Loutky

Ono, keď si človek niečo napíše, potom s radosťou sfilmuje a nakoniec aj podľa svojho gusta zostrihá, je to na výslednej podobe hneď poznať. Kitano je schopný filmár no (v mojom prípade) na jeho veci treba mať ideálnu náladu. Pri Bábkach, ktoré sú preplnené odkazmi, náznakmi, túžbou, láskou, či tragédiami, sa mi tentoraz dostalo naozaj príjemného filmového zážitku. (13.09.2008)

Těžká romantika po japonsku aneb ujetý slepenec příhod ze života vyšinutých nešťastníků, jejichž složky Kitano vyhrabal ve zdravotních kartách archivu psychiatrické léčebny někde v Okinawě. Zajímavým se jevil snad jen příběh oddanosti v podobě donášky sobotních obědů pro yakuzáckého bosse, který se zpozdil o celý život, další epizody, i přes svou tragiku a morbiditu, zely sice uměleckou, ale emocionální prázdnotou, stejně, jako nádherná příroda kolem, jejíž krása ztrácela ve spojení s dějem kouzlo. Napříště si vychutnám kvetoucí japonskou třešeň v záběrech National Geographic bez toho, aby mi tam zacláněli dva mimoňi na šňůře. (26.03.2010)

Lyrický, obrazově tradičně asijsky barevný a krásný, smutný a dojemný příběh ze země vycházejícího slunce. Oceňuju, že narozdíl od jeho západních kolegů Kitano nesahá k nabízejícímu se ulepenému patosu, dokáže vyprávět obrazem bez zbytečných, dlouhých dialogů a neuchyluje se k divácky přátelštějšímu happy endingu. Přes to všechno mě však kdovíproč nezasáhl tak silně jako většinu zde hodnotících. 60% (01.03.2007)

Buď jsem to pořádně nepochopila, nebo to bylo až moc pomalé, uťapkané, nic neříkající, přesto s překrásnými obrazy přírody. Nebo možná jen dnes nedokážu přeladit na lyričnou temnou stránku svou. Některé záběry vás přímo uchvání, některé scény ve vás dokáží vyvolat úsměv, jiné ve vás zanechají prázdno, možná i beznaděj. Co mi opravdu docela zkazilo "výhled", bylo u druhého příběhu, když už jako pořádný jakuzák přišel do parku a tam uslyšel si povídat ty dva mladíky. *Spoiler* To, že ona tam chodí každou sobotu, se dá přežít, dá se tomu ještě jakž takž uvěřit, ale to, že si právě v tu chvíli o ní povídají dva mladíci, a děda opodál to uslyší a tím je mu jasné, kdo ta dáma s dvěma obědy je, je pro mě prostě naprosté a neodpustitelné vytvržení. Nechápu, co mne na tom tolik rozezlelo, ale stalo se. *konec spoileru* Sthrnutí: tragédie, která ve mně slzy nevyvolala, natož soucit, přesto mne uchvátila nádhernými obrazy. Možná že nádherné obrazy na 109 minut nejsou dostačující. Ale to ať posoudí někdo jiný, já dávám lepší 3*. (30.01.2010)

Je ľahšie písať o zlom ako o dobrom filme pretože film ktorý sa vám nepáči tak kritizujete a kritizujete aj keď je tá doba dávno za vami - tak ako ja snowborďákov s madlom a kotkom. A potom sú tu filmy ktoré sa vám páčia a vy na otázku prečo odpovedáte lebo sú dokonalé a práve taký je aj tento film Takeshiho Kitana. To že je Kitano všestraný režisér dávno vieme. Nikdy neviete čo jeho nový film prinesie a on od záchodových komédií,cez akčné pecky, sebereflexívne surrealistické diela , obyčajné ľudské príbehy podané inak až po diela plné symbolizmov. V každých s týchto diel dosiahol svoj vrchol ale to čo načrtol v ohnostroji tu doviedol do dokonalosti a inšpirované tragickými bábkovými predstaveniami Bunraku nám servíruje tri príbehy , ktoré sú tak strašne ľudské, obohnané krásou okamžiku a minulosti, vizuálne dokonále a hlavne tak neskutočne skutočné až sú pekné že normálny človek ktorý má aspoň aký taký talent musí tento film vnímať ako niečo neskutočne krásne a práve to aj je neskutočne krásne. Kvalitou sú všetký tieto príbehy dokonálé a ani nemôžem povedať ktorý bol lepší lebo každý mal niečo do seba. začiatok kde máme možnosť vidieť typické divadlo bunraky až po tragický koniec nám ukazuje tú skutočnú lásku čo nemusí byť vyslovene oblizovanie na verejnosti - v každej správnej MHD, alebo sex - skúste si zájsť do najbližšieho lesíka ale tento film ukazuje na samotný fakt dvoch spiaznených duší ktoré nemusia nič ani len rozprávať. (13.07.2008)