Poslední dny Pompejí

,,VŽDY KEĎ TI PRINESIEM DARČEK, CHCEŠ VEDIEŤ ČI SOM HO UKRADOL." -,,ASI PRETO, ŽE VŽDY SÚ KRADNUTÉ." __ Jeden zo skôr výpravnejších peplumov, kvalitou sa aj tak radiaci skôr do priemeru (vlastne nadpriemerných je ich pomerne málo). Dej môže miestami kdekomu pripomínať Sienkiewiczov Quo Vadis?. A síce je takáto línia už mierne ošúchaná (kresťanstvo je napchaté do všetkého čo sa odohráva v 1. storočí), príbeh je to pozerateľný natoľko, že aj zabudnete čo by malo v závere prísť. Dokonca žiaden odkaz o blížiacej sa katastrofe sa predtým behom deja neobjaví a ak by nebolo vo filme spomínané, že sa odohráva v Pompejách, kde už sa predsa len dá čo-to tušiť, len málokto by vedel túto skutočnosť odhadnúť. Výbuch Vezuvu (síce behom dňa) prichádza v tej najpríhodnejšej chvíli, no jeho spracovanie dnes už skôr pobaví, než by malo ponúknuť pôsobivý zážitok, dokonca po chvíli začína byť už otravné. 15 minút sledujeme pobehovať splašených ľudí ulicami mesta, pričom im pod nohami vybuchujú petardy a sem-tam niekoho zavalí padajúci stĺp či múr. Ostatne aj scéna s kresťanmi v aréne kde sú predhodení až jednému znudenému levovi vyznieva skôr ako nepodarené divadielko. Nasledujúci Leoneho film (tu je uvádzaný ako pomocný režisér) ,,Rhodský kolos" končiaci tiež tragicky je spracovaný podstatne lepšie, resp. kolosálnejšie. (68. hodnotenie, 4. komentár k filmu) (11.12.2011)

Druhý film mistra Leoneho není taková bomba jako jeho spaghetti westerny, souboje nic moc a boj s krokodýlem je docela úlet. Krokodýli mají nejsilnější stisk v živočišné říši, určitě by ho nebylo možné zabít holýma rukama tak, jak je zobrazeno ve  filmu. Závěrečná katastrofická část ale nevypadá špatně s ohledem na rok vzniku. Leone se v tomhle filmu teprve rozjížděl, lepší filmy natočil až později. (03.12.2023)

Vyborne peplum, teda odborne mec a sandaly, natocil to z casti Sergio leone /Tenkrat na Zapade, Tenkrat v Americe/ a mne neznamy Mario Bonnard - a to mam v reziseroch slusny prehlad. Pompeje bolo mesto v Imperiu Romanu, ktore roku 79 po Kristovi pochoval vulkan menom Vezuv, a to tak, ze komplet. Rimsky cisar Vespasianus potom zorganizoval po celom Imperiu pomoc pre postihnutych - aj financnu. No a nieco k filmu - zistil som si, ze na tomto filme a na Rhodskom Kolose sa podielal ten isty filmovy stab, Steve Reeves tymto filmom vlastne prerazil, predtym mal len nevyrazne Pani Maji radi bloninky a Jail Bait. Toto je jeho prvy kvalitnejsi filmovy pocin, jak tak pozeram. Okrem Ryvsa som tu videl vtedy este krasnu Christine Kaufman /MU jmenem La Rocca, Konstatnin Velky 1962/ a Fernanda Rey /Eliso, muj Zivote, 1492 dobyti Raje a Francouzska spojka 1 a 2/. Toto uz nebol cierno biely film, kulisy boli praveze nadherne, dialogy vyborne, tempo masakrozne dobre - ani chvilu nehrozila nuda, nehrozilo zeby som sa odlepil od filmu. Mno jo, tak trochu plavam proti prudu, jo a z 5 % je mi to jedno, hoci na 95 % sa prudom rad necham unasat : 70 % (07.07.2019)

Priemerné až podpriemerné spracovanie námetu, ktorý aj sám o sebe je dosť nezáživný. Súboje sú žalostné, triky ani kulisy sa nevymykajú priemeru. Logika vo filme je takisto na žalostnej úrovni (bojovníci sa dostávajú do bezvedomia po jednom kopnutí či zvalení na zem, trápne súboje s levom či krokodílom), čo môžme prepáčiť roku výroby, ale neviem či aj kvartetu produkcií. Potežia akurát krásne talianske devy a tiež kultový Steve Reeves. Hodnotenie: 50% (20.11.2013)

Znovu jsem učinil úspěšnou výpravu do hlubin sraček, ze kterých mě vytáhly až závěrečné titulky. Hlavním lákadlem této dobytkoviny bylo pro mne jméno Sergio Leone a samotná událost spojená se zánikem Pompejí a Herculanea. To, čeho jsem byl svědkem však nelze popsat jako jeden z dalších špatných zážitků, nýbrž jako noční můru! Peklo, které nezažili ani oběti výbuchu sopky Vesuv. Počáteční dějová přehlednost se s přibývajícími minutami vytrácí a divákovi je servírován nebezpečně nudný sled zhovadilých scén, které nemají hlavu ani patu, čemuž zdatně sekunduje ta nejpříšernější hudba, jakou jsem za svůj život slyšel. Po skončení filmu jsem raději zašel na ušní, abych se přesvědčil, zda je můj sluch v pořádku, neboť nebezpečí, jakému jsem ho vystavil bylo mnohem horší, než kdybych si pustil škvory do uší. Tento fakt bohužel ani v nejmenším nekompenzuje herecký ansámbl, jehož protagonisté se se svým "uměním" hodí tak max. do divadelního sboru pro duševně zaostalé šimpanze, protože, to co zde předvádí je buď důsledkem lobotomie a nebo chronicky nemocného přesvědčení o hereckém nadání. "Souboje" připomínají rvačky z ústavu pro analfabety, jinak to popsat nemohu. Legionář se po kopanci do prdele hroutí k zemi a upadá do bezvědomí, další jedinec se 5 vteřin dívá, jak mu padá socha na palici, místo toho, aby se pokusil o útěk. A tak dále, a tak dále. Podobných duševně narušených činů se zde odehrává desítky. Závěrečný výbuch sopky vypadá jak vesnický ohňostroj a "panika" budí dojem nepovedeného rabovaní spojeného s demonstrací. Na závěr mého výčtu superlativ bych se chtěl ještě zeptat, jak moc byla v Itálii používaná angličtina v roce 79. Nejsem lingvista, ale řekl bych, že moc populární nebyla, což však tento brak nepotvrzuje. Skutečně jediná věc, kterou lze kladně hodnotit jsou kostýmy a výtvarná stránka, což ale pochopitelně na lepší hodnocení nestačí. Tento "klenot" tak u mě dopadl jako Pompeje samotné... (13.04.2013)