Skúška dospelosti

Naprosto typický zástupce festivalových filmů. Mungiu obdobné filmy jednoduše umí. Bohužel zvolené téma pro mě nebylo ani vzdáleně tak zajímavé, jako tomu bylo ve snímku 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, který byl tím pádem o několik úrovní výš. Přesvědčení režiséra, že je Rumunsko největší prdelí světa, ze které je záhodno co nejrychleji uprchnout ovšem stále přetrvává. Právě tohle je jeden ze zásadních rozdílů rumunské kinematografie. Zatímco se prostřednictvím filmů většina států vynáší do nebes, tak Mungiu svoji vlast otevřeně kritizuje. Jednotlivé postavy mi nebyly zásadně sympatické. Zkrátka na mě působí snímek přibližně takovým dojmem, který by se dal přirovnat k opakovaně luhovanému čaji. Z prvního vyluhování vznikl snímek 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, který byl po všech směrech dokonalou a neskutečně vybroušenou záležitostí. Druhým vyluhováním získáváme snímek, který je stále slušný, drží se shodných filmařských postupů, ale přeci jen to není už úplně ono. (25.06.2018)

Co se týče námětu, tohle klidně mohl být český film. Jenom by ho nikdo u nás nedokázal takhle natočit. Klíčovým slovem je tu "věrohodnost". Dvě hodiny dialogů, které nikdy nezaskřípají, uvěřitelní, nepřehrávající a nepitvořící se herci... Film, který je realistický, ale přitom ne polopatický a doslovný, nepodceňuje diváka. Prostě důkaz, proč jsou Rumuni v posledních letech filmově světoví a Češi ani náhodou. (27.04.2017)

Všadeprítomná k-o-r-u-p-c-i-a. Kdekoľvek. Trebárs. Na Slovensku. V „zaostalom” Rumunsku. Na rôznych miestach. Od polície, súdnictva, cez školstvo, až po medicínu a cetera, cetera, cetera. Sledujem vývoj dejstva okolo dobre situovaného doktora Aldeu. Jedného dňa čaká na jeho mladú dcéru : m-a-t-u-r-a. Elize nič nestojí v ceste. Po zdolaní skúšky má možnosť odísť na Cambridge. Okey - doke, zatiaľ je všetko, ako má byť. Chybička krásy spočíva ale v tom, že tesne predtým bola počas cesty do školy prepadnutá. Na mysli mám, nie pred skúškou, ale de - facto, nechýbalo k tomu veľa. Ona je touto nepríjemnou udalosťou maximálne otrasená, a tak v momente skladania t-e-s-t-u, zlyháva. Čo teraz ? Oddaný tatko chce, aby dcérenka zmaturovala, a „vypadla z domu” , pretože v tomto zapadákove - nie je žiadna budúcnosť, perspektíva ! Opýtam sa primitívnu otázku. Čo je v súčasnom svete dôležité ? Samozrejme, okrem zdravia. Stále nič ? Ani mäkké f ? Poviem to teda na rovinu. Sú to : Z-N-Á-M-O-S-T-I. Bez nich obyčajný človek neznamená ani h-o-v-n-o ! Zoberte si, aké je to ľahké. Niekto vezme mobil a zavolá - tomu, hentomu, tamtomu, a ten zase... Dnes, keď poznáte ľudí na „správnych miestach” , vybavíte aj Anciáša !!! A týmto mottom sa riadi Dr. Romeo Aldea, ktorý raz príde na políciu, kde mu pracuje kamarát, a nezavíta sem iba kvôli tomu, kto prepadol jeho milovanú a jedinú dcéru, pre ktorú chce len to najlepšie ? A odteraz mám čoraz nepríjemnejšiu náladu, na čo sa musím prizerať, a pritom, je to také normálne, bežné, už celkom zaužívané v p-r-a-x-i. Je to skrátka bárskde. Na rumunskú kinematografiu nemám čas. Ale renomovaný predstaviteľ rumunskej novej vlny, Cristian Mungiu, mi dozaista otvoril oči. Herec v hlavnej úlohe Adrian Titieni, z ktorého špičková, ručná kamera - kameramana Tudora Vladimíra Panduruho, ani na chvíľu nespustí oči, mi trochu pripomínal britského hereckého veterána Toma Wilkinsona. Pozoruhodný výkon podáva aj Mária Dragus, v úlohe Elizy Aldey. Postavy Magdy i Sandry boli čímsi zaujímavé. Rozmýšľam, že si dám od Cristiana pod zub : 4 mesiace, 3 týždne a 2 dni. Zaujal ma. (28.10.2017)

Tatík opravdu hodně tlačil na pilu. Řešil ve filmu spoustu věcí až se v tom začal ztrácet a topit. Problémové osobní a rodinné vztahy, vlastní profese, obavy o dceru a korupce. Ruka ruku myje, ale nemusí to dopadnout tak, jak si tatík představuje. Film jsem viděla již v pozdějších hodinách, takže jsem měla uprostřed trochu výpadek, ale zase jsem se docela probrala. Každopádně se děj trochu táhl, 20 min. bych klidně ubrala, např. scény s Romeem, jak stále někde venku pobíhá a někoho hledá. Na východě od západu zkrátka klientelismus nabývá na síle. V tom se východ moc nezměnil. Viděno v rámci ozvěn 51. MFFKV. 75% (15.07.2016)

Vťahujúco a hypnoticky nakrútená civilná dráma, ostatne tak ako som u Cristiana Mungiu už zvyknutý. V tomto prípade však maturitný príbeh dospievajúcej dievčinky a jej otca lekára nemal takú razanciu a tak silnú pointu ako inokedy. Všetky tie strasti a peripetie okolo skúšky z Rumunčiny mi prišli čudné a neprirodzené, aj keď by sa to snáď dalo čakať, keďže nie som Rumun. Napríklad to ako tam z tých maturít robili "vedu" mi miestami prišlo až smiešne - polícia (aspoň tak vyzerali) pred školou, húf rodičov, ktorý s obhryzenými nechtami netrpezlivo stepuje pred budovou čakajúc na svoje ratolesti... - to všetko mi prišlo až prehnane komediálne, pretože také niečo u nás nie je a ani nebolo. Na druhú stranu to však môže mať akýsi edukatívny charakter, najmä ak uvážime súčasnú situáciu v Rumunsku a ako to tam s korupciou a s rodinkárstvom vyzerá. Za popremýšľanie tiež stojí fakt, že len pred pár rokmi bolo Rumunsko prezentované ako krajina, kde dali korupcii na najvyšších miestach ľudia riadnu facku (myslím, že tam niekoľko politikov bolo obvinených). No zrejme to ale nepomohlo. Slabší nadpriemer. 70/100 (27.03.2018)