Ten den přijde

I keď severania nakrúcajú filmy o "bývalých" pomeroch v polepšovniach a sirotincoch vo veľkom množstve (napr. Zlo, Kráľ z ostrova Bastoy, Útočisko) nerobí mi problém oddeliť tento film od ostatných. Vďačí za to nielen vynikajúcemu castingu (riaditeľ i obaja chlapci), ale i dokonalo zvládnutej atmosfére beznádeje a gradácii napätia. Úžasná bola aj živočíšna vynaliezavosť malých delikventov, ktorá čelila kolektívnemu strachu chovancov a súdržnosti vychovávateľov. Larsa Mikkelsena som videl po prvý krát, ale som presvedčený, že desivejších záporákov veľa vo svete filmu nie je. (06.01.2020)

Dánští filmaři mě opět nezklamali. Naprosto odporný, hnusný, nervy drásající snímek, bohužel (!!!), natočený podle skutečných událostí, nehodnotím plným počtem jenom kvůli tomu, jak realisticky a nekompromisně divákovi předkládá, co se v dánských dětských domovech v šedesátých letech dělo. Násilí na dětech a mladistvých, násilí, které si tito nakonec začnou na sobě páchat navzájem sami, bitky o jídlo, manuální dřina, veřejné ponižování, znásilňování, žádné východisko... Díkybohu aspoň za ty sny. Sny, které člověka dokáží udržet nad vodou, které mu dají sílu sebrat odvahu a zabojovat z posledních sil. A za trošku obyčejného, lidského štěstí, které v tomto případě nakonec vedlo k vysvobození... Přesto je jasné, že bytost, která si prošla takovým peklem, se nezahojí už niky. Velmi krásný film, a snad bude tento následující spoiler berličkou pro další diváky, kteří budou jistě mít co dělat, aby film dosledovali: s dobrým koncem. (15.11.2018)

Když něco nemůžete zvládnout, stát vám pomůže, postará se o vás i o vše blízké. Nikdy ovšem tak, jak byste si to sami představovali. Na děti rodičů, kteří jsou ještě při síle a dovedou se postavit kličkám (paragrafům) Zákona č. 89/2012 Sb. - Péče o dítě a jeho ochrana, stačí škola. Pokud rodiče tuto sílu nemají, ať proto, že holdují něčemu, čemu by neměli, nebo jsou prostě slabí duševně či tělesně, pak jsou tu různé specializované ústavy, které následují po aktu překrásně nazvaném: "odebrání dítěte z rodiny" (Cathy Come Home natočil Ken Loach před více než 50 lety). Základním výchovným prostředkem na školách i ústavech je šikana, na které se - a to jsem zjistil až později - podílí dětí, jako vykonavatelé, spolu s učiteli, jako podněcovateli. V případě Orphanage Godhavn šlo ovšem zvláště do tuhého. V podstatě si to - ani přes superrealistický herecký výkon Larse Mikkelsena - nelze představit. Samozřejmě, že pomíjím lokaci, takhle to mohlo vypadat leckde (viz . LIVINGDEAD ***). To, že je sirotčinec v Godhavnu nyní vzorem vzorů, je to jen skákání z extrému do extrému (viz Malarkey****). Podstata ale zůstává stejná: rodič, ať už je (téměř) jakýkoli, je pro vývoj (především předškolního) dítě a tvrobu jeho neuronových synapsí nepostradatelný. (04.12.2019)

Filmy tohoto ražení na Severu umějí asi nejlíp na celém světě. Ti dva bráchové jsou fantastičtí a stejně tak i ta banda psychopatů co vede ten ústav. Bál jsem se přílišné depresivnosti a teroru, film se drží zásad snesitelnosti a dává nám po celou dobu naději. Je to precizní a parádní film, a to tento žánr rozhodně nepreferuji. 85% (11.04.2018)

Není nad to si o víkendu pustit nějaký ten rodinný film, kde všechno hodíte za hlavu a jenom sledujete, jak všechno funguje a že ten náš svět je taková ta zahrada rajských potěšeních, kde všichni jsou na sebe hodní a mají se rádi. Na to já kašlu, já si radši pustím nějakej ten snímek o sériových vrazích anebo film z nějakýho toho ústavu, kde člověk pozná o čem ten život je? Tento snímek se odehrává v dánském sirotčinci pro chlapce, kde vidíme nově přijít dva nezvladatelné sourozence, kteří byli odebráni matce umírající na rakovinu. Hned první den se jim představí místní skvadra narušených vychovatelů v čele s násilnickým ředitelem, který razí heslo„kuj železo, dokud je žhavé". A tak chlapcům začíná přehlídka různých zvráceností a komplexů ze stran dospělých. Když o tom člověk tak přemejšlí, tak ty děti už potom asi nežily normální životy a v těchto ústavech dostaly skvělej základ pro různé duševní poruchy, deviace a možná i sklony k sériovým vraždám, jelikož jim tam do hlavy všichni hučeli, že to co se jim děje, je pro jejich dobro. To, co následovalo je zcela pochopitelné a jenom se divím, že to těm zvráceným bastardům procházelo tak dlouho. Ono to asi bylo tím, že strach je mocný nepřítel, který se může postupem času stát nebezpečnou zbraňí. Šokující pohled za zdi tohoto sirotčince byl natočen podle skutečných událostí a silně si začínám myslet, že po řadě zhlédnutých filmů z prostředí církevních institucí, nápravných zařízení a sirotčinců tam pracují jen zvrácené a zakomplexované osoby, kteří mají potřebu ubližovat a to zejména těm, kteří jsou menší a slabší a ještě se nedokáží bránit. Musím vyzdvihnout výběr všech dobře zvolených herců, zejména Larse Mikkelsena, který si svou roli ředitele vyloženě užíval a také jeho ženský protějšek v podání Sofie Gråbøl, která byla v tomto filmu snad jediný lidský element se kterým jsem se dokázal ztotožnit. Za skvěle natočené drama musím dát tentokrát zasloužených 100%. (22.08.2021)