Rodiče
Forældre
Parents
Réžia:
Christian TafdrupScenár:
Christian TafdrupKamera:
Maria von HausswolffHudba:
Sune KølsterHrajú:
Søren Malling, Bodil Jørgensen, Elliott Crosset Hove, Miri Ann Beuschel, Anton Honik, Christian Tafdrup, Emilia Imperatore BjørnvadObsahy(1)
Když se jejich syn Esben odstěhuje, Kjeld a Vibeke, dánští manželé ve středním věku, si najednou nejsou jistí tím, kam jejich život vlastně směřuje. Synova nepřítomnost v nich vzbuzuje pocit zbytečnosti. Kjeld a Vibeke krizi čelí přestěhováním se do studentského bytu, v němž se do sebe poprvé zamilovali. Začnou rekonstruovat návrat do této doby a nezůstane jen u zařizování původním nábytkem. Honba za jejich mládím je doslova promění, a to velmi nečekaným a podivným způsobem. A když se pak jednoho rána probudí a zjistí, že jsou teď skutečně o třicet let mladší, záhy si uvědomí, že minulost, kterou kdysi znali, už možná neexistuje... (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (7)
Smelo si dovolím tvrdiť po tom, ako som videl všetky jeho tri filmy, že Christian Tafdrup je majstrom budovania a vytvárania nepohodlného pocitu a discomfortu u diváka, ktorý ľahko zachádza do jemnej paranoje. Celý čas som sedel pribitý do kresla a akoby na ihlách. Fuuuu... som rád, že to mám za sebou! ()
Tenhle film je pro úzkou skupinu diváků - musí to být rodiče, musí se jim odstěhovat dítě z baráku a jsou ve stavu, kdy neví co s načatým životem. Tahle cílová skupina to pochopí a a ocení a protože já jsem částečně ten typ, tak mě to bavilo. Akorát nechápu, proč jako hlavní hrdinku hrála herečka, která vypadala na 75 (i když jí bylo sotva 55). ()
Vyzeralo to celkovo nádejne, dokonca mi neprekážala ani tá mystery aura, keď Kjeld a Vibeke omladli. Vytváralo to totiž celkom dobrý potenciál na kvalitnú zápletku. Ale tá sa akosi nedostavila a na mňa pôsobil tento film skôr lyricky ako epicky. Dôraz tu bol kladený skôr na psychológiu postáv, a dej išiel akosi bokom. Navyše, akosi som nepochopil, prečo Vibeke od Kjelda zrazu tak bočila a "užívala" si novú mladosť. Na môj vkus dosť zvrátené, a celkovo divné. ()
Zvláštní film o manželství poté, co děti odejdou z domu. Ale dostal mě kupodivu do povznesené nálady. :) Přemýšlel jsem, jaké má asi poselství. To krásné, co jsme prožili, se už nikdy nevrátí? Máme žít přítomným okamžikem a neupínat se k tomu, co bylo? *spoiler* Kdyby Kjeld více naslouchal své ženě, jejímu stesku po synovi nebo vztahu k zahradě, a nestěhovali se, k žádné proměně by nedošlo? Kdyby Vibeke tolik nelpěla na synovi (ať už před proměnou, nebo po ní, kdy manžela stále více ignoruje), byli by s Kjeldem šťastni a třeba by navždy zůstali v idylické minulosti? Kdoví. ()
Opravdu zvláštní film, s ještě zvláštnějším příběhem... dobrý nápad. Zajímalo by mě, jak to vlastně s tou proměnou bylo? Postavy to příliš neřeší a sen je prakticky vyloučen. Každopádně to až psychopatické stylizování do studentských let (které bylo po proměně ještě horší) k tomu směřovalo, stejně tak chování postav. Celkově to ale chtělo ještě více přitlačit na pilu, i když vím, některé scény jsou i tak dost silné. Občasné nudě jsem se ale neubránit, což jsem při zajímavosti příběhu a především jménu režiséra příliš nečekal. Beru si z toho tedy alespoň jedno ponaučení, není dobré se přehnaně vracet do mladých let, lepší se vyrovnat s přítomností, i když občas nelehkou. 60% ()
Reklama