Padlí andělé

Můj první film od uznávaného hongkongského režiséra Kar-wai Wonga. A řeknu to na rovinu, tohle jsem opravdu nečekal. Ze začátku mi dělalo problém poddat se zvláštní, v některých pasážích notně psychedelické, atmosféře snímku, ale nezvyklá, i přes pár krvavých scén nenásilná a úsměvná forma sdělování příběhu, sympatická směska hrdinů počínaje nájemným zabijákem a odbarvenou ordinérní hysterkou konče, jejich propletené vztahy a vnitřní monology, nejdříve mě protivná, pak neskutečně podmanivá kamera, příjemná retro hudba, to vše se mi postupem času zadralo pod kůži takovou měrou, že při závěrečné vypalovačce jsem to už nevydržel a slzy musely prostě ven. Fallen Angels nejsou zrovna lehce stravitelným soustem určeným masám, leč filmový fajnšmekr, hledající ve filmech netradiční a slovy těžko popsatelné zážitky, si na nich bezesporu pošmákne. (26.12.2005)

Nerozumím těm, kteří Kar-Waie běžně odsuzují a dávají stranou jako filmaře se smyslem pro dlouhý a nudný záběr, s řadou festivalových póz a svévolných manýr (ne že by Fallen Angels bylo typickým zástupcem pro vše zmíněné). Režisérský rukopis jako manýra? Dobře, poslední etapa filmů jako 2046 nebo My Blueberry Nights jisté nedostatky vykazuje. Ostatně: málokterý Kar-Waiův opus je čistý a bez jediné chybky. Ale ten pestrý svět, žánrová nezařaditelnost (především díky tomu Kar-Wai spadá do Asie, zároveň si bere své i z evropské a zámořské kinematografie), nespočet nápadů a očividná láska k řemeslu - zdá se to jako manýra? Fallen Angels je typický produkt režisérovy "školy", příběhy se prolínají a režisér se nebojí jednu linii v pravý čas utnout a třeba se k ní vůbec nevracet. Nebo si jen propůjčí postavu a posadí jí do prostředí nového. V záplavě neonů sledujeme romantické bloudění, poetické obrazy i humorné repliky, stejně jako dramatickou zápletku, střelbu a její "krvavé" odlesky. Příběh sám o sobě nehraje tak zásadní roli, u Kar-Waie je nutné mít smysl pro "just feel" sledování, městské "voyeurství", nechat se strhnout atmosférou, symbolikou režiséra a oblíbenými, vždy nadpozemsky nasnímanými motivy, doprovázenými stylovým soundtrackem a k tomu všemu soucítit např. s nějakou postavou a najít se v nějaké scéně. Nechybí ani hodiny, dým, neony, jukeboxy, trhané záběry, nadzemka... made by Kar-Wai (v nejlepším tvůrčím období). Ano, i pro tohle se pět hvězd dává (a ten závěr!). │100% (02.11.2007)

Skrz vnitřní monology jednotlivých postav může divák sledovat pocity jednotlivých hrdinů na pozadí nočního Hongkongu a to opravdu silně. Obzvláště postava, němého trochu dost trhlého týpka, kterou hraje Takeshi Kaneshiro, nechá diváka, díky svému handicapu, proniknout do nejniternějších úkrytů své duše až tak, že mě na konci emoce přemohly a dojetím jsem se rozbrečel. A nejen Kaneshiro, ale i ostatní hrdinové jsou úžasní a režisérské vedení je bezchybné. (05.03.2006)

Rozpadající se a nefunkční vztahy, oblíbené Wongovo téma. Stejně jako odcizení, nepřekonatelná vzdálenost ke druhému. Obraz je čistší než u Chunking Express, styl kamery je velmi podobný. Takeshi Kaneshiro skvěle hraje nemluvného mladíka, který rád "pracuje" po nocích. A marně se pokouší dostat dívku do které se zamiloval. Tato příběhová linie se mi líbila mnohem více, než osud nájemného vraha a jeho lenosti. Osudy lidí na okraji opět zajímavě zpracované. Atmosféra města je velice autentická, stejně jako prokreslení postav. Hudba mě tentokrát tolik nechytla, ale také přispívá k atmosféře filmu. (09.04.2009)

On a Ona riešia dilemu svojho partnerstva. Nič zvláštne pre trojročný vzťah. Keby to partnerstvo nebolo obchodné a On nebol nájomný vrah a Ona jeho sprostredkovateľka pre zákazníkov. On chce skončiť, Ona ho nešťastne miluje a chce od neho splnenie poslednej láskavosti. On je zamestnanec bufetu, známeho z Chungking Express, ktorý po zjedení ananásu po záruke úplne onemel. Ona je sklamaná lebo jej ušiel milenec s jej spolubývajúcou a nevie naňho zabudnúť. Popisovať filmy režiséra Wong Kar-Waia je veľmi zložité, pretože v nich príbeh hrá absolútne nepodstatnú rolu. Dôležité sú len a len postavy a ich vzájomné vzťahy, ich momentálne psychické stavy sprostredkúvané ich monológmi, ktoré film posúvajú . Čo na Padlých anjeloch diváka ihneď zaujme (alebo čo mu ich okamžite zhnusí) je totálne psychedelický vizuál. Tento film totiž vôbec nevyzerá ako štandardne natočená dráma, a to vrátane ázijskej produkcie. Nečakajte klasickú dramatickú štruktúru, film pôsobí chaoticky a nekoherentne. Vyzerá ako sled nafilmovaných narkomanských halucinácií, avšak majstrovsky a hyperesteticky natočených. I masaker niekoľkých ľudí sa totiž dá natočiť esteticky. A nočný Hong Kong plávajúci v mori neónu je vďačnou kulisou pre toto avantgardné ale silno artové divadlo. Práve zdanlivo náhodne radené scény a scéničky z tohto filmu umožnia divákovi dostať sa pod kožu každej postavy a prežívať jej psychický stav, pohnútky a pochopiť jej konanie. A práve to umožní divákovi záverečnú katarziu, akú vie poskytnúť len veľmi málo filmov. Kto nevyroní slzu pri záverečnej prestrelke a poslednej „Only you“ motorkovej scéne, musí mať EQ ležiaceho kameňa.10/10 Ja nerozhodujem o tom, kto kedy a kde zomrie. Na to som lenivý, preto to mám zariadené inak. O tom rozhodujú iní. Preto mám partnera. (21.05.2006)