Ja, Daniel Blake

„Dane, vyjebou s tebou, varuju tě. Udělají z tebe naprostýho zoufalce. Není to náhoda, je to plán. Znám tucet dalších, kteří to vzdali.“ - „Vybrali si špatnýho, jestli si myslí, že to vzdám. Jsem jako pes, co nepustí kost.“ Jenže ani „zakousnout se“ nemusí v tomhle boji stačit…Tím, že už znám o 3 roky mladší Loachův snímek Pardon, nezastihli jsme vás, ocitl jsem se na známé půdě. Oba filmy jsou vystavěny na podobných základech. Znovu jde o depresivní, tíživý, ale zároveň alarmující, kvalitní film. I přes jistou emocionální vyhrocenost postav jim opravdu fandíte. Loach znovu přesně pojmenovává sociální problémy dneška, zde se zaměřil na staršího pracujícího po infarktu a matku samoživitelku. Jejich souboj s byrokracií a neochotou je vyčerpávající až do symbolického konce…za mě to budou silné 4*. „Pokračujte prosím v zápisu a najděte někoho, kdo vám pomůže s hledáním práce na webu. V opačném případě byste mohl přijít o vše. Nedělejte to. Už jsem to viděla. Dobré, poctivé lidi na ulici.“ - „Děkuju, Ann. Ale jakmile ztratíte sebeúctu, končíte.“ (24.07.2022)

Neuveriteľné. Chyba, je to veľmi uveriteľné. Dostať sa do spárov prebyrokratizovaného štátneho aparátu ( nielen v sociálnej oblasti ) je trestom pre obyčajného človeka, ktorý celý život pracoval, platil odvody a dane, ale dostal sa nie svojou vinou do núdze. Snímku sa nedá uprieť ľavicový pohľad na vec a možno pracuje aj s nadsádzkou ( nepoznám podrobne britský sociálny systém ) tak prepotrebnou pri podobnom námete, jedno je však isté, podobný problém môže stretnúť každého aj v našom štáte len s inými názvami tlačív... Dave Johns je v hereckom prejave úsporný, nestrháva na seba zbytočnú pozornosť, jeho výkon je sústredený. Film používa odľahčené scény, ale dokáže aj riadne pritvrdiť. Pre mňa príjemné filmové prekvapenie. (19.02.2017)

Ja, Daniel Blake si nevyberá vedľajšie kľukaté cestičky, šľape priamo na vaše city a uplatňuje princíp smiech cez slzy, Osobne mám radšej zložitejší prístup, pri ktorom nie je potrebné priamočiare citové vydieranie, kvalitný film predsa nepotrebuje o emócie žobrať, Film má svoje muchy, má však aj veľmi silné scénky a sympatické postavy. K divákovi je úprimný, je kruto reálny a potvrdí vám len to, čo už sami dávno viete - čestnosť a pracovitosť je vám na nič, najmä v dnešnom svete. Pretože keď padáte a potrebujete od systému podať pomocnú ruku, namiesto nej vás ešte posunie bližšie k priepasti. Videné na Arf Film Fest 2016. (26.06.2016)

Snímek věrohodně zachycuje ohromující kontraproduktivitu britské byrokracie, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti - nakonec Británie je tím pověstná. Sociální systém, který má pomáhat přesně lidem, jako je Daniel, kteří dočasně přijdou o práci, aby ji znova našli a mezitím se nestali bezdomovci, bohužel moc nefunguje a ve snaze zřejmě odradit příživníky raději setne i ty poctivé pracující lidi, co celý život platili daně, a kteří ze zoufalství radši použijí vlastní úspory, než aby se dohadovali s neochotnými úředníky lpějícími na nesmyslných pravidlech.A to je asi účel. Taková Hlava XXII, kdy pro A musíte mít B a pro B zase A, no asi jako když se v Anglii snažíte sehnat bydlení či práci, které nemůžete sehnat, dokud nemáte NINko a k získání NINka potřebujete trvalé bydliště, takže to pak babo raď. (07.04.2017)

Nestor britské kinematografie Ken Loach natočil další své typické sociální drama a mne nezbývá než konstatovat - je to opět silný film. Pohled na odvrácenou stranu jedné z nejbohatších částí světa, pečlivě utajovaný obraz pyšné Evropy hrdé na svůj vyspělý sociální systém...a v podstatě také odpověď pro všechny ty, kteří nechápou, kdo mohl hlasovat pro Brexit, kdo u nás volil Miloše Zemana...a přeneseně v USA Donalda Trumpa... Sociálně nesmírně kritický Ken Loach ovšem v ničem nelže a nemanipuluje se skutečností, pouze nastavuje zrcadlo Evropě, v níž se povážlivě rozevírají sociální nůžky, kde velká část těch šťastnějších obyvatel nesmírně bohatne a ta druhá zákonitě chudne a propadá se na hranici existenčního minima. Evropa úspěšných a Evropa sociálně vyloučených. Evropa luxusních vilových čtvrtí a Evropa sociálních ghett. Já, Daniel Blake je dokonale civilní film, který je pro mne jako diváka nesmírně tíživý, tohle je pohled do sousedství, před kterým ve svých sociálních bublinách podvědomě zavíráme oči... (05.03.2017)