Oči pro pláč

Hodně slabé tři hvězdičky; film měl zřejmě dovolit S. Zázvorkové, aby ukázala své herecké umění, ale sama si s tím moc nevěděla rady, mnohem životnější byl Vlastimil Brodský v roli chlapa - dobráka, který to s touhle ochechulí vydržel čtyřicet let, aniž se naštěstí dopustil hlouposti manželství. Dobrá byla i tetička Marie Rosůlkové. Jinak nudný příběh o tom, jak starší dáma chce vytřískat peníze z prodeje své vily, kterou už není schopná udržovat, navíc jí neustále hrozí nastěhování nájemníka pro nadměrný rozměr bytu, ale nikdy se nedokáže s domem rozloučit. Klasický případ měšťácké hysterky, která dokáže s klidem rozvracet vztahy v jiných rodinách kvůli svému patologickému chování. Ta třetí hvězdička je skutečně jen kvůli té nenažrané tetičce. - K některým komentářům - ano, jako socialistická moralita a satira na špatné lidské vlastnosti film beru a jen lituji, že v dnešní době, kdy "je dovoleno všechno, co není zakázáno" se už satira prakticky točit nemůže. (01.02.2017)

Dneska je tenhle film zajímavej spíš z historickýho hlediska. Poměrně dost se tam rozebírá, jak to v tom socialistickym ráji bylo s bytama. Když chcete bydlet ve velkym domě nebo bytě, musíte mít u sebe přihlášenou tetičku, jinak vám to neprojde. Potom je ve filmu taky oblíbenej motiv tý doby. Nepoctivej prodavač ovoce a zeleniny, kterej ale nakonec dopadne špatně. Toho poměrně slušně zahrál Schánilec v jedný z mála jeho větších rolí. Lehce úsměvná je v celý týhle komedii snad jenom scénka, kdy jde Skopal před interupční komisi. Další taková dnes už téměř zapomenutá bizarní záležitost. Jinak na celym filmu se mi asi nejvíc líbila projížďka Prahou na úplnym začátku. Zajímavý bylo, že taxikáře hrál Karel Bělohradský, ale předaboval ho Mirko Musil, což působilo hodně divně. Co k tomu tvůrce vedlo, opravdu nechápu. Vůbec se nedivim, že tahle "komedie" zmizela někde v propadlišti dějin. (14.07.2012)

Mě napadá jediná věc – že snad tehdy na Barrandově musely existovat nějaký plány, kolik se v daném roce musí natočit filmů určitého žánru. Ovšem název Oči pro pláč neskutečně konvenuje s celkovým efektem filmu. Jestliže jsem se u komedie ani jednou ani neusmál, tak asi bude něco špatně. Přiblblá a pro děj naprosto nepodstatná honička zloděje se zadýchanou Dagmar Veškrnovou, zoufalý pokus o vtipný monolog Svatopluka Skopala u potratové komise, to vše překryto nudnými vstupy Stelly Zázvorkové, které nezachrání ani občasná přítomnost Vlastimila Brodského. A aby toho nebylo málo, máme tu ještě položku k uzoufání uspávající hudby (Felix Slováček). Jestliže se například dvěma Jiřinám v šedesáti a více letech před kamerou docela dobře dařilo, Stelle Zázvorkové v tomto ohledu zůstaly oči pro pláč. (03.06.2012)

Námět tohoto snímku je údajně zpracovaný z ´Bakalářské´ povídky a tak je tím vysvětleno, proč je ten příběh v celovečerní stopáži tak neuvěřitelně chudý. Hlavní role pro Stellu Zázvorkovou neměla v podstatě co přinést. Děj když se rozdělí na dvě poloviny, tak každá ta polovina přináší to samé. Nabídka honosné vily o kterou projeví zájem dvě rodiny, aby nakonec byla na poslední chvíli zrušena. Takováto realizace komunální satiry o vypočítavé ženě, zlodějském zelináři a početné rodině bohužel trpí přemírou nudy a naprosté nezáživnosti. Ční sice z toho určitá moralita, kdy vdova zneužívá zájemce k údržbě domu i k uspokojování vlastních nadstandardních potřeb, aby ji nakonec zůstaly oči jen pro pláč, ale v takovémto podání se celý koncept naprosto ztrácí. Oddechový film? Vtom to případě bohužel až moc. (21.10.2017)

Údajně komedie, u které se ovšem téměř jistě nebudete smát... Opravdový normalizační hnus, i na svou dobu neskutečně pokrytecká pseudomoralita o tom, že peníze jako nejsou všechno. Hlavně v tom našem soudružsky gulášovém >socialistickém soužití< - že... Mravokárně užvaněná nuda s debilně vykonstruovanou záplekou a naprosto plytkými hereckými výkony, o režii zasloužilého umělce (!) Z.M. (při pohledu na jeho >dílo< bych opravdu rád věděl, za co ten titul dostal) ani nemluvě. Opět jednou typický doklad úpadku české filmové tvorby během sedumdesátých a osumdesátých let, porevolučně završen čestvými nástupníky těchhle našich úměleckých >elit< , ochotných účastnit se v jakékoli sračce. Navíc vidět dnešní velkou dámu H.-V. v lodičkách s bílejma ponožkama - toť pohled, za který celé to utrpení stálo. Ano, takoví (jsme) byli. Jak kdo, paní Veškrnová... (02.01.2007)