Cesta domů

Lehkost a hravost předchozích dílů je ta tam...houby taky žádný. Chyběla mi tu nějaká nová postava, která by odlehčila problémy těch starých. Takhle to skoro vyznívá, jako kdyby cesta z města nakonec nebyl až tak dobrý nápad, protože na vesnici se z tebe stane buď alkáč nebo tam zblbneš a nebo tam s tebou prostě někdo vyjebe. To by byla škoda si myslet. Na druhou stranu je to pořád celkem příjemná podívaná :) (03.12.2022)

Nejlepší díl trilogie a nejdospelejsi Vorlův kousek vůbec. Dlouhý tak akorát aby nenudil a zrzavá bio žena otravná tak akorát aby nezkurvila celý film jako v prostředním dílu. Pánové Polívka a Hanák překvapivými tahouny příběhu a mladý Vorel jako lesník taky asi pod tátovou režií nejlepší v kariéře. (21.09.2021)

Cestu z mesta hodnotim jako jeden ze dvaceti nasich nejlepsich porevolucnich filmu. Dvojka uz takove urovne nedosahovala, ale porad umela pohladit oci i dusi nejednoho divaka. Cesta domu uz je jen slaby odvar. Chapu, ze ta trilogie dava jisty smysl, ale film jako takovy mi byl misty az protivny. A to je Vorel muj velky oblibenec. (06.11.2022)

RECENZE: Neskonale upřímné. Cestou domů zakončil Vorel část své tvorby - Českokrumlovský deník Závěrečný díl trilogie „Cesta“ se režiséru Tomášovi Vorlovi nevyvedl úplně nejlépe. Jeho Cesta domů totiž postrádá určitý element, jenž by jí dodal na soudržnosti. Film jako takový je až příliš rozházený na to, aby mohl dobře fungovat, a ve skutečnosti jej drží pohromadě pouze krásné záběry, příjemná poetika a v neposlední řadě sympatičtí hrdinové v čele s Bolkem Polívkou a Evou Holubovou. Snímek je z největší části prostou mozaikou drobných příběhů (odehrávajících se navíc v různých obdobích), kde si každá postava urve kousek svého místa. Ne všichni jsou ovšem automaticky zábavní. Například hrdinové Báry Nimcové a Tomáše Hanáka tentokrát zrovna dvakrát nezaujmou, na rozdíl od prvního dílu Cesta z města, kde byli ústřední dvojicí právě oni dva. Zato Polívka s Holubovou si jedou po svých kolejích, zcela oproštěni ode všech hloupostí, duchovních odboček i klišé, a celému filmu dodávají potřebné koření, jež v ostatních liniích až úzkostlivě chybí. To svým způsobem dokazuje „hlavní příběh“ revírníka Ludvy (Tomáš Vorel mladší) a jeho ženy (Lucie Šteflová), který jako by se celý točil v začarovaném kruhu rutinní nudy. Cesta domů si v kinech přílišnou pozornost zřejmě nenajde. I tak se ji chce doporučit, byť má značné nedostatky a plně docenit ji dokážou spíše jen zasvěcení fanoušci Vorlova osobitého stylu nežli masové publikum. Pořád se ale jedná o hezký film, z něhož nevyzařuje ani náznak kalkulu, a který zůstává díkybohu upřímný sám k sobě, což je zejména u nás dosti vzácné. Snad jenom neustálé opakování písně Matko země… si mohl režisér opravdu odpustit. 60%. (14.09.2021)

Tento po všech stránkách dokonale nedůvěryhodný a nesnesitelný film (au, ten Hanák fakt bolel) si zaslouží jednu hvězdičku za vysoce originální oscilaci mezi postmoderní ezoterickou obdobou normalizačního jézeddáckého ruralismu a naturalistickým zobrazením rozkladu českého venkova vlivem novodobého lesnického nevolnictví, alkoholu a demence. (12.06.2022)