Žena se špatnou pověstí

Spíše průměrný film s dobrou kamerou, zajímavými hereckými výkony a jednoduchým příběhem o ženě, která se rozvedla za skandálních okolností a pak si dovolila se vdát za mladého idealistu, který po návratu domů rychle otočil a zjistil, že se pro něj vlastně nehodí. Její rozhodnutí na konci plně chápu jako povzdechnutí nad vlastní hloupostí, kdy se odhodlala nějakému muži věřit a na konec se dostala do situace, která jí nestála za námahu. (24.08.2023)

Truffaut přiznal, že tento film nikdy neviděl, a tak je v knize "Rozhovory" dost odbyt. Většina němých Hitchových filmů ode mě dostala čtyři hvězdičky, ale zároveň dodávám, že v němé éře Hitchcock ještě žádný Mistr nebyl. Pro srovnání uvádím, jaká mistrovská díla v roce 1928 vznikla - Dreyerovo "Utrpení Panny orleánské", Clairův "Slaměný klobouk" a "Dva nesmělí", Fejösova "Dvě mladá srdce", Ejzenštejnovo "Deset dní, které otřásly světem", či Chaplinův "Cirkus". (02.02.2021)

Zcela výjimečně mám mnohem radši moderní přepracování s Colinem Firthem než tuto Hitchovu klasiku. Vliv na tento nepoměr samozřejmě měla a má kvalita kopie, která se pánům a dámám v BFI příliš nevydařila. Namísto sledování sevřeného dramatu ženy, která dvakrát ztratila svou pověst, i obyčejná scéna v jídelním salonu vypadá jak z hororu a člověk spíše tuší, než aby skutečně sledoval. Při druhé šanci, kterou jsem filmu dala, nepomohl ani tradiční experiment LFŠ doprovodit němý film hudebním experimentem, tentokrát pod taktovkou hudební formace Kalle. Neb opět šlo o hudbu zcela nereflektující film jako takový. #LFŠ (17.06.2010)

Moja prvá nemá hitchcockovka. Ani sa nechce veriť, že Hitchcock točil už za čias nemej éry, kedže jeho zlatá éra jeho filmov prišla až oveľa neskôr. Nie som natoľko znalý, aby som mohol hľadať podobnosti či známe režisejné postupy z jeho neskoršími prácami, každopádne niektoré filmové prvky (ako zoomujúca kamera, flasbacky a pod) by som čakal až vo zvukovej ére filme. Príbeh aspoň z dnešného pohľadu nie je nijako silný, skôr taký všednejší, ale niektoré samostatné prvky vedia zaujať (napr. súdne konanie, svokra). Možno keby Hitchock tak silno neľutoval hl. hrdinku, ktorá je mimochodom nedostatočne zaujímavá, a viac sa zameral aj na iné postavy, ale to je iba keby. Samotného Hitchcocka som vo filme nezachytil. (15.12.2016)

Na jednoduché historce si Hitchcock tříbí svůj scenáristický a režijní um. Scenáristický v tom, jak rozvíjí prvotní napětí u soudu, kdy různé věci mají svůj význam a čekáme, co se vlastně stalo. Zde jsou i režijně a kameramansky moc hezké záběry (scény z profilu, monokl, prolínačky hodiny - kývání hodinkami, láhev). Ale přece jen na 85 minut jsou jen vizuální pokusy, jakkoliv zajímavé, málo, a vše padá ve chvíli, kdy zjistíme, že napětí bylo zbytečné, že vlastně o nic nešlo (navíc dnes, kdo by se nad takovým rozvodem pozastavoval?), už jen sledujeme selanku, z níž už jen sem tam něco vynikne (geniální je scéna s telefonistkou na ústředně). A mimochodem, i zde je znát Hitchova úchylka dámských ložnic a okouzlení lesbickým sexem... (24.04.2012)