Vtáci

(1001) Myslím, že už nikdy nevlezu do telefonní budky. Radši se nechat uklovat, než potom nemoct ven. Když se to vezme kolem a kolem, tak u původní povídky jsem se asi bála víc, ale to proto, že tam bylo víc popisu opeřenců a jejich zlověstného číhání, kdežto Alfie se ve filmu věnuje spíše dějové lince, která je úplně jiná než právě v té povídce. To ale neznamená, že by mě film nebavil. Když šla máti pokecat na farmu, tak mě málem klepla pepka, i když bylo jasné, že něco takového přijde. To je bohužel ten problém, když člověk moc čte, máloco ho potom překvapí. (20.06.2008)

Mám mlhavé tušení, že žádné z Hitchcockových slavných děl jsem neměl tu možnost vidět opakovaně tolikrát, jako právě jeho "Ptáky". Už jako desetiletému děcku :-) mi přišlo, že příběh z malého městečka jež je terorizováno agresivními výpady ptáků, v sobě skrývá výrazný, dramaticky nosný potenciál. A opravdu. Nevím jestli je to důsledkem Hitchcockového režijního mistroství, nebo to lze především přičíst strachu z očekávání věcí příštích, ale každé - byť i sebemenší - ptačí zaštěbetání v úvodu filmu diváka naplňuje těžko popsatelným neblahým pocitem znepokojení. Ústřední postavou snímku je mladá (u Hitchcocka tradičně velice krásná blondýnka) a nezávislá milovnice papoušků, která přijíždí do městečka oslnit svým přirozeným půvabem zdejšího lamače ženských srdcí, jenž na ni při posledním setkání udělal hluboký dojem. S dostatečnou noblesou ji ztvárňuje, ve své době teprve hereckou kariéru startující, Tippi Hedren. Soupeřkou na poli krásy je jí zde půvabná brunetka, místní učitelka Annie (Suzanne Pleshette), která sice v boji o přízeň šarmantního právníka výrazně ztrácí, ale na body za atraktivitu u mě jasně vyhrává. :-) O hereckých výkonech se není třeba příliš rozepisovat - u všech zůčastněných postav jsou spíše průměrné a tvoří pochopitelně hlavně potřebnou vatu mezi očekávanými útoky opeřených "predátorů". Nejsilnější, a co do budování hutné atmosféry nejpovedenější, je scéna pomalého postupného srocování hejna vran na dětském hřišti před školou, a poté samozřejmě závěrečná finální pasáž filmu, v níž se skupina hlavních představitelů, v opevněném domě, snaží odolat zdrcujícímu útoku obrovského hejna okřídlenců. Za pomoci sugestivní kamery a chytrým využitím zvukové stopy, jež silně evokuje všeobjímající přítomnost neustále dorážejících ptáků, jsou zde výtečně vykresleny pocity hrstky vystrašených lidí uzavřených ve stísněném, klaustrofobickém prostředí - "kleci". Napsat tady, že jsem se u "Ptáků" bál, by nebylo pravdivé. Nicméně musím přiznat, že jedna věc mě skutečně víc než děsila - pohled do rozevřených očí napadených obětí jež se zoufale snaží bránit před nelítostnými údery ostrých zobáků. V těch chvílích jsem měl takřka nezvladatelné nutkání na ně volat - pozor ... dejte pozor ... hlavně pozor na oči !! (06.11.2004)

Jednoznačně zklamání a v tomto případě nebudu shovívaví ani k samotnému jménu Hitchcock. Po Psychu, Vertigu a Severozápadní lince, jde z mého pohledu jednoznačně o slabší film. Kdo se trochu vyzná ve filmech od tohoto velikého režiséra, musí mu to být hned jasné. Označení horor bych tu zrovna nepoužil, spíš bych tento film definoval přívlastkem drama a thriller. Tísnivá scénérie ve filmu však byla dobrá, ale těch překvapujících a šokujících momentů tu zas až tak moc nebylo. Samotný divák je tu však stylově držen stále v jakémsi napětí, co přijde, film divákovi podává jen náznakové a předběžné informace, jeho pozornost od podstatného momentu je zde odkloněna. Vyzdvihl bych skvělou kameru se všemi těmi dobrými vizuálními efekty, krásnou kolorovanou barvu a samozřejmě tu skličující atmosféru s neotřelou a později často kopírovanou akustikou charakterizovanou zvláštními zvuky (opět skvělý Bernard Herrmann), elektronickými šumy, syntetizéry a křikem ptačích hejn. Film je prakticky bez normální hudby. Nejlepší a nejsilnější scéna? Tak asi ta závěrečná, kde je celá rodina uvězněna ve vlastním domě a obklopena pouze masivním zvukem těchto zvířecích zabijáků. Ale, co je zas fakt, tento snímek byl vlastně takový praotec všech pozdějších zvířecích hororů se všemi těmi mravenci, kobylkami, nebo pavouky. (05.01.2008)

Skvělý důkaz toho, že i tak "nízký" subžánr, jakým je zvířecí horor, může disponovat kvalitním scénářem, který věnuje postavám (nutno dodat, že výborně charakterizovaným i zahraným) a vztahům mezi nimi mnohem více prostoru než oněm ptačím útokům (což ale jistě spoustu hororových nadšenců značně otráví), které působí spíše jako katalyzátor dění než jako ústřední motiv. PTÁCI jsou tak ve výsledku bezchybným (stárnoucí triky jsem ochoten odpustit) a komplexním mixem hororu, katastrofického thrilleru a rodinného dramatu s prvky romantiky. A gradace děje je zde skoro stejně tak precizní jako v OKNU DO DVORA. 100 % (18.01.2003)

Horror s romantickým pozadím je zaujímavá kombinácia a pre majstra bola určite aj výzvou, pred ktorou ale neuhol a postavil sa k nej znova po svojom. Teda po zvyknutí na Hitchcockov štýl som nečakal horrorové scény od začiatku alebo nejaké krvi prelievanie. O to viac si znova dáva záležať na stupňovaní napätia a prepracovaním scén s útokmi vtákov na maximum. A to je už čo povedať, keď tieto scény sú atraktívne doposiaľ a mrazilo ma pri nich kvalitne. Trošku mi to všetko pokazil slovenský dabing a menej presvedčivý výkon Tippi Herden. 80%. (13.10.2007)