Skryté čísla

Pomníček zásluze jedné, potažmo třem, potažmo všem afro-americkým počtářkám na vesmírné snaze 60. let (předně misi Friendship 7), tedy ještě za dob bezpráví a tvrdý segregace. Ano, je to kýč a crowd-pleaser (vede pobíhání mezi záchodky) a ano, všechny ty "naštvaný bílý chlapy" vykresluje jako omezenecký nemehla (co by si byli jinak počali), nicméně nemění se nic na faktu, že je to milý a zpětně důležitý film bez nějakých napálených sentimentů nebo agitek, další solidní vhled do dnes celkem absurdních poměrů v USA - ne až tak dávno zpět. A navíc jsou tu Ali a Costner. "Here at NASA, we all pee the same color." (29.08.2019)

Další doják o utlačování afroameričanů, jen zde je prstem ukazováno na příkoří u černých žen, které svými mozky pomáhají v NASA k prvnímu letu člověka do vesmíru. Je to celkem klišé, místy vtipné, místy smutné, ale ničím nepřekvapující a nijak emočně nenutící se nad tím v dnešní době už víc zamýšlet. Podobně už na mě působí filmy z 2. světové války atd. Pokud je to pojato opravdu výborně a chytí to tzv. za srdce, tak ano...ale takhle? Ničím to neurazí, ničím nepřekvapí. Na nudný večer, celkem slušný film :-) (06.07.2017)

Hidden Figures má skvěle střižený příběh o třech ženách, které i navzdory barvě pleti uspěli tam, kde by to nikdo nečekal – v NASA. Doba vesmírného závodu mezi USA a SSSR mě velmi zajímá, což by mělo v kombinaci s dojemným příběhem vytvořit dokonalou filmařinu, u níž by nebyl pochyb o Oscarových nominacích. Film sice v tomto ohledu působí velmi ambiciózně, herci předvádí skvělé výkony a celý film je i pěkný na pohled, jenže občas působí vážně uměle, přičemž si režisér Theodore Melfi zjevně některé věci přikrášluje, jen aby se zavděčil oscarové porotě. Vrcholem všeho je postava Jima Parsonse, která byla očividně přidána pouze proto, aby byl vykreslen model rasistického a předpojatého vědce. Je veliká škoda, že se z Hidden Figures nevykřesalo více. Potenciál a podhoubí pro skvělý film zde jsou. Takto to působí jen jako jakási "zaručená záplata" na minulé předávaní Oscarů, kde ocenění nedostal žádný režisér, herec či herečka tmavé pleti. „Here at NASA we all pee the same color.“ (09.02.2017)

Skrytá čísla jsou primitivní film, kde všichni černoši jsou urážlivě banálně dobří, jen běloši mají "výsadu" být komplikované, ambivalentní postavy s nejednoznačnými postoji. Černoši tu opravdu slouží jako pouhý motiv, vůči kterému se bílá společnost má nějak definovat - ale sami jsou většinou pasivní a jen čekají, kdy je bílí konečně ocení (a samozřejmě je to Kevin Costner, kdo hrdinně zařídí černým záchodky, protože hrdinka nebyla za měsíce času schopná nic říct). A pokud něčeho aktivně dosáhnou, tak díky benevolenci bílých postav, se kterými se setkají. Něco jiného je kvalitní drama, které je mírně uměle vybráno jako reprezentant "černé" kinematografie typu Moonlight. Skrytá čísla jsou ale film bílý jak padlý sníh (ostatně bílí jsou prakticky všichni, kdo stáli za kamerou), který leda cynicky a pokrytecky využívá své téma. (26.02.2017)

Ano, je to šablonovitý kýč, ano, tlačí to příliš na pilu (když Costner zběsile mlátí do cedule nad wc, má člověk strach o jeho psychické zdraví), ano, končí to, jako téměř všechny americké filmy. Překvapivě tam nebylo žádné roztomilé zvířátko, ani sex. Mám ráda filmy o matematice i diskriminaci. A dál nehodlám obhajovat, že se mi to líbilo, bavila jsem se, dokonce velmi dobře. (30.11.2018)