Ja, Daniel Blake

[4,5*]     Výstižne a veľmi inteligentne vykreslený nikdy sa nekončiaci boj s byrokratickým aparátom, ktorý je súčasne aj bojom o zachovanie si ľudskej dôstojnosti. Hlavnému hrdinovi Danielovi (Dave Johns) sa v jeho márnej snahe nedalo nefandiť, imponovala mi jeho vytrvalosť a tiež jeho hlboko ľudský pohľad na svet. Napriek ťaživej téme z filmu sála ľudskosť, úprimnosť a silný pocit autentickosti. A ten miestny britský dialekt je proste kúzelný! Krásny film o ľudskej spolupatričnosti, rešpekte a nádeji, že dobro v ľuďoch ešte nevymizlo. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (25.09.2021)

No, je to ještě horší než jsem myslela, moje letitá neláska k této prapodivné ostrovní entitě se stále a stále potvrzuje, zlatá naše republika a to nadáváme. Takže pěkně tvrdý a rychlý brexit, ať se tohohle zbavíme. Film smutný, o bezútěšnosti a zoufalství, kam až státní mašinérie s byrokracií zaženou slušného člověka, v této rádoby vyspělé, nyní zčernalé zemi, kde třešinkou na dortu je lesk královské rodiny. (09.08.2019)

Loach je stále pevně vlevo a ví, jak snadno se člověk ocitne dole a jak je téměř nemožné vyhrabat se zase zpět. Dokud vám budou lhát, že pokud nejste nahoře je to jen vaše vina, odvrátíte vždy tvář studem od natažené pomocné ruky a dokud budou přehlíženy myšlenky jako basic income, můžeme se jednou za čas dál třást o to, zda sami nejsme Daniel Blake. Važte si toho, co máte rádi a držte to za ruku. (15.06.2017)

Ken Loach a jeho upřímná zpověď, coby dělníka britského lidu s úřednickým šimlem. Líbilo se mi to prostředí, ten neskutečnej akcent z prostředí Newcastlu, ty kecy o fotbale. Všechno mi to k tomu Danielovi Blakeovi neskutečně sedlo. Přišlo mi, jak kdybych tímto filmem vstoupil do rodiny anglického zedníka, podíval se, jak to u něj stojí za hovno a zase pomalu šel dál. Příjemný kousek, i když na mě možná až moc civilní, což Ken Loach vlastně umí. (19.12.2021)

Vždy když nějaký film vyhraje Zlatou palmu, tak mám velká očekávání. Možná toto umocnilo mé mírné zklamání. Po skončení promítání jsem sice slyšel smrkání do papírových kapesníčků a vzlykot. Avšak můj pocit z filmu byl, že až moc pateticky hrál na city diváků. Čímž se odrážela určitá nereálnost, jak byrokratické situace, komunikace a emancipace mezi lidmi funguje. (09.10.2016)