Raw

úplně vidím jak si režisérka a scénáristka v jedné osobě jednoho krásného večera nad sklenkou/několika sklenkami/lahvemi vína řekla,že natočí šokující hustokrutěpřísný horor/drama/whatever,kterým všem vytře zrak a diváci budou utíkat z kin a vyhazovat svoje televize z oken...no a pak na to ráno zapomněla a natočila tohle.Nudnou,roztahanou,divnou a prázdnou rádoby šokující slátaninu,která nedává smysl.Ne teda že by nutně musela,ale vzhledem k tomu co všechno tady nefunguje je to pomyslná poslední kapka...20% (30.04.2020)

Raw je chladné a místy velmi krvavé drama o dospívající vegetariánce, ve které jistá událost probudí chuť po lidském mase. Film s takovou tématikou jsem dosud neviděl a musím říct, že se jedná o minimálně zajímavý zážitek, který ale nejen že není pro každého, ale vlastně je spíš jen pro lidi se silným žaludkem. Hlavní postava je vcelku sympatická a je zajímavé ji sledovat při jejím vývoji v kanibalku. To vše se odehrává v prostředí zdravotní školy, které tomu dodává ještě větší porci chladné atmosféry. Krvavých scén tu vlastně ani není tolik, ale když už tu jsou, tak dokáží být hodně intenzivní (při jedné se mi udělalo špatně, to se mi u filmu stalo historicky poprvé :D). Konec filmu má navíc poněkud zajímavou pointu, která mě opravdu donutila s ne úplně příjemnému zamyšlení, ale abyste to pochopili, musíte opravdu vidět celý film. Nicméně slabším povahám bych ho určitě nedoporučoval. (21.05.2018)

Ako veľmi sa musí človek snažiť, alebo nedávať pozor, aby to označil za metaforické coming of age? Film šokuje maximálne svojím zlyhávaním v každom smere. Na film o dospievaní je to príliš kostrbaté ( porucha Juliane je viac genetickou záležitosťou než záležitosťou veku - jej dospelá matka tým trpí celý život), autorka si vyberá vyberá príliš povrchné výseky života Juliane a skôr o obraz dospievania jej v nich ide čisto o výstrednosť, ktorej sa nám zasa až toľko nedostane.V bizarnosti a gore momentoch Raw nijako nevyčnieva, ani neprináša žiadnu novú krv do subžánru. ___ Prípadná metaforickosť ako taká je maximálne neoriginálna. Niečo také by vymyslel a spracoval David Cronenberg pred vyše 30timi rokmi, navyše oveľa funkčnejšie a prenikavejšie. ___ RAW by ešte mohlo teoreticky obstáť ako čierna gore komédia. Na toto zaradenie je film zasa málo "jebnutý", neposkytuje dostatok čierneho humoru a sebareflexie. __ Čo to teda je? Pravdepodobne slepá ulička smeru New French Extremity, prikláňajúca sa (napriek svojej ambicióznosti) zo všetkého najviac nie k artovkám a kultovkám ( ktorých charakter sa snaží dosiahnuť), ale k k americkým gore nepodarkom z 80-tych rokov. Prečo? Pretože aj na Raw presne sedí veta: "príliš smiešne na to, aby ste to brali vážne, príliš vážne na to, aby ste to brali smiešne." Bizarnosť, ktorá vzbudí krátkodobý hype a následne zapadne. Neviem si predstaviť, že Raw niekto vytiahne o 30rokov a úžasný dobový úlet, vychytávku, trefnú anomáliu....čokoľvek. (17.09.2017)

Horory, nebo třeba drsnější alegorie, mohou být klidně "jednoduché", kdy metaforický prvek symbolizuje velmi přímočaře nějakou jednoduchou věc typu sex/rodič/ztráta dítěte - co já vim. To ale neznamená, že to může být rovnou tak brutálně banální a otravně doslovné jako v Raw. Musím říct, že mě celkem pohltilo prvních pár minut, předně díky hudbě a střihu, ale to rychle zmizelo a pak už jsem jen nevěřícně zíral, jak málo toho může být v jednom filmu. (09.07.2017)

Obeznámen s ohlasy jsem si připravil velký papírový sáček. Kdybych se bál, mohl jsem si jej nasadit na hlavu, kdyby se mi udělalo zle, mohl jsem do něj zvracet (je jasné, že prohodit pořadí těchto aktivit se nedoporučuje). Leč pytlík proti strachu a znechucení zůstal nevyužit a já mám za to, že lidé omdlévající a blijící po festivalech jsou jen neduživé měkkoty.. Co pět minut sice přijde nějaká veřejná intimnost (občas až samoúčelně) a asi od poloviny se na koleji s velmi stručným provozním řádem začnou zlehýnka utahovat šrouby kanibalismu, nicméně to vše jsou jen v principu neškodné, na sebe upozorňující výrazové ingredience do lehce artového koktejlu metafor. Motivy jsou velmi problematické dívčí dospívání, boj s nutkavými pocity hladu na cokoliv (jídlo, sex, láska) i vyrovnávání se s odkazem dědičnosti, ať už se jedná o psychické poruchy, alkoholismus či třeba vaření podle specifického kulinářského pořadu „Rozpal to, Lectere!“. Silou kladiva však nezasáhne ani jeden z nich a zůstává jen naturalismus pro naturalismus.. (13.06.2017)