti a prostě pudového strachu o život. PSYCHO i po takřka půstoletí totu skutečnost připomíná s nepřehlédnutelným důrazem. Důrazem ražby i kvality nadčasové klasiky. (07.04.2008)

Prababička thrillerov sa zo začiatku rozbieha veľmi pomaly, priam uspávajúco, až kým sa na scéne neobjaví on. Psycho sa totiž neoplatí pozerať ani tak kvôli Hitchcockovej réžii či jednoduchému scenáru, ako kvôli Perkinsovmu stvárneniu Normana Batesa. Perkins si celý film kradne pre seba, až sa divák pristihne, že v scénach , kde sa Norman nevyskytuje, sa vlastne dosť nudí. Slávna sprchová scéna vo mne síce zanechala skôr úsmevný dojem, ale je samozrejme potrebné uvedomiť si jej dopad a význam v čase svojho vzniku. Rovnako ako aj dopad a význam tohoto filmu pre neskorší vývoj žánru. A nedá mi neodpustiť si poznámku, že s tak primitívnym scenárom (kompenzovaným výbornými dialógmi) a temer nulovou výpravou by dnes nedokázal natočiť takto kvalitný film nikto.9/10 (09.06.2006)