Vodič

Ryan O´Neal není ideální představitel nemluvného osamělého hrdiny, ale jinak je Řidič pro mě nepochopitelně podceňovaný neonoir se skvělou atmosférou, velmi přesvědčivě posedlým detektivem Bruce Derna, krásnýma (nejen) očima Isabelle Adjaniové a především fantastickými automobilovými honičkami. (06.07.2008)

Matka driverských filmů. Dvě slušné bullittovské honičky (tj. dlouhé, realistické a plné kvílení pneumatik - film byl ostatně původně napsán pro Stevea McQueena a O´Neal tu působí jako jeho bezkrevná kopie), jedna na začátku a druhá na konci, jsou spojeny strohým a minimalistickým příběhem (postavy, o kterých se nedovíme ani jejich jména, úsporné úderné dialogy) o moderním desperátovi-gentlemanovi a fanatickém šerifovi, který udělá cokoliv jen aby ho dostal, v kteréžto roli exceluje režisérův oblíbenec, westernový herec Bruce Dern (neustále referující o Řidiči jako o kovboji). Dobrá je scéna v garáži, kde Řidič na požádání předvede svoje řidičské umění a precizní jízdou dokonale očeše svěřené auto, taky se mi líbil Dernův monolog o tom proč se vyplatí čtení sportovních příloh v novinách. A Isabelle Adjani je velmi okouzlující femme fatale. Kolem a kolem mě na tom baví hlavně ta sedmdesátková atmosféra a že se to odehrává převážně v noci. (31.05.2007)

Jakmile zaklapnou dveře auta a dupne se na plyn, tak je tomu i plné hodnocení těsné. Ovšem jakmile se káry nechají v garážích a začne si to hrát na nemluvnou "přechcávací" kriminálku o střetu dvou macho chlápků, tak je bolestně jasné, že než duo O'Neal/Dern to chtělo někoho úplně jiného. Někoho s drsňáckým charismatem u koho by ta nemluvnost působila přirozeně a ne jako zapomenutí textu. (16.01.2011)

Sedmdesátková kriminálka v plné parádě. Šmrncovní, atmosférická, minimalisticky, ale o to efektivněji odvyprávěná. A natočená tak, že jsem měl celých 90 minut stažené půlky a jeden nehet nezůstal neokousaný. Je jasné, kde se inspiroval Refn, a i když je jeho Drive košatější a herecky vyspělejší, Řidič mi jako nadčasová žánrovka sedl víc. (31.05.2018)

Našláplé a solidně nasnímané automobilové honičky těžko vykompenzují strnulé herecké výkony a teatrální snahu o jakousi odcizenost (minimalizování dialogů, anonymita postav) - na to je jich příliš málo. Stejně tak hard & dirty atmosféra funguje, díky zmiňovanému sabotování hereckého osazenstva, jen tak napůl. Největším problémem je však nakonec přehnaná snaha řezat co to dá, protože nám tak z vajec (čti koulí) vznikla omeleta, kterou Hill zapomněl opepřit. (16.10.2006)