Réžia:
Ladislav SmoljakObsahy(1)
To, co se stalo s Cimrmanovou hrou Němý Bobeš, je výsledkem střetnutí dvou myšlenkových živlů: nezkrotného tvořivého pudu umělcova se stejně nezkrotným pudem malého českého samozásobitele. Zatím co na jedné straně vidíme obdivuhodné úsilí poznat a ztvárnit svět a dobrat se podstaty lidského konání, na druhé straně setkáváme se jen s přízemní snahou nasušit na zimu pár hub. V případě Němého Bobše ten malý, zapšklý svět Josefa Padevěta bohužel vítězí (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (169)
Ano, to je možné: ve stínu jakéhosi dobrodružného thrilleru sledujeme dosti zajimavej výpad pahrbku geniality všestranného vynálezce, všestranného světce, básníka, ale i vášnivého odpůrce neortodoxní lykantropie..., kdy vlastně dojde k letmému uždibnutí docela malinkatého kousku z řad tajemný sekty všehoschopných papoušků a její možná neplánované kompozice v poněkud rozmázlém odéru sušených hub - avšak není zde žádného divu, vyřizuje Štruncová :-D ()
Velmi zajímavý projev evoluce uvnitř Divadla Járy Cimrmana. Originální experiment autorského dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, v němž si poplatni tradici svého divadla malé formy tentokráte dovolili porušit obvyklou strukturu své hry a zaběhlé schéma ,,seminář - hra" propletli do fascinujícího pásma fiktivně rekonstruovaného Cimrmanova dramatu. Jako stěžejní bod pak vypíchli právě fenomén vědecké rekonstrukce (sofistikovaně usazené mezi rivalitou Prahy a Vídně), jejíž parodie je nosným motivem celého kusu. Vrcholů tu pak divák může najít několik (kupříkladu až filmově působící flashbacky s trojnásobným či dokonce čtyřnásobným retrospektivním vnořením, v divadelních poměrech ovšem jen zaručeným zdrojem humoru), já volím profesorem Fiedlerem vypuštěné pasáže obchodního cestujícího Jeřábka plné dráždivě nevyřčeného (,,...prostě bezbarvé nicneříkající tlachání upovídaného strýce...no prostě nuda, nuda, šeď, šeď ...") a především pastiš údajné dobové kritiky Jana Nerudy...práce s jazykem a jazykový cit autorského dua S+S je až neuvěřitelná... ,,Polka jede, Polka jede..." Unikátní je též vrstva nonverbální komunikace, díky níž je celý projekt o domnělém českém velikánu tak působivý - mimo odstínů a tónů hlasů, proxemiky atd. především obsazení jednotlivých rolí a cílená práce s typologií jednotlivých (ne)herců - třeba právě popisy výše zmíněných nepojmenovaných Jeřábkových sexuálních orgií čte Petr Brukner, jehož hlas je až dětsky nevinný a celkově působí plaše a nesměle, tahle inkongruence je pak přesně tím správným okořeněním již tak dokonalého díla... ()
Další zábavné dílo, kde je klasická přednáška nahrazena jakousi rekonstrukcí původního díla Járy Cimrmana a srovnání této hry s inscenací stejné hry od od vídeňského dr. Fiedlera. A tak se naráží na chlapce Bobeše (Genadij Rumlena), kterého vychovali srny, který podstupuje cestu s lékařem (dobrý Zdeněk Svěrák) a farářem (Jan Hraběta) za jeho biologickým otcem. Skvělý je Ladislav Smoljak v rolích hajného, který zažil po návratu domů z války velké překvapení, dále barona, který zasel semínko u hajného, čímž rozvrátil jeho rodinu, dále ještě v rolích horníka a vodníka. A ještě Bořivoj Penc v roli hostinského a Marty, hajného ženy, která odhodí své dítě a ukrývá se u barona jako sluha. Vtipný nadhled a ironie opět vévodí tomuto půvabnému dílku. ()
Hodně lidí asi zklamu, ale český fenomén Jaroslav Cimrman mě zcela míjí a jako nestraník musím říct, že to zas až taková sranda a zábava není. Samozřejmě scénář pánů Svěrák + Smoljak je velmi originální a v lecčems i nadčasový, ale prostě to tak nějak není ono. Jsou tam originální a vtipný hlášky, ale stejně tak i hluchá místa. Za mě osobně jen 35% ()
Cimrmanův Tarzan v podobě mlčenlivého prosťáčka Bobše patří, pro většinovou masu, mezi ty méně známé kusy svébytného pražského divadla. A ačkoliv se zvolání jako například "Cos to udělal, Pepiku?" a nebo "Hoďte na něj deku" hojně citují, je dost možné, že mnozí by měli nemalý problém s jejich zařazením. Tím však nechci říci, že by Němý Bobeš patřil mezi ty méně významné......naopak, svou kvalitou patří k těm nejlepším. Svěrákovsko-Smoljakovská rekonstrukce dramatu zničeného v roce 1911 Josefem Padevětem má své kouzlo v odlišnosti od dalších cimrmanovských kousků, kterou je nerozdělení na dvě samostatné části (referát / hra). Další nespornou devízou je fakt, že televizní záznam z roku 1997 nedovoluje účinkovat některým z později angažovaných herců-neherců (Šimon, Reidinger), ale pouze starému dobrému obsazení. O osobitém humoru, který by se dal bez nadsázky častovat označením kulturní dědictví, se ani nemá cenu opětovně zmiňovat. Tady už není dále co psát.....klasik zůstane klasikem, klasika klasikou. Obsazení: Hajný, Wassermann, baron - Ladislav Smoljak / Lékař - Zdeněk Svěrák / Farář - Jan Hraběta Marta, hostinský, sluha / Bořivoj Penc / Bobeš - Genadij Rumlena / Papoušek - Michal Weigel ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (10)
- Dr. František Petiška z Brandýsa nad Labem, který je zmíněn v první ukázce, byl hercem Divadla Járy Cimrmana. Zemřel v roce 1980. (gjjm)
- Autoři prozradili, že se diváci smějí hře původní hry asi 90 %. Podle autorů je to nejpatrnější v Němém Bobši. „... no a tam plno věcí zestárlo, poněvadž je to strašně starý, my jsme tam používali citáty a názvy z Nerudy jako Polka jede, Dál jen dál, inspicient včas oponou trhnul a tomu lidi tenkrát smáli a dneska se to mu už nesmějí, protože to neznají“ říkají autoři. (mnaucz)
- Genadij Rumlena (Bobeš) v jednom rozhovoru vzpomínal: „V této hře jsem, dá se říct, kariérně rostl. Začínal jsem jako starej Papoušek, pak jsem povýšil na Bobeše. A teď hraju dokonce pana doktora. Vejš už nic není.“ (halkovka)
Reklama