Protikráličí plot

Tak tohle je jeden z filmů, které považuji za velmi zajímavý a nezapomenutelný. Jedná se o zfilmování nechvalně proslulé australské historie, kdy byly původním australským obyvatelům brány děti a odváděny na převýchovu do centra Austrálie. Je to velmi smutný příběh, ale zároveň příběh plný naděje a neutuchajícího boje za svobodu a demokracii. Film na mne zapůsobil jako málokterý, a to hlavně svým vizuálním pojetím a, jak jinak, svým scénářem. Mrzí mne, že v kině spolu se mnou sedělo jen několik málo lidí, přitom se jedná o neprávem opomíjený snímek, který by si zasloužil určité zviditelnění. Proto pokud budete mít možnost, zhlédněte tento smutný příběh a buďte rádi, že žijete v dnešní době a v této zemi. Tento snímek mne naučil vážit si toho, co mám a vážit si místa, kde žiju. A to je to hlavní poznání, jež vám film přinese. (10.06.2007)

Vlastně na tom až nic tak ohromujícího nebylo, jen že tři domorodé ušmudlané kočičky vytržené "zákonem" z domova, umístěné v jakémsi koncentráku, utekly a podstoupily strastiplnou pouť australskou přírodou (úchvatná kamera) a řízeny jen instinkty mířily (za zvuků Gabrielovy krásné hudby) domů k mámě. Jak řikám, nic ohromujícího, JEN obyčejně hezký film. (03.01.2006)

MOŽNÝ SPOILER : Opravdu zdrcující film a když si představím, že to byla skutečnost, tak vůbec nechápu, jak něco takového bylo možné. To, jak ty děti odchytávali jako zvěř a v klecích je převáželi do jakýchsi pochybných táborů, je něco neskutečně drastického. Molly má můj obrovský obdiv, že se vzepřela a touha po domově jí pomohla najít tu sílu překonat nemožné. O táborech na převýchovu míšenek, vlastně dětí násilím odtržených od matek jsem nevěděla, ale jsem ráda, že jsem tenhle příběh mohla vidět, protože silně vypovídá (přímo řve) do světa lidí o tom, čeho všeho jsou schopni! (19.02.2015)

Síce pomalý a režijne nie moc nápaditý film - vizuálne osobitým ho robí iba rozbehaná kamera - ale témou veľmi príjemný a v rámci filmografie Phillipa Noyceho prekvapivý. Možno je politickou propagandou, ale tiež je príbehom dôležitosti rodinného puta a prítomnosti domáceho zázemia. A s výborným hereckým výkonom mladej hlavnej predstaviteľky. (24.05.2003)

Když v 30. letech 20. století australská vláda umisťovala domorodé děti do sirotčinců, byl to vlastně "pokrok", protože ještě na začátku téhož století bílí přistěhovalci původní australské obyvatele zcela beztrestně zabíjeli jako škodnou! - Počet takových dětí jako byla Molly a její sestřenice se odhaduje na 50 až 100 tisíc dětí! Když vezmeme v úvahu, že domorodých Australanů je dnes zhruba 400 000, jedná se o obrovské číslo! Odebrané děti byly umísťovány do bílých rodin nebo do sirotčinců, kde bujelo násilí všeho druhu vč. sexuálního, dokonce v nich děti byly zneužívány k medicínským experimentům, k testování léků apod. - Je strašlivé, kruté a nepřijatelné odtrhávat děti od matek, matky od dětí a je to stejně odporné, ať hon na děti pořádá ve 30. a 40. letech A.O.Neville, západoaustralsky komisař pro záležitosti původních obyvatel, nebo v současnosti v Evropě tzv. Juvenilní justice či v Norsku Barnevern a nic na tom nemění, že stát a jeho úředničtí pochopové to "myslí dobře"!!! (20.02.2015)