Oklamaný

Když si partička krutě zanedbávaných a notně zduřelých jižanských panen pořídí nového zahradníka v podobě fešáckého unionistického zběha, je to mlaskání slyšet až v Savahah, prokrvené dusno by se dalo krájet a schyluje se buď k pořádné hromadné mrdanici nebo ke vzájemnému kundímu psychoklování. Výsledkem je však v tomto případě unylý zbytečný sračkovitý rymejk bez čehokoliv a o ničem, v němž se schýlilo akorát tak k šesti skupinovým motlidbám, čtyřem hromadným večeřím, dvěma hudebním produkcím, okopávání záhonů, nějakému tomu vyšívání deček, první pomoci, druhé pomoci a finální pomoci, prokládaných bandou vzdychavého očumování tentokráte mimořádně slizkého Kolína, který ve srovnání s Klintovým machistickým šarmem působí jako přiteplený jeliman, co se stará akorát o to, jestli má ve vlasech dost gelu. Nulový spád, nulový děj, nulová dramatizace, nulová atmosféra, prostě jen hodina a půl ploché kostýmní nudy a toporně otravné strojenosti jižanského bontonu s profláklýma držkama. A tak jediným společným prvkem s původní solidně zdramatizovanou, atmosférickou a místy až mrazivou Istvůdovkou je opět vskutku hororové osazení té pičí farmy, kde by nepedofilní, alespoň trochu estetický heterák rozhodně neměl do čeho píchnout. Kolín si oproti Klintovi věru nijak nepolepšil a opět má kromě bonusového čokoládového babochlapa k dispozici pouze tři škaredé děti, dvě obskurně ohavné juniorky a jednu už kapku zteřelou a žluklou škebli. Ale ani on, stižen patrně těžkým válečný traumatem, nezaváhá, trefí rovnou do hnědého a před svou krásnou, esteticky vyváženou, něžnou a zkušenou pravačkou dá raději přednost Dunstce, která by z fleku mohla xichtem plašit masařky. Úchyl jeden! (05.10.2017)

OK, nádherný obrázky, skoro tableu vivant, fantastický přirozený svícení, charismatický cast, ale já se ptám: PROČ? Existuje pro to hezké slovo - všechno v tomhle filmu je "underwritten". Charaktery i příběh, který se kupředu pohybuje prostřednictvím prudkých zvratů v náladě jediného mužského charakteru. Chápu, že Sofinka chtěla obrátit perspektivu, ale nepodařilo se jí to. Oklamaný / Oklamaná / Oklamané jsou totiž příliš prázdné na to, aby nabídli/y materiál k subverzi. Nakonec to nejlíp vystihla jedna americká divačka, která při odchodu z canneského Palais de Cinema utrousila: COMPLETELY USELESS. Souhlas. (27.05.2017)

Osobně mám o čem přemýšlet. Navzdory jisté povrchnosti a chybičkám v dramatu dávám palec nahoru a musím říci, že mě zaujal zejména otázkami vyvolanými po zhlédnutí filmu. Přeji filmu úspěch a doporučuji ho zejména ženskému publiku, neboť z dámského úhlu a pro ně byl primárně natočen. Oklamaný má kromě svých kvalit dvě slabiny. Kámen úrazu tohoto filmu je ZÁMĚRNÝ humor, kteří mnozí rozchechtaní diváci brali jako scénáristickou a režijní chybu. (Ovšem šlo o artové, náročnější publikum, diváci v běžném kině na to možná budou reagovat jinak). Kontroverzní Coppola často rozdělovala publikum na dva tábory a tak je tomu i v tomto případě. Sama ještě před uvedením do distribuce říkala, že natočila černou komedii, žádnej hororovej thriller, ale dramatický příběh o charismatickém vojákovi, který svojí přítomností naruší pořádek v klidném domě, obývaném opuštěnými ženami. Režisérka a scénáristka v jednom zná ženské hrátky, slabiny, rivalitu, žárlivost a dělá si z nich půvabnou legraci. Druhá slabina je, že film nikdy nenabere strhující napětí, prudký spád, pořádnou jízdu ani dramatický var. Jak se při tomhle příběhu podařilo nechat film bez tlaku a nechat ho spíše stále jen pomalu plynout? Právě černý humor zde šel i v nejtěžších situacích úmyslně do nadlehčujících vtípků. Bohužel právě na úkor dramatičnosti a hloubky, což filmu u části diváků zlámalo vaz. Chybičky vynahrazuje například nádherný estetický vizuál, ať už přírody, domu nebo kostýmů. – A i přes ony jisté nedokonalosti film opravdu nezatracujme. Je o moci mezi muži a ženami v extrémních situacích a o tématech, která nikdy nezestárnou a z mezilidské interakce nevymizí. Jsem ráda, když po opuštění kina mám o čem diskutovat a nechat v sobě "prožité události" ještě i druhý den doznívat. Na film půjdu ještě jednou, už pro to, že při druhé projekci si prý všimneme více vrstev a spousty detailů, věcí které jsme možná původně přehlédli nebo jejich význam nepochopili. – Jak už anotace napovídá, děj se odehrává během občanské války… (12.07.2017)

Film díky přívětivé stopáži nemá moc čas, aby nudil, ale na druhou stranu mi přišel dosti tuctový. Prostě jednohubka, kterou jsem si tu hoďku a půl docela užíval, ale nic moc ve mně nezanechala. Hlavní silou snímku je jednoznačně hvězdný herecký ansámbl, díky němuž film stojí za zhlédnutí, příběhově to ale bůhví jak strhující nebylo. Pár překvapivých scén tam sice bylo, ale nic, co by ráz filmu dokázalo strhnout k něčemu působivějšímu. Chápu, co bylo pointou a smyslem příběhu, nepřijde mi to však natolik silné, abych si z toho odnesl něco víc, než jen pocit ze slušného filmu, který už ale nikdy nepotřebuji vidět znovu. To si místo toho raději pustím Misery. (08.10.2017)

Jemnější, senzuálnější a sofistikovanější zpracování románu Thomase Cullina, než jaké v roce 1971 natočil Don Siegel s Clintem Eastwoodem. V původním filmu představovaly zkázu muže žárlivé a pomstychtivé ženy, které nedokázaly potlačit svůj chtíč. Chápu proto rozhodnutí Sofie Coppolové zpracovat stejný námět tak, aby výsledkem nebyl film vyjadřující mužskou paranoiu z ženské hysterie a v němž jsou jižanské krásky definovány výhradně svou sexualitou (nebo její absencí). Coppolová vypustila širší historický kontext a nahradila jej nadčasovým vyprávěním o souboji pohlaví a dívčím dospívání. Podobně jako ve Smrti panen nebo v Marii Antoinettě své hrdinky uzavírá do zlaté klece, která jim poskytuje určité výsady, ale současně jim brání ve svobodném projevení jejich individuálních zájmů. Tato uzavřenost se v Oklamaném projevuje také v ignorování vnějšího světa, odpovídajícím hledisku privilegovaných bílých dívek, které zajímají pouze jejich vlastní potřeby. Oklamaný je přes zdání plochosti a povrchnosti vrstevnatý, podvratný a vtipný film s nejednoznačným vyzněním (více tady). 85% (14.07.2017)