Padlí andělé

Wongovy filmy se vyznačují hlubokým emocionálním dopadem, časoprostorovými prolínačkami a audiovizuální dokonalostí. Ve "Fallen Angels" lze najít vše, ale jen s poloviční intenzitou (druhý "Chungking Express" se nekoná). Pravděpodobnými příčinami mého zklamání jsou postavy, ke kterým jsem si za celou dobu nedokázal vytvořit jakýkoli vztah a také režisérova snaha zařadit do snímku poměrně vysoký počet odlehčených momentů, výsledkem čehož je ztráta pozornosti (moje koncentrace upadala). V kostce: Klasický Wong, jenž mě poprvé nechal chladným. 6/10 (26.08.2010)

Fallen angels je typickým Waiovým filmom. Nenaplnená láska každého z hrdinov, spomienky, ktoré bolia už v momentoch keď sa vytvárajú. Rýchle prestrihy a pomalé zábery na polodetaily tvári. To všetko umocnené roztrasenou, rozostrenou, neóny pohlcujúcou kamerou Christophera Doyla. Čo sa týka príbehu opakuje sa stará známa pesnička a do popredia sa dostáva špinavý, neónový a neosobný vizuál. Vonku buď prší, alebo je tma a hlavný hrdinovia sa prepletajú medzi týmto temným svetom, ktorý odzrkadľuje ich dušu aj samotu. Predsa to ale nie je film, ktorý by mohol konkurovať režisérovým predchádzajúcim filmom. Nie že by bol ťažko uchopiteľný. To nie. Rozhodne ponúka pár filozofických myšlienok ako je u tohto režiséra zvykom, ktoré stoja za zamyslenie. Len som mal pocit, že vďaka úspechu jeho predchádzajúcich filmov sa vo svojom štýle miestami stráca. Vďaka tomu jediná lyrickosť v tomto filme je prezentovaná samotným názvom. Z filmu sa ako keby vytratila. Čo je podľa mňa škoda. Mnohé zachraňuje nemý Kaneshirov blázon. Inak je to jeden z tých filmov, na ktorý sa dá veľmi ľahko zabudnúť. Čo je na tvorcu Waiovho mena celkom škoda. (18.12.2010)

Začátek je neuvěřitelně obrazový orgasmus neo-noirového Kar-wai Wonga, který vrcholí scénou osamocené kolegyni u džuboxu a následnou scénou masturbací v posteli. Film se na pětihvězdičkový maximum nevyvíjí tak důmyslně, jak bych vyžadoval, přesto jde o další originálnost z dílny Wongova snového podvědomí. Hudební složka je zde jeho vrcholem. (25.10.2016)

Scénář: Kar Wai Wong .. Mno, tak v těchto Andílcích jsem neviděl nic extra zábavného. Vše je vsazeno na jedinou kartu – pečlivou atmosféru v moři neonů a tato volba se neoplatila nebo alespoň na mne nezapůsobila. Snímek se rozpadá na snové putování po městě, epizodní sledování mnoha postav bez nějaké spojitosti a je úplně vytržený z reality. Wong tohle zvládl na výbornou třeba ve Stvořeni pro lásku, tady však ne. Tohle formalisticky piplané putování hodně nudí a mé emoce (do kamene mám daleko!) to míjelo o dobrých pár kilometrů. Ještěže se umím nabažit skvělé práce kamery. Snaha některých o srovnání s tvorbou Parka nebo Finchera je pak totální podraz na očekávání neznalého diváka.. (12.12.2006)

Skrz vnitřní monology jednotlivých postav může divák sledovat pocity jednotlivých hrdinů na pozadí nočního Hongkongu a to opravdu silně. Obzvláště postava, němého trochu dost trhlého týpka, kterou hraje Takeshi Kaneshiro, nechá diváka, díky svému handicapu, proniknout do nejniternějších úkrytů své duše až tak, že mě na konci emoce přemohly a dojetím jsem se rozbrečel. A nejen Kaneshiro, ale i ostatní hrdinové jsou úžasní a režisérské vedení je bezchybné. (05.03.2006)