Aquarius

Příběh o šedesátileté Claře, žijí v Brazílii a odmítající opustit svůj byt navzdory nátlakům investorů, kteří chtějí dům zbourat, byl fajn! Stopáž trvající 140 minut byla už o něco méně příjemná, přesto díky sympatické představitelce hlavní role, přijatelná. Nasála jsem ze snímku atmosféru přístavního města Recife a zjistila, jak jsou termiti ošklivý hmyz. (11.07.2016)

Nevšední úvaha o vzpomínkách, prostoru, času, vzpouře proti estabilišmentu a nepolevující smyslnosti. Oproti debutu není Aquarius tak konzistentní v každém ohledu, nicméně jeho atmosféra, stavba záběrů a hlavní postava v podání charismatické Soniy Braga jsou uhrančivé. Tichá poezie domu odsouzeného k zániku a ženy odsouzené k samotě, zároveň skrytý politický statement (a když se člověk podívá na imdb, pochopí, že Filho podráždil vládnoucí brazilskou garnituru nejen svým filmem, ale i protestním gestem na canneském červeném koberci). [Cannes 2016] (21.05.2016)

Brazilský filmový festival jsem dvakrát nechtíc míjel, letos na něj konečně došlo a hned na začátku jsem byl příjemně překvapen.Slavnostní zahájení bylo skvěle neformální, dobře se hodící do kina, od slečny Soni by se mohli učit i někteří trápaci z ČT a spol se stotisícovou gáži za pořad, ale to jen tak na okraj. Film mě trošičku zrazoval svou délkou, ale v tomhle případě, že snímek ví proč je dlouhý a je to ku prospěchu diváka, protože svou atmosférou a emocinální intregraci s hlavní hrdinkou tě naprosto dostane. Asi je ve měl nějaký latinoameričan nebo nevím, ale pokud se kě mě dostanou nějaký filmy z Latinské Ameriky a příběh je věnován prostému lidu většinou mě silně zasáhnou a nejinak to bylo tady. Prožil jsem si s Donou Clarou její boj proti ivestorovi, který si brousí zuby na její byteček u pláže, aby místo zasral dalším betovým nesmyslem, vnímal jsem jak s postupujícím časem obyčejný člověk ztrácí prostor a pestrou jedinečnost v příbyvajících mrakodrapech. Velmi kvalitně zpracované záběry do filmového celku, vnímáš je, ale nenarušujou celkpovou atmosféru filmu Užíval jsem si s Clarou obyčejných radostí života jako třeba koupání na pláži, pouštění strarých vinylů a začal jsem jí mít hrozně rád a říkal si, svět který ovladají slizouni jako tady byl vnouček investora s americkým falešným úsmevěm (moc krásně mu to Dona Carla řekla, moc ) je svět ve kterým není místo pro lidskou duši. Sonia Braga má více jak dvouhodinové solo a předvádí neuvěřitelný herecký výkon, to opravdu kloubouček . (04.11.2016)

Vyrovnané a vpravdě krásné stárnutí můžeme Claře jen závidět. Žije svým navyklým způsobem ve svém oblíbeném bytě a nehodlá na tom nic měnit, ani přes tlak doby a dravého investora, který už skoupil všechny ostatní byty v jejím domě a zamýšlí na jeho místě vystavět moderní komplex. Moc se mi líbil výkon Sonii Bragy v hlavní roli Claudie, zejména ve své noblese a klidném, ale rozhodném vzdoru. Vzdoru, který v širším plánu ukazuje střet s novou brazilskou generací, která místo lidské slušnosti a respektu postavila na první místo honbu za ziskem a postavením. Těsné čtyři hvězdičky. (02.07.2016)

Podle ohlasů, i přes poměrně vysoké hodnocení na csfd, jsem domníval, že tenhle film pro mě rozhodně nebude. Měl jsem ale určité pochybnosti; a někdy je lépe dát na pochybnosti než na domněnky. Totiž: slova jako bužoazní, luxusní, bezpracný, nevázaný atd. ve mně vyvolávala vždycky hrůzu. A také: část života jsem se snažil dostat mezi střední třídu, a když jsem její parametry splnil, zjistil jsem, že zde (podobně jako už dávno v Anglii) žádná střední třída neexistuje. A protože je mi vyšší třída (viz výše) zhola nechutná a nepřijatelná, ponechal jsem si z oněch parametrů pouze majetek a intelekt (že by se třeba mohly k něčemu hodit) a pokojně sestoupil tam, odkud jsem vyšel, mezi PPP (proletáře, peony a pobudy).... Prostředí, do kterého Mendonça Filho svůj příběh o stárnoucí, ale stále sebejisté Kláře situuje, však působí spíš přirozeně, žádné excesy se tu nedějí, i když je patrné, že za peníze je všechno (proto jsem si je také ponechal). Konverzace pynou volně a nenuceně. Děje a činnosti nejsou od věci... Myslím, že bych se tu neztratil. A také možná právě toto je brazilská střední třída. Pozn. 1: Film se přesto nezříká sociální kritiky; parafráze: "my je celý život vykořisťujeme (toto sloveso není třeba chápat v přísně marxistickém kontextu), a oni nám občas něco ukradnou." Pozn. 2: Klára usiluje usiluje o to, co známe pod pojmem "stabilitas loci", o setrvání na jednom místě v prostoru, které je průmětem všech vzpomínek a životních zkušeností, z kterého vedou všechny cesty, a do něhož se opět vracejí. (04.01.2018)