Krásnych sedemnásť

A tak som sa tešil... Štart behu Depresia - rande - sex- začlenemie do kolektívu- šťaste, bol podľa očakávania. Hailee bežala prvé kolo ako z hollywoodskeho manuálu, a potom.... skrátila si beh odbočením z trasy. Čo však bolo horšie jej spolubežci (ostatné postavy) bežali stále pomalšie, takže sa to v polke zmenilo na konverzačku: "Podajte mi kapesník, trpím jak hovado a budem plakať". Prečo trpí nie je až také podstatné, veď všetci tam tíško "trpia", a tak poučenie z filmu je: Trpitelia všetkých krajín spojte sa a pokecajte si! Záver: Nebola to komédia a nemyslím, že to bolo pre teenagerov. (25.02.2017)

1) Nechápu, kde se bere hejt na Hailee Steinfeld. (Teda při prohlížení její filmografie možná i chápu.) Steinfelldka je v EdgeOf17 v doposud nejlepší herecký formě (včetně True Grit). Její výkon je pro mě o to uvěřitelnější, že nejsem holka. Kappa. 2) Skoro se mi chce říct, že je to geniálně napsaný. Zrežírovaný ani moc ne, protože v každém aktu má film ztrátu tempa a slušelo by mu podle mýho o deset minut kratší stopáž, která by vyškrtla zbytečně prvoplánový a klišoidní scény, jako třeba ta s Nickem. Bohužel v tom je i ten důvod, proč to geniálně napsaný není - scénář má několik klišoidních věcí navíc, které zbytečně devalvují jinak výtečně napsané dialogy. Přestřelky mezi Harrelsonovým učitelem a blbkou v podání Hailee maj nejen grády, ale hlavně tolik potřebnej vtip. 3) Po celou stopáž se film pohybuje na strašně tenký hraně mezi výtečností a trapností. Bohužel párkrát do tý trapnosti film zabředne, ale kudos za to, jak se režijní debut Kelly Fremon Craig povedl --- v zásadě klišé o dospívání a hledání sebe sama je nějak v podání scénáristky a režisérky v jedný osobě překvapivě vyspělý, hořký i sladký, až silně neamericky nezávislý a individuální. A společně s tím je až překvapivě silnej hereckej výkon Steinfeldky, která tu vymaštěnou krávu pohybující se na hraně mezi trapností a individuální výtečností zvládá s bravurou, s jakou do světa filmu před sedmi lety vstoupila. 4) Stejně jako Steinfeldka má EdgeOf17 příjemně obyčejnej look (sláva akné!) a stejně jako Hailee se film možná až moc snaží si ten obyčejnej look uchovávat, a přitom se možná mimo záběry kamer líčí a stylizuje do role superhvězdy, bůhví, ale výslednej produkt je prostě v podání EdgeOf17 příjemnej. Kudos ještě jednou za scénář, a respekt oběma hlavním hereckým hvězdám, že si tu chemii mezi sebou a svýma postavama fakt užily. (16.04.2017)

„There are two types of people in the world: The people who naturally excel at life. And the people who hope all those people die in a big explosion...“ Zajatec ve světě vlastního pozérství a křehkého sebevědomí, pocit nepochopení a ublíženosti, kladení přehnaného důrazu na maličkosti spojené s ignorací důležitých věcí a bolestné hledání vlastní identity v tom nepřejícím, neférovém světě. Prošel si tím v těch letech kdekdo a umět se vrátit v čase, byli bychom určitě chytřejší.. Divácky vstřícnější verze Zwigoffova Přízračného světa, takže ani nepřekvapí, že autoři nenašli odvahu k méně optimistickému konci. Hailee Steinfeld v roli teenagerky, která tolik touží po sympatiích, až dělá všechno pro to, aby je nezískala, působila naprosto přirozeně, improvizující Harrelson v roli dějepisářské vrby svým postojem „být nad věcí, nezištně pomáhat“ zase naplnil mou představu učitelského ideálu.. (23.11.2017)

"Nechci Vás obírat o čas, ale hodlám se zabít." Nehodláš, Nadine. Ten, kdo se chce zabít, ten se prostě zabije. Ty jen hledáš ucho pana Brunera, který vše dokáže tak krásně zlehčit. To byly jediné chvíle, které mě opravdu bavily, protože dospívání mám tak nějak za sebou a problémy nikým nechtěného jelita jsem nikdy neřešil, protože jednoho krásného dne jsem se stal úžasným a to už mi zůstalo. Nadine je řešila způsobem, který bych možná pochopil, kdybych byl mladší, neměl bych pinďoura a záleželo by mi na názorech okolí, ale takový já nikdy nebudu. (22.09.2017)

Proč by to mělo být jen o puberťácích? Já se v Nadine viděla v mnoha situacích i v současnosti a když jí vhrkly slzy do očí, tak jsem je tam měla taky. Haille byla výborná a já jsem jí ty její výkyvy nálad a pocity věřila do písmene. Život je někdy tak nádhernej, když není zrovna v háji. I hudba byla dokonalým podkresem a já tam byla s nimi jen těch ......náct se mně už nevrátí. (09.02.2017)