Raw

Obeznámen s ohlasy jsem si připravil velký papírový sáček. Kdybych se bál, mohl jsem si jej nasadit na hlavu, kdyby se mi udělalo zle, mohl jsem do něj zvracet (je jasné, že prohodit pořadí těchto aktivit se nedoporučuje). Leč pytlík proti strachu a znechucení zůstal nevyužit a já mám za to, že lidé omdlévající a blijící po festivalech jsou jen neduživé měkkoty.. Co pět minut sice přijde nějaká veřejná intimnost (občas až samoúčelně) a asi od poloviny se na koleji s velmi stručným provozním řádem začnou zlehýnka utahovat šrouby kanibalismu, nicméně to vše jsou jen v principu neškodné, na sebe upozorňující výrazové ingredience do lehce artového koktejlu metafor. Motivy jsou velmi problematické dívčí dospívání, boj s nutkavými pocity hladu na cokoliv (jídlo, sex, láska) i vyrovnávání se s odkazem dědičnosti, ať už se jedná o psychické poruchy, alkoholismus či třeba vaření podle specifického kulinářského pořadu „Rozpal to, Lectere!“. Silou kladiva však nezasáhne ani jeden z nich a zůstává jen naturalismus pro naturalismus.. (13.06.2017)

Je to bizár, ale zábavnej a daří se mu překvapovat po celou stopáž. Navíc umě balancuje mezi školním dramatem a kanibalským hororem. Je to francouzský, takže nahotou se nešetří a tvůrci občas servírují docela kenty, na druhou stranu mi nic z toho nepřišlo samoúčelné a první lidská ochutnávka byla velice hezky vypointovaná. Hlavní herečka je super. Věřil jsem jí ustrašenej ksicht šedý myši i hladovej pohled predátora. A překvapilo mě, že ve Francii jedou stejně debilní vysokoškolskou šikanu, jak v americkejch filmech. (10.10.2017)

Kdo by to řekl, že se mi tahle koprodukční záležitost tak pěkně trefí do chuti? (To jsem si prostě nemohl odpustit) Na rozdíl od podobných horůrků, na které jsem zvyklý ze zaoceánské produkce, šlo spíše o psychologické drama, i když skalní vegan by se mnou asi nesouhlasil a bojoval by s nočními můrami. Na to, že děj nikterak nekvaltoval, jsem se u příběhu vůbec nenudil, protože mě bavil psychologický přerod hlavní hrdinky. (03.03.2020)

V prvé řadě, určitě na Raw nechoďte jako na horor. Prezentovat tento snímek jako brutální horor, u kterého diváci omdlévají, to zavání skoro až drzostí. Jestli u tohoto někdo zkolaboval, tak jedině snad nějaký geront, který by shodou okolností v danou chvíli zkolaboval tak jako tak, Raw neRaw. Budiž, přes tento "podvod" bych se i přenesl, pokud bych dostal zajímavý a něčím podnětný film. Ale kdepak. Debutující autorka se patrně snažila říct něco hlubokomyslného o společnosti, ale dělá to skrze blábol, který stojí na extrémně vratkých základech. Aby se autorka dostala dějově tam, kam potřebuje, tak různé události postrádají své logické konsekvence a žádná z postav se nechová jako skutečný člověk (problematické využití vedlejší gay postavy je jen špičkou ledovce). Což je v případě, že má film o lidech něco vypovídat, a zároveň se odehrává v reálném světě, a ne v nějaké alternativní realitě alá The Lobster, docela problém. Tohle je do sebe zahleděný, vychtěně provokující art, uvnitř ovšem takřka úplně prázdný. Předpremiéra v hipsterském letenském Bio Oko tomu sedla jako prdel na hrnec. (05.04.2017)

Mami, kolik decilitrů krve ze mě vyteče během jedný menstruace? A Petí, je dobrej nápad ošukat svýho teplýho kamaráda? A ségra, můžu ti sežrat kus ruky, abych zjistila, jestli nechutnáš jako kuře na kari? Jak je vidět, život mladých dívek přináší mnoho palčivých otázek. Raw na ně přímo neodpovídá, jen potvrzuje fakt, že osoby jakkoliv se odlišující od ostatních to mají vždycky těžší, než ty ovce v davu. Takže nechybí šikana, rozvíjející se sexualita a podobný nástrahy dospívání. A pak tu je samozřejmě kanibalismus. Režisérka však tohle téma zpracovává poměrně citlivě, takže nečekejte gore orgie z ranku "new french extremity": dočkáte se maximálně jedné na kost ohlodané nohy a pojídání ušmiknutého prstu - avšak ten pohled jeho majitelky po probuzení se z šoku stojí vážně za to. Aura nějaké nesmírné brutality kolem filmu se tak sice rozplynula, ale i přesto zůstalo povedené, pěkně natočené skoro art-drámo s precizním soundtrackem. A to rozhodně není málo. (70%) (30.05.2017)