Reklama

Reklama

Němý Bobeš aneb Český Tarzan

(divadelný záznam)

Obsahy(1)

To, co se stalo s Cimrmanovou hrou Němý Bobeš, je výsledkem střetnutí dvou myšlenkových živlů: nezkrotného tvořivého pudu umělcova se stejně nezkrotným pudem malého českého samozásobitele. Zatím co na jedné straně vidíme obdivuhodné úsilí poznat a ztvárnit svět a dobrat se podstaty lidského konání, na druhé straně setkáváme se jen s přízemní snahou nasušit na zimu pár hub. V případě Němého Bobše ten malý, zapšklý svět Josefa Padevěta bohužel vítězí (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (169)

stration 

všetky recenzie používateľa

Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. ()

Matty 

všetky recenzie používateľa

-„Ten chlapec je němý, vychovaly ho srny“ -„Inu, vysoká…“ Atypicky pojatá hra, která je zároveň dokumentací vlastní rekonstrukce. Struktura jejího vyprávění není nepodobná 21 gramům a podobným kouskům, roztomilé jsou mnohé flashbacky typu „maminka mi vždycky říkala…“ zatáhnutí opony, roztáhnutí opony - na jevišti stojí jiná postava, pravděpodobně maminka dotyčného, která pronese jedinou větu – zatáhnutí opony, roztáhnutí opony – původní scéna pokračuje tam, kde skončila. Zcela chybí úvodní přednáška, tou je v podstatě prostoupena celá hra. Potěší citace údajné dobové kritiky Jana Nerudy, potěší množství nezapomenutelných scének, např. z filmu Nejasná sezóna dobře známá se starým papouškem („A je po ptákách“). Němý Bobeš, stejně jako ostatní hry Cimrmanů, úmyslně připomíná amatérský počin a vlastně jím je a je to tak dobře. Takhle se sice můžeme domnívat, že verze profesora Fiedlera z Vídně byla nakonec přeci jen věrnější předloze, ale byla i vtipnější? Těžko. „Což je pár kilometrů – přesněji dva“ 80% ()

Reklama

Unnamed 

všetky recenzie používateľa

Zajímavý styl promíchání hry a seminářů. Kritika Jana Nerudy, srovnání vídeňské a pražské verze hry a hláška "Tvou ženu od prusko-rakouské vojny nikdo neviděl. Přiznej se Mikovče. Že tys ji zabil?" byly pro mě osobně nejlepšími momenty představení, kterému celkově nemám moc co vytknout - na rozdíl od ostatních her nemělo představení výraznější slepá místa a bavil jsem se po celou jeho dobu. 4* ()

B!shop 

všetky recenzie používateľa

Tahle hra je pojata krapet odlisne. Pri seminari jednak prednasejici vzdy vyleze na jeviste sam, misto aby tam vsichni sedeli a navic to neni rozdeleny pulka seminar, pulka hra. Seminar se krome par odbocek totiz tyka ciste tyhle hry, takze si vzdy kousek poslechnem, pak se prehraje nejaka scenka a tak porad dokola az se nakonec slozi celej pribeh. Navic je tu jeste srovnavani s jinou verzi hry a skoky v case. Z hercu mi tentokrat nesed Borivoj Penc, takovej divnej dedek. Jinak ostatni jsou perfektni, tentokrat to hodne rozjizdi Smoljak a samozrejme Sverak. A Rumlena taky spatnej neni. Jeste stoji za zminku Hrabeta, kterej vzdy na chvily vyleze na podium a hodi nakou brutalni hlasku pri seminari. Neprislo mi to nejak slabsi, nez ostatni hry, jak tu par lidi tvrdi, takze opet 5*. ()

ElFifo 

všetky recenzie používateľa

Nehodlám slepě hodnotit všechny hry DJC plným počtem hvězdiček. Uznávám, že DJC je fenoménem a upřímě obdivuji celoživotní práci pana Svěráka a pana Smoljaka + celého ansáblu kolem DJC. Nicméně kvalita her je dle mého dost rozdílná a chápu, že ne každá si najde své fandy mezi všemi. Hra Němý Bobeš je bohužel takovou hrou pro mne (patří mezi ně i třebas Hospoda na mítince, Vražda v solónním kupé a Afrika), hrou která se nese na jednodušší vlně humoru a neoslovuje mne svým vytříbeným smyslem pro humor jako třeba Záskok nebo Dobytí severního pólu. ()

Galéria (7)

Zaujímavosti (10)

  • V dece, pod kterou je Papoušek, jsou díry, aby představitel Papouška trefil mimo scénu, když má „spadnout za scénou“. Díry tam však vždy nebyly. „To jsme ještě byli na Solidaritě a hrál tu roli Papouška Michal Weigel, syn Jaroslava Weigla. No a když měl jít za scénu, kde ‚jakoby‘ spadne, tak šel směrem k hledišti a spadnul na jednu divačku. Naštěstí se divačce ani Michalovi nic nestalo a publikum se mohlo zbláznit smíchy. Od té doby jsme tam udědaly díry, aby Papoušek trefil mimo scénu a nespadnul tam, kam nemá,“ vzpomíná Jan Kašpar. (mnaucz)

Reklama

Reklama