Oklamaný

Jemnější, senzuálnější a sofistikovanější zpracování románu Thomase Cullina, než jaké v roce 1971 natočil Don Siegel s Clintem Eastwoodem. V původním filmu představovaly zkázu muže žárlivé a pomstychtivé ženy, které nedokázaly potlačit svůj chtíč. Chápu proto rozhodnutí Sofie Coppolové zpracovat stejný námět tak, aby výsledkem nebyl film vyjadřující mužskou paranoiu z ženské hysterie a v němž jsou jižanské krásky definovány výhradně svou sexualitou (nebo její absencí). Coppolová vypustila širší historický kontext a nahradila jej nadčasovým vyprávěním o souboji pohlaví a dívčím dospívání. Podobně jako ve Smrti panen nebo v Marii Antoinettě své hrdinky uzavírá do zlaté klece, která jim poskytuje určité výsady, ale současně jim brání ve svobodném projevení jejich individuálních zájmů. Tato uzavřenost se v Oklamaném projevuje také v ignorování vnějšího světa, odpovídajícím hledisku privilegovaných bílých dívek, které zajímají pouze jejich vlastní potřeby. Oklamaný je přes zdání plochosti a povrchnosti vrstevnatý, podvratný a vtipný film s nejednoznačným vyzněním (více tady). 85% (14.07.2017)

No teda, vůbec nechápu, co tím Sofia chtěla říct. Celý film působí jako debut nesebevědomého začátečníka, který neumí hercům vysvětlit, jaké emoce mají hnát film kupředu, a potom se bojí chtít záběry opakovat, protože by jim stejně nedokázal popsat, co chce, aby udělali znova a jinak. Prej že Nicole v jednom záběru vyzařuje pět emocí najednou. To sotva. Myslím si, že jsem docela vnímavý a empatický divák, a tady ani nejsem schopná pojmenovat, jaký byl ryze mechanický záměr - kdy to kdo měl myslet upřímně a kdy to "hrát", jaký level inteligence a všímavosti měly které postavy mít a podobně. A což teprve kdybych se pokoušela hledat nějaký přesah a čachrování pro potěchu diváka. Přijde mi absurdní a doslova neuvěřitelné, že za tohle dostala v Cannes cenu za režii. (02.05.2022)

Sofia Coppola to má pořád v ruce, podejť by ne, když je z tak slavného rodu. Škoda, že netočí častěji výraznější filmy, jelikož něco tak komorně atmosferického jsem už dlouho neviděl. Sice jsem si nějak dle traileru vsugeroval, že nás čeká nějaké mysteriózno a stále jsem čekal, kdy už to konečně přijde. Nakonec je Beguiled "jenom" erupcí lidských emocí, intriků a žárlivosti, která v druhé polovině vygraduje do neskutečných rozměrů a o to překvapivěji poměrně zlehka končí jedním krásným záběrem. A funguje to. Funguje to opravdu neskutečně i díky hřejivé a stejně tak komorní hudbě a vzájemné sympatie Kirsten Dunst a Colina Farrella jsem si užíval každou minutu. A na příští rok bych si dal hned takovou pecku znovu. (02.10.2017)

Název sedí, ale nejvíc jsem se cítila oklamaná já. Jako já si táhnu k televizoru poznámkový sešit a plnící pero s tím, že si budu psát poznámky, jak co nejlépe zatočit s mužem a teda nemůžu říct, že by mě jižanská děvčata extra přesvědčila svou vynalézavostí, to znám lepší způsoby jak chlapovi otrávit odpoledne. Třeba ho v sobotu odpoledne vzít na nákupy do Pandory s tím, aby mi na náramek vybral přívěšek, který by nejlépe vystihoval to, co ke mně cítí. V autě si pustíme album Tomáše Kluse, přičemž navrhnu, jak moc by bylo fajn secvičit si duet, co Tomáš zpívá se svou manželkou Tamarou (podle míry provinění mu přepustím mužský či ženský part), večer už zbývá jen kouknout se na jakýkoli film, kde hraje Channing Tatum, no a pak ho dorazím pár poznámkama typu „takhle maj vypadat břišáky“. Pokud mu v očích svítí ještě kapička životní naděje, tak ji rychle zhasím s tím, že zítra přijede na oběd maminka. (06.10.2017)

Tohle je celkově o ničem. Ženské zastoupení vybráno naprosto hvězdně a tak, že by uchvátilo asi každého chlapa, ale to nestačí. Colina sice moc nemusím, ale sem se hodil výborně. Atmosféra je taky ucházející, i když by bylo vhodné tam zakomponovat i něco veselejšího. Když se nad tím člověk zamyslí, tak je těžké určit zda se jako ku** chová on či ony. Nicméně závěr s houbami bylo velmi elegantní řešení, které se hodilo hlavně dobově. (03.10.2017)