Milovníci hudby

Ľudia nadradzujú intímny život človeka nad jeho ľudské či dokonca umelecké kvality. Človek je zbytočne veľkým géniom, keď nemá „ten správny“ intímny život. Práve takúto nebotyčnú stupiditu nám chce režisér pripomenúť a keďže ľudia sú sprostí stále, film na aktuálnosti nič nestráca. Máte radi hudbu z Labutieho jazera? Potom by vám nemalo vadiť to, či Čajkovskij šukal s veveričkou (alebo kým). Presne táto otázka a táto odpoveď bola motiváciou k vzniku filmu. Russellova záľuba v iracionálnych víziách sa tu kongeniálne snúbi s Čajkovského dekadentným romantizmom (i keď je pre mňa záhadou, prečo sa nazýva dekadentný). Výprava a kostýmy sú skvostné, flashbacky vytvárajú dostatočný priestor na uplatnenie nádhernej hudby. Postupne do idylického príbehu preniká nemilosrdný naturalizmus, ktorého scény akoby maľoval Henri Gervex (Návrat z bálu, 1879 alebo Milenecká hádka, 1887), no a k záveru už režisér usúdil, že nastal čas byť k divákovi nemilosrdný. Tak mu treba. (10.09.2022)

První ze série Russellových biografií slavných hudebních skladatelů svojským způsobem prezentuje život a dílo Petra Iljiče Čajkovského (následoval Mahler a Liszt). Ve snaze barvitě nám vylíčit mistrovy vnitřní démony, odhodlal se režisér k lehce zmagořenému (pro něj později tak typickému) přístupu. Flashbacky, reminiscence, noční můry – to vše vře v jednom kotli a ďábelskost situací drží těsně před hranici nesnesitelného Čajkovského hudba. Od vašeho vztahu k ní se pravděpodobně bude odvíjet vztah k samotnému filmu. Nemohu posoudit, kde končí jakž takž věrné zaznamenání životních osudů a začíná Russelův vlastní vklad, zahrnující rovněž jakousi autoreflexi (konzervativci nepochopený umělec, který si vždy stál za svým), tu hudbu mám ovšem rád a nečinilo mi potíže nechat ji po dvě hodiny znepokojovat mou jinak klidnou duši. 80% (30.09.2008)

Aha, tak tady má počátek ta halucinogenní metoda, tak bohatě využitá v Lisztomanii. Film, který chytl a nepustil. Barvité obrazy ve spojení s Čajkovského hudbou - to je vír, který omámeného diváka protáhne nebem i peklem. Upřímně jsem byl překvapen výkonem R. Chamberlaina, kterého jsem měl za hezouna, vhodného tak do Ptáků v trní, ale tady byl vynikající. Při vší obrazové opulentnosti je to drsnější dílo než Lisztomania, dílo, které tak nekoketuje s fenomény pop-kultury. (10.09.2011)

Poněkud fetišisticky symbolický instruktážní film o tom, proč se homosexuálové nemají ženit. Spojte chandru široké ruské duše s homosexuální vykořeněností, umocněte to rozervaným nitrem umělce a přidejte společenské poměry nepříliš nakloněné nekonformním individualitám. Vše smíchejte a vložte do rukou 43letému režisérovi a koproducentovi Kenu Russellovi (jinak také fotograf, tanečník, profesionální voják, scénárista, herec, kameraman, střihač, zvukař - co všechno ten člověk za život nedělal). 36letému homosexuálovi Richardu Chamberlainovi svěřte hlavní roli a je vymalováno. O zbytek se postará fantastická Čajkovského hudba. (11.08.2012)

Veľmi príjemné prekvapenie. Ako fanúšik Kena Russella a aj čiastočne vážnej hudby (Nikdy som neprenikol do toho žánru na toľko ako by som chcel) som si nevedel predstaviť ako môže tento mix fungovať. Čakal som, že v tomto životopisnom filme sa Russell uzemní alebo minimálne štúdio mu zatrhne jeho extrovertné-kontroverzné vízie ktoré z negatívnych pocitov vytvárajú hmatateľnú hrôzu. Šialené vizuálne spracovanie fantázie, snov, túžob ma počas sledovania fascinovali. Celé dokopy mi to sedelo. Hudba, kamera, príbeh. Po prvotnom príjemnom šoku som si uvedomil, že v podstate sa nemám čo čudovať. Príbeh skladateľa ktorý je homosexuál a svoj spoločenský status sa snaží zachrániť v manželstve zo ženou a pri tom sa opúšťa v litroch alkoholu, nemá mať žiadne konzervatívne spracovanie. (25.11.2021)