Vtáci

Ptáci jsou napínavý film, ale rozhodně ne tak děsivý, jak by se podle žánrového zařazení mohlo zdát - i když hlavně zvuky, které létající zabijáci vydávají, budí v divácích určité rozpaky a Hitch ladně brnká na naše nervy. Absence hudby je díky vynikajícím zvukovým efektům (šustění křídel, hlahol racků) celkem logická a pomáhá pozvolna houstnoucí atmosféře. Tippi Hedren byla kouzelná a jedna ze světlých stránek tohoto díla. Po technické stránce filmu nemám co vytknout, kamera i režie na jedničku, triky byly povedené a i když se první hodina filmu dějově trochu vleče, pro vybudování napětí to není vůbec špatné. Co dál? Otevřený závěr. Byl to režisérův jasný záměr a když se na to člověk podívá s odstupem, tak je to vlastně nejlepší řešení, nechat konec filmu nejasný (závěrečná scéna patří do zlatého fondu světové kinematografie). Cokoliv se nám na PTÁCÍCH nepozdává (Jessica Tandy, pár nelogičností, slabší první polovina) vynahradí legendární scéna, kdy sedí Melanie před školou, čekajíc na Cathy s cigaretou v ruce a v pozadí se začínají slétávat vrány, chystající ničivý útok. To bylo opravdu výborné (a často parodované např. v Simpsonech). Podtrženo, sečteno - jedná se rozhodně o jeden z nejlepších filmů v pestré Hitchcockově filmografii a nebýt výše zmíněných hlušších pasáží v úvodu, hodnotil bych maximálně. P.S. V době uvedení filmu Alfred Hitchcock prohlásil, že pokud budeme pozorní, odhalíme smysl děsivého běsnění opeřenců a pak si film užijeme mnohonásobně intenzivněji. Přiznám se, že ani po zhruba třetí, čtvrté projekci, jsem příčinu neodhalil, ale tuším, že bude spojena s postavou Melanie. Pomůže mi někdo? (23.01.2010)

Bez zaváhania plný počet. Nejde o to, že Hitchcock horor vie, ide o to, že aj hororový Hitchcock je Hitchcock. Osobne mi Vtáci sadli takmer viac než čiernobiele Psycho. Zápletka je banálna, ale s podporou v dobe vzniku extrémne luxusných a účinných efektov je využitá len na ako základ pre tienistú psychologickú nadstavbu a hlbšie prekreslenie vynikajúcich charakterov postáv. Jediný problém tkvie v tom, ako sa do filmu nemilosrdne zahryzol zub času. Hitch opäť volí odlišný prístup než je bežné, a tak môže expozícia (zhruba 50 minút) pôsobiť útrpne a zbytočne rozvláčne. Dialógy na úrovni, štipka nadhľadu a skvelá Tippi Hendren však spoľahlivo zaženú nudu, a gradujúce napätie je rovnomerne rozložené do celého filmu, čím sa z neho nestáva zbesilá jazda, ale pôsobivý kompromis medzi vzťahovou lyrizáciou a thrillerovou dynamikou. Navyše tu nechýba silná expresívnosť, ani surovejšie hororové scény. Kto sa sťažuje na nedostatok napätia, mal by si uvedomiť jednu vec - v tomto filme nie je takmer žiadna hudba; Hitchcock dômyselne buduje tiesnivú atmosféru aj bez svojich klasických skladateľov. Pomedzi to záblesky režijnej geniality (scéna v telefónnej búdke s vodou), Hitchovo opäť neprehliadnuteľné cameo v úvode a kompozično-scénicko-výtvarne úžasný panoramatický záverečný záber spojený s otvoreným koncom. Uzatvárajúca téza: invazívny zvierací horor po hitchcockovsky, so všetkým, čo k tomu patrí, ktorému nechýba korenie v podobe vítanej invencie, a ktorý po dekády inšpiroval (a stále inšpiruje) subžánrových zástupcov - odpisovali od neho aj režiséri ako John Carpenter či Frank Darabont. 95% (29.04.2014)

Velice zajímavý film z dílny klasika hororové tvorby, Alfreda Hitchcocka, si dokáže svého diváka získat především podmanivostí jednotlivých obrazů, pečlivým budováním charakterů a zejména pečlivou atmosférou. Jedná se o jeden z mála snímků, v nichž se tvůrce nesnaží vyvolávat v divákovi nějaké sympatie k hlavním protagonistům, ale vše nechává na nich. Pomalu nám odkrývá jejich jádro, aby nám nakonec mohl ukázat, že jsou vlastně úplně jiní. Jediné co bych trochu ztrhnul je otevřený závěr a hlavně nezodpovězení velikého množství otázek. 75% (01.05.2006)

Alfred ve mě vyvolal rozpory. Nevěděl jsem, co čekat od legendárního snímku a naštěstí od jeho předchůdce Psycha jsem o něm ani příliš nevěděl (úmyslně). Výsledek mě však (kvalitou) potěšil i (trochu) zarmoutil současně. Těch 119 minut prochází postupně přerodem z romantické komedie až v souboj proti zlu/přírodě/neznámu/vyšší moci s tváří ptactva s takovou lehkostí a současně nenucenou přímočarostí, že jsem tomu nemohl odolat. Asi jsem měl zrovna náladu raných 60sátých, ale ani efekty a technická stránka mi nepřišla špatná, právě naopak. Velký kus dobře odvedené práce s promyšleným celkem i detaily, které na sebe navazují a dávají jasně najevo, kdo je mistr, jenž chodí s pejsky na vodítku z krámu s ptactvem a natáčí prakticky cokoliv způsobem, který se těžko překonává. (24.06.2010)

Objavný katastrofický "horor" v ktorom sa nič nedeje a predsa sa niečo deje. Napriek zastaralému looku stále fascinuje pretrvávajúca obavu zo záhadnej inzultácie matky prírody. Skrz povrávačky o hrozbe príchodu rozdivočených vtákov a ich netušené kolektívne nálety Hitchcock navodzuje dusnú klímu plnú napätia, ktorú vytvára pomocou etapového odkrývania fabule. Najskôr bedlivo mapuje terén, popritom podrobne vykresľuje profily postáv, so zlom nakladá v náznakoch čo vyvoláva dostatočný príval stresu i paniky a nakoniec už len servíruje číru beznádej živenú nevedomosťou; samozrejme dnes už iba v rámci onoho fikčného sveta. Aj keď som sa nebál ani minútu a napočítam kľudne 5-6 (keď nie viac) silnejších počinov z dielne A.H., tak "Birds" si kvôli nesmiernej pedantnosti a vtedajšej originálnosti nedovolím nevyzdvihnúť. (11.08.2011)