Nepriateľ

Na tento film jsem se vyloženě vyspal, těšil jsem se na něj přes tíživé téma a dlouhou stopáž hodně, ale úplně se to nepovedlo... Tedy po filmařské ani herecké stránce určitě nezklamal. Filmů s Danielem Auteuilem jsem neviděl mnoho, ale i na základě těch mála ho dokážu jako herce obdivovat a jeho dechberoucí ztvárnění postavy „Nepřítele“ Jeana-Marca Faureho si budu určitě dlouho pamatovat. Už jen kvůli Auteuilovi (+ ještě skvělé režii a kameře) nakonec ty 3 hvězdičky musím dát, ale jinak jde o typ filmu, na který já prostě nemám žaludek, abych si ho dokázal užít. Avšak hlavní kámen úrazu spatřuji v nedostatečně propracované psychologii hlavní postavy, které ve výsledku na základě toho, co jsem tu viděl, vůbec nerozumím. A teď upozorňuji, že následují VELKÉ SPOILERY!, které nedoporučuji číst předem těm, kteří film neviděli a zhlédnout se ho chystají: OK, možná Faure vážně neměl na to, aby zdravotnictví dostudoval a v tomto oboru se zaměstnal, ale vůbec nechápu, proč čas, kdy předstíral, že je v práci a jenom se bezcílně poflakoval, nevyužil i na něco užitečného, během dlouhých let si nenašel jiné zaměstnání a ani se o to nepokoušel. OK, možná byl nemocný a svým způsobem už nedokázal žít bez lží, ale působil po celý čas dojmem, že svou rodinu miluje, dělá údajně všechno jenom pro ně a ke konci jeho následující náhlá proměna ve vraha celé rodiny pak teprve moc nedává smysl a spíše odporuje všemu, co jsme o něm dosud věděli. KONEC SPOILERŮ * * * Někdy může být přínos, když film nabízí spoustu otázek a zároveň na ně neposkytuje jednoznačnou odpověď, pokud nastolené otázky mají přesah, jenže tyhle ho nemají a týkají se pouze specifické hlavní postavy. Režisérka, která příběh pojala jako zneklidňující mysteriózní film, bohužel podivné Faureovo konání neobjasnila (a nedala tomuto prostor ani ve videu, kde Faure se rodině snaží své konání vysvětlit a několikrát z něj ukázky vidíme) a ukončila film bez uspokojivého vysvětlení, což zamrzí nejvíc. Mohla z toho být napínavá detektivka nebo psychologické drama, které by šlo pořádně do hloubky a snažilo se objasnit příčiny, ale tato výrazně mysteriózní forma mi nesedla. Ačkoliv je film inspirovaný skutečným příběhem, s politováním musím říct, že mi tu samotný příběh nakonec nepřinesl skoro nic, jenom mě dokonale dvě hodiny deprimoval a pak poslední půlhodinu naštval bez toho, abych se dočkal hlubšího přesahu. [60%] *** PS: Překvapilo mě, když jsem si v zajímavostech přečetl, že v letech 2001–2002 vznikly hned tři filmy (z toho ve Francii dokonce hned 2!) inspirované úplně stejnou osobou. (07.01.2022)

„Na nic jste se neptal? Vůbec o ničem jste nepochyboval?“ - „Možná jsem mu jen neuměl naslouchat.“ Nevím, do jaké míry byl film inspirován skutečným příběhem. Nic to ale nemění na tom, že tohle psychologické drama se mi postupně dokázalo dostat pod kůži. Hlavní hrdina Jean-Marc od začátku působí zvláštně a divák poměrně dlouho netuší, co se mu honí hlavou, proč se chová tímto způsobem, jaké je vlastně jeho tajemství. Ale od chvíle, kdy navštíví svého tchána, se mnohé změní. Divák začne Jean-Marca vnímat jinak. Jeho lhaní, tajnůstkaření, předstírání tiše pozoruje, a čeká na moment, kdy spadne klec. Jenže čím blíž je konec snímku, tím víc člověka mrazí, protože počáteční apatie Jean-Marca, jež odpovídá i záměrně sterilnímu způsobu vyprávění (vůči němuž naopak emocionálně rezonuje Badalamentiho krásně posmutnělá hudba), se postupně mění v čirou chladnokrevnost…Daniel Auteuil je každopádně skvělý a ani si nedokážu v jeho roli představit jiného francouzského herce, který by byl typově přesnější. Za mě silné 4*. (05.08.2023)

To jednou takhle stál Jean-Marc / Jean-Claude Romand před zkouškou z medicíny u kabinetu, když se "to všechno" najednou na něj sesypalo a on pocítil obrovský strach, strach z celé své budoucnosti. Tak nějak popisuje zdejší hrdina (bez uvozovek), proč začal lhát. Lhal svojí rodině, aby s ní mohl být šťastný, utíkal před povinnostmi - ze strachu ze světa, z neúspěchu a jejích následků. Z pohodlnosti raději okrádal své známé, aby uživil rodinu. A dokud mu všichni věřili, bylo moc hezky na světě. Moderní faustovský příběh, který může vymyslet jen život, aby mu člověk mohl uvěřit, by se neztratil ani v attice. Je to bolestně krásný dithyramb o moderním člověku, a pro nás všechny velice osobní. Nebo snad nikdy nelžete? Fantastický Auteuil, výborný Badalamenti i kamera a velmi dobrá režie. Zprostředkovalo mi to až jakousi archetypální úzkost, pocit prázdnoty, ale i netečného klidu, což u jiných filmů moc nepamatuji. Po zralé úvaze dávám absolutorium. 🎬 100% (25.12.2009)

Je to hodně dlouhý film, vlastně se v něm až tak moc neděje, Auteuil podává svůj standardní výkon, Cluzet nemá prakticky prostor, hudba je tak nenápadná, že ji nepostřehnete... Jenže tohle všechno dohromady skvěle funguje. Garcia předkládá zádumčivý příběh, který vypráví s ideálním odstupem. A dokáže se s kamerou ukrýt za roh, i když jde starostlivý taťka měřit dětem teplotu. A že tahle scéna se dala natočit úžasně blbě, ani nechci domýšlet, jak by ji pojali Patamatové z Hollywoodu. (26.07.2012)

Film, ktory stoji a pada na Danielovi Auteuilovi /Jean od Floretty, Kondomedie/. Napinavy pribeh, film ma tempo a vyborne dialogy, takze divak sa rozhodne nebude nudit. Rziser Nicole Garcia odviedol vybornu pracu. Auteuil mozno nie je Gabin, ale je neskutocne tvarny herec, takze sa da s nim dobre pracovat a jeho skala hereckych moznosti je skutocne obdivuhodna. Zaver je uplne masakrozny, Daniel Auteil a Nicole Garcia na reziserskej stolicke sa predviedli : 100 % (16.06.2015)