Chongqing senlin

Chungking express je spojení geniální kamery a hudby - Doyle-Lau a ústřední melodie "...California Dreamin..." bude ve vás rezonovat ještě dlouhou dobu. Chungking express je rozdělen do dvou příběhů, přesně nevím která je mi bližší, protože mi ani jedna nezasáhla srdce. Tak chladné, že to Wongovi nezbaštím. Postavy nejdou pod kůži, vztahy tak prázné, že pokud vás tohle oslní tak u 3-iron vypustíte duši. Přesto poetický obraz oslní vaše oči. (16.12.2015)

Zajímavý snímek u kterého mi trochu vadí roztříštěnost obou jeho částí. Navíc první by se dala využít i lépe, než využita je. Film zaujme rozhodně vizuálním zpracováním, množstvím rozhovorů o ničem a strachem se dostat člověku někam blíž k srdci. Scéna z Amélie, tedy spíše odsud je vtipná, i když ta Améliovská mi přirostla k serdci více. Ale tak toto je přeci jen originál, možná... (08.09.2008)

Mladší sestra / bratr (cokoliv je vám bližší) následujícího "Kar-Waie", a sice Fallen Angels. Ano, oba filmy mají mnoho společných jmenovatelů; např. podobný způsob natočení, několik stejných exteriérů, interiérů či motivů (prošlý ananas, scény s fastfoodem, bar / jukebox, totožná banka, postava letušky, procházející Indové...). Že by výsledek natáčení v přibližně stejné době? Chungking Express je však mírně odlehčenější, jedna příběhová linka sice vykazuje jistou dramatičnost, ale ta další... vás pohladí (byť v obou jsou jemné tóny melancholie). Romantika je zde hmatatelná a Kar-Wai s ní umí pracovat stejně jako s ženskou krásou (a ve výběru je stejně neomylný jako třeba Lynch). Stejně jako u Fallen Angels nezáleží na nějakém hlubokém poznání příběhu, resp. nezáleží na složitosti příběhové koncepce. Vše je tedy docela prosté (zvláště v druhé půlce), ale nechybí ani cit pro nedořečenost i moment překvapení. A věřím, že i ta asijská obdoba Dreams od Cranberries (jako kdyby čínský cover "berlínského" Take My Breath Away v režisérově debutu byl málo), všudypřítomní Mamas and Papas i filozofická moudra ("Když pláče člověk, je třeba kapesníku... když pláče byt, je s tím spousta práce.") pro vás nakonec budou potěšením. Já se sledováním bavil a bezchybný závěr s letenkou vše jen podtrhl. │90% (05.11.2007)

Kdyby to nebylo asijské, přišlo by mi to jako ten nejdivnější romantický film. Ale že je to asijské, tak je to vlastně úplně v pořádku a není na tom nic divného. Zvláštně propojené dva romantické příběhy, v zajímavých kulisách, s nádhernými ženami a naprosto skvěle vybranou hudbou. Jeden z těch filmů, který se vám hrozně líbí ale nedokážete o něm nic říct. (04.12.2017)

Chungking Express je víc než film. Je to doba. Devadesátky v Hongkongu budou navždy definovány naprostou uměleckou volností, ale i implicitním napětím z neodvratného předání do čínských rukou. Přesto, nebo právě proto, byly filmařsky opojnou dobou na zobrazení městského odcizení a osamělosti lidí, kterým štěstí vždy těsně proteče mezi prsty. A v tom není nikdo povolanější než WKW – vizuální virtuóz a král atmosféry, vždy záhadně balancující mezi ospalostí a neskutečnou energií. Za zády s neméně bombastickým kameramanem Christopherem Doylem, mistrem odpoutanosti a metropolitních neonů, s neoddiskutovatelnou zásluhou na ikoničnosti nadčasového, přesto tak ohromně devadesátkového looku, který si pro sebe WKW vypěstoval. Pomník doby, kdy bylo možné všechno, ale přesto z nich nejvíc vystupovala romance za pár šupů o minimální produkční náročnosti. Zároveň nádherná připomínka skutečnosti, že navzdory nevábným osudům mnoha milovaných filmových sérií, které se zkrátka táhly příliš dlouho nebo postupně vyhnily v korporátní atrakci, některé filmy zůstávají perfektně zmražené v čase, jako univerzálně přístupná vzpomínka, na kterou se vždycky můžete spolehnout. A osobně jsem nikdy neviděl silnější důkaz, že cestování v čase je možné. (09.06.2021)