Kruh

Uprostřed filmu se jeden z klíčových hrdinů Rachel ptá: CO SI MYSLÍTE, ŽE VÍTE? Nevěděl jsem nic. Po všech komentářích i osobních zážitcích jiných lidí, kteří snímek viděli přede mnou, jsem vlastně čekal cokoli, JEN TOHLE NE. Čekal jsem, že se budu často klepat, jenomže to byl ÚPLNĚ JINÝ druh strachu, strach, jaký jsem vlastně u žádného filmu nezažil. Je to horší i z toho důvodu, že se to špatně popisuje. No a dál? Výtvarná stránka, hudba na jedničku. Nicméně se nevyhnu určitému srovnání a napíšu, že lekačky nebyly zas až tak hrozné a ty nejlepší zatím zůstávají v Signs. U tohoto filmu jsem si ale snad poprvé přál přijít všemu na kloub a zároveň to, aby to bylo co nejrychleji. O snímku budete dlouho přemýšlet. Neobsahuje žádné závažné myšlenky, o to víc je podmanivější. (07.05.2003)

Řada skvělých scén, slušně záhadná atmosféra a zručná režie, která si místy vážně hezky pohrává s ohranými klišé hororových filmů (během úvodu hned několikrát, třeba se dveřmi od lednice). Bohužel to v jedné chvíli tak trochu logicky zadrhlo a mně se do hlavy dostalo několik otázek týkajících se kletby a jejího zrušení (takže SPOILER): Proč měla Rachel halucinace po celou dobu, když se jí kletba vlastně už netýkala a zemřít měl jen Noah (a později Aidan)? Je v tom nějaké pravidlo ve stylu "Sice neumřeš, ale halucinace mít budeš, dokud neumře ten druhý"? Nebo je to prostě díra ve scénáři? Byl bych ochotný přistoupit na vysvětlení, že Racheliny halucinace byly jen vzpomínky na to, co viděla na videu, ale tomu by zase nohy podkoplo finále ve studni... No, nevím. (12.02.2017)

Japonskou verzi jsem sice neviděl (a dle zdejších ohlasů to asi ani neplánuju), každopádně tento americký remake mě nadchl natolik, že jsem si kdysi dokonce sehnal a přečetl (velmi chytlavou) knižní předlohu od Japonce Suzukiho. A víte co? Ačkoliv američtí tvůrci oproti knize nemálo věcí pozměnili (včetně pohlaví hlavní postavy či třeba podoby konce), udělali skvělou práci. Kruh ve své postatě není typickým hororem. Značnou část projekce jde spíš o takové deadlinem vpřed poháněné „detektivní“ vyšetřování s ozvěnami něčeho zlověstného. Napětí graduje postupně a divák si vychutnává to hlavní, kvůli čemu se ke Kruhu já osobně opakovaně vracím, tedy ATMOSFÉRU. Znepokojivou, tajemnou, děsivou. K zúčastněnému sledování napomáhají i postavy, zejména (ne)matka v podání Naomi Watts a nezdravě působící syn Davida Dorfmana. A samozřejmě nemůže chybět Samara a je celkem jedno, kolikrát ji už někdo zparodoval, nic to nemění na faktu, že patří k těm nejlepším žánrovým postavám vůbec. Můj nejoblíbenější hororový kousek. (17.12.2007)

Znamenitá věc. Japonský originál bude pravděpodobně základní charakteristikou úplně odlišný film, ale Verbinskimu se v remaku podařilo vystihnout brilantní atmosféru, povedlo se mu několik pěkných kompozic a obrazově výtečně vyladěných scén. Tradičně tunu pozornosti na sebe strhává vyjmečná Naomi Watts, která právě v minulém desetiletí byla v nejlepší herecké formě. (09.02.2014)

Když jsem tento film viděl poprvé, byl jsem z něho úplně unešen. Se spolužákama jsme ho probírali tenkrát na škole několik týdnů a udělali jsme si z něho takový menší kult :) Bohužel dnes, po pár těch letech, co už jsem starší, jsem film viděl a ta ejakulace jako tentkrát se prostě nedostavila. Škoda. Každopádně se jedná o nadprůměrné dílo, které si zaslouží svůj obdiv. Mezi horory špička ledovce. (23.11.2007)