Protikráličí plot

Tak tohle je jeden z filmů, které považuji za velmi zajímavý a nezapomenutelný. Jedná se o zfilmování nechvalně proslulé australské historie, kdy byly původním australským obyvatelům brány děti a odváděny na převýchovu do centra Austrálie. Je to velmi smutný příběh, ale zároveň příběh plný naděje a neutuchajícího boje za svobodu a demokracii. Film na mne zapůsobil jako málokterý, a to hlavně svým vizuálním pojetím a, jak jinak, svým scénářem. Mrzí mne, že v kině spolu se mnou sedělo jen několik málo lidí, přitom se jedná o neprávem opomíjený snímek, který by si zasloužil určité zviditelnění. Proto pokud budete mít možnost, zhlédněte tento smutný příběh a buďte rádi, že žijete v dnešní době a v této zemi. Tento snímek mne naučil vážit si toho, co mám a vážit si místa, kde žiju. A to je to hlavní poznání, jež vám film přinese. (10.06.2007)

Když v 30. letech 20. století australská vláda umisťovala domorodé děti do sirotčinců, byl to vlastně "pokrok", protože ještě na začátku téhož století bílí přistěhovalci původní australské obyvatele zcela beztrestně zabíjeli jako škodnou! - Počet takových dětí jako byla Molly a její sestřenice se odhaduje na 50 až 100 tisíc dětí! Když vezmeme v úvahu, že domorodých Australanů je dnes zhruba 400 000, jedná se o obrovské číslo! Odebrané děti byly umísťovány do bílých rodin nebo do sirotčinců, kde bujelo násilí všeho druhu vč. sexuálního, dokonce v nich děti byly zneužívány k medicínským experimentům, k testování léků apod. - Je strašlivé, kruté a nepřijatelné odtrhávat děti od matek, matky od dětí a je to stejně odporné, ať hon na děti pořádá ve 30. a 40. letech A.O.Neville, západoaustralsky komisař pro záležitosti původních obyvatel, nebo v současnosti v Evropě tzv. Juvenilní justice či v Norsku Barnevern a nic na tom nemění, že stát a jeho úředničtí pochopové to "myslí dobře"!!! (20.02.2015)

Kamera, námět a hudba zaslouží absolutorium. Navíc ten závěr, kdy jedna z dívek už coby stařena mluví o tom, jak jí stejný zrůdný systém sebral tříletou dceru, mě dostal. Bohužel jinak mi to ale přišlo tak nějak o ničem. Dívky putují odněkud někam a tím to hasne. Nějaká omáčka s přílohou mi tam strašně chyběla a je to obrovská škoda, protože tohle si jí zasloužilo. Nebylo by od věci, kdyby se tohoto tématu ještě někdy někdo chopil. I tak se ale jedná o milou podívanou. 60% (29.07.2010)

na filme nie tak pozoruhodný príbeh utekajúcich deti, ich putovanie púšťou, strasti , únava a hlad. Cez to všetko si divák akosi umocňuje skutočnosť, že takéto niečo sa odohrávalo medzi domorodým obyvateľstvom a vládnucou vysokouznavanou, ineligentnou, demokratickou spoločnosťou akou Veľká Británia a celý ten jej slávny britsky "common kingdom" v XX. storočí (peripétie skončili v r. 1970). Je neodpustiteľne človeku odoberať deti rodičom za akéhokoľvek dôvodu, tobôž rasového (02.04.2015)

Zaujímavý film z Austrálie, ktorému sa donedávna dokonale darilo vyhýbať sa mi. K. Branagh hraje dôležitú úlohu, ale nemá veľa priestoru. Celý príbeh sleduje trojicu miešaných detí, ktoré po úteku z tábora majú dlhu cestu. Rasistický program v krajine sa držal dosť dlho, zrejme sa ľudstvo po druhej svetovej vojne nepoučilo. Ale čo sa čudujeme, v Amerike to s černochmi bolo podobné. Krásna a drsná príroda Austrálie je silnou stránkou tohto filmu a to, že je natočený podľa skutočnej udalosti zvýrazňuje jeho výpovednú hodnotu. Film 80%. (20.01.2010)