2046

S východoasijskou kinematografií mám dlouhodobě problém a v případě snímku 2046, kterému předcházela pověst "megafilmu" nebo přinejmenším velkého festivalového snímku je tomu nejinak. Nutno předeslat, že žánrové vymezení sci-fi, respektive fantasy, je v tomto případě ryze matoucí, byť úvodní titulky navozují dojem futuristicky laděného velkofilmu. To by ovšem pro hodnocení nebylo podstatné. Důležité je, o čem film vlastně je. O lásce? Vážně? Vizuálně je to sice nesmírně působivá záležitost, ale k Tarkovskému, respektive k jeho duševní hloubce, to má asi tak daleko, jako já k pozici kosmonauta. Filmu vévodí krásné ženské tváře zasněně hledící do dáli nebo pronášející banality. Krásně oblečení lidé, pečlivé účesy, večerní make-up, rudě nalakované nehty a do toho krásné tóny klavíru. Lehce dekadentní charaktery, poněkud snová atmosféra a tajemně se tvářící hra s čísly. Na mě to působilo dojmem pečlivě vytvořeného kýče. Není to žádný laciný, křiklavě pomalovaný sádrový trpaslík, ale v oblasti kýče ambiciózní útok na nejvyšší mety. Bohužel zatraceně nudný útok...Celkový dojem: 10 % za dámské osazenstvo. (10.02.2008)

2046 je snímka obdarená dusnou atmosférou a neskutočne krásnou hudbou - tieto dva varianty mi stačili k tomu, aby som prežila meditatívne hľadanie lásky a vzápätí jej nevysvetliteľné unikanie pomedzi prsty, lásky, ktorá je večná a zároveň pominuteľná ako ľudská materia - mohla by som nachádzať zákonitosti, princípy, podoby tohto chemického útvaru, pretože režisér si pre mňa pripravil ťažkú hádanku, ktorú som nebola schopná rozlúsknuť. Je to pomalé a duchovné bádanie v zákutiach ľudskej duše, chvíľami však sprevádzané nevysvetliteľnými alebo zbytočnými scénami a najmä privádzajúce do neistoty - "ako to v skutočnosti vlastne bolo"... hoci tá nadčasovo magická hudba mi bude znieť v hlave ešte veľmi dlhý čas.70% (01.02.2010)

"Když kvete pivoňka, stojí zpříma a poté zvadá a nedává ti odpověď." S tímhle filmem mám zvláštní zkušenost. Docela živě si pamatuji, jak jsem ho poprvé viděl v televizi. Jenže když jsem pak zjistil, kdy byl natočen, došlo mi, že jsem ho nemohl vidět na tom místě, na kterém jsem ho viděl v mých vzpomínkách, protože jsem tam tehdy už nebydlel. Ale ty vzpomínky jsou tak živé. Opravdu podivné. Film sám mě velmi zaujal, natolik, že určité pasáže jsem si vteřinu po vteřině pamatoval celé ty roky, než jsem se na to dneska podíval znova. Je to užasný zážitek. Část odehrávající se ve vlaku je prostě úchvatná. Nemilosrdný útok na všechny smysly - zrak, sluch i mysl samotnou. Skvělý výběr hudebního doporovodu. Celý film obecně pak velmi působivé futuretro, barevné, svým způsobem statické, bez rušivého střihu. Jako loďka pozvolna plující po líném toku, která vás uhoupá do naprosté pohody a nechá mysl běžet. (28.12.2008)

V tomhle filmu je rozhodně potřeba nezaobývat se tolik dějem nebo naopak se jím zaobírat až moc a plně se soustředit na každé slovo. Když jsem na to šla do kina, netušila jsem, že mě čeká taková kvalitní romantika. Celý film byl neuvěřitelně zamilovaný a přitom tak skutečný. Navíc je vše dochuceno vynikající hudbou, od milostných smyčců po operu, která brilantně doplňuje celý snímek. Nejsou zde ale jen skvělé scény a fantastická hudba, ale i dokonalá kamera. To je právě vidět na dokonalém záběru, kdy kamera snímá nohy hoteliérovy dcery, která přešlapuje po pokoji. Něco tak nádherného by snad jiná země nedokázala natočit! (15.04.2005)

Krásný, téměř hmatatelně pocitový film vonící po slzách. Neúspěšný spisovatel Chow Mo Wan cestuje časem a během této "cesty" mu do života vstupují různé ženy, přičemž každá z nich je charakterizována specifickou hudební skladbou. Můžeme tak ženu přirovnat k melodii... K melodii snů, pohledů, vůní, gest... Hudba k tomuto filmu je opravdu nádherná. Plna melancholie, smutku a zvláštní, těžko uchopitelné nostalgie, které zas a znovu s potěšením podlehnete. ...Vzpomínky jsou pouze stopami slz... (01.06.2006)