Křižovatky

Walter Hill je docela hustej týpek Hollywoodu nebojí se jít do žádnýho žánru a to uznávám. Na tenhle film musíš mít toulavou duši a pak vnímat spousty pravdy o hudbě. Navíc kdo má rád hudbu, myslím skutečnou, ne ty dnešní pitomce co si myslí, že je hudba je, když se slíknou do spodního prádla a hopsaj, tak tu při té závěrečné kytarovce poškočí srdce radostí a to už nemluvím o posledním záběru do kterýho běží závěrečné titulky. (03.08.2018)

Herci nebyly špatní a Jami Gertz byla kočka ;) . Zaujal mě celý film, a protože jsem fanouškem tohoto druhu hudby líbil se mě ještě o něco víc. Jenom je veliká škoda, že se tento film strašně těžce shání. Taky předabování do češtiny by nebylo na škodu, ale jsem rád, že jsem ho vůbec někde našel. Steve Vai je prostě borec a vždycky byl. Závěrečný souboj, mezi Macchiem a Vaiem je prostě skvělý. Docela mě štve, že Steve není uvedený mezi herci u tohoto filmu, zde na ČSFD. Každopádně doporučuji všem, kteří mají v oblibě zvuk kytar.. (12.02.2011)

Ralph Macchio definitívne stokrát lepší na gitare, ako nemotorný manták v Karate Kid ! Ak by som to mal prirovnať k niečomu, že asi ako lepší, tak asi , ako keby dali hrať do tohto filmu Jeana Claude Van Dammeho na gitaru. Výborná road movie záležitosť s fajn postavami a hláškami. Tento film má dušu! (01.04.2018)

Jasně, stará dobrá legenda o Robertu Johnsonovi a jeho křižovatková smlouva s ďáblem...Je tisíckrát prověřenou pravdou, že pokud chce člověk dělat muziku, která má duši, musí mít něco odžito, pouhý talent a píle nestačí. A v blues to platí dvojnásob, vždyť tato muzika se zrodila z utrpení a starostí lidí, kteří svou bolest potřebovali ze sebe dostat, než je zcela pohltí. A to všechno se starý Will Brown při putování prašnými cestami Missisipi snaží předat mladíkovi Euenemu ( který má sice jako kytarista velké nadání a správné nadšení pro věc, ale pramalé životní zkušenosti ) a jen tak mimochodem si ještě k tomu zařídit v cíli jednu maličkost, protože už stárne a díky jedné smlouvě , kterou uzavřel v mladické nerozvážnosti už za sebou v patách slyší dech pekelných psů. I když je pravda, že jsem z filmu cítila velikou lásku k muzice, příběh samotný mi zas tak vyjímečný nepřišel a já chtěla dát za čtyři. Nakonec, ale mé rozhodnutí zvrátila ta úžasná závěrečná kytarová exhibice, to bylo vážně něco co bych doporučila nejen milovníkům blues, ale rockové hudby obecně. (19.03.2013)

Příběh sám o sobě nějak dvakrát nenadchne, není tu žádný překvapivý zvrat nebo nějaký silnější moment, který by byl k zapamatování. Tohle vše ale rozhodně přebije hudební stránka a nakonec posledních zhruba 10 minut, které jsou rozhodně zdařilým vyvrcholením tohohle nenápadného filmu, na který už pomalu, ale jistě začíná padat prach. (20.11.2014)