Krátky film o láske

Láska má mnoho podob a já si netroufám posuzovat, co je či není normální. Pro introvertního Tomka mám pochopení, jeho platonická láska je tak čistá, upřímná, dojemná, že mě úplně odzbrojil/a. A Magda? Té jsem celou dobu držela palce, aby pochopila... Jeden z nejkrásnějších a nejněžnějších filmů o lásce, plný emocí, osamělosti, smutku a utrpení, prostě o všem, co život a hluboký cit může někdy přinést. (11.08.2018)

V rámci celovečerního formátu jde skutečně, jak praví název, o poměrně krátký film. Přesto mi spočátku připadal nesmírně zdlouhavý. Já vím, k té monotónní socialistické šedi do jisté míry monotónní forma sedí, ale až do scény telefonátu mezi Tomkem a Magdou s postelí posunutou k oknu mě na tom skoro nic neoslovilo. Komorní příběh neopětované lásky se nakonec začne vyvíjet zajímavým směrem a vývoj vztahu těch dvou i proměna, kterou prochází postava Magdy, mě pak naštěstí dokázaly spolehlivě připoutat k sledování. Příběh má při správném rozpoložení určitě obrovský potenciál vyvolat silné emoce a možná i přivést k zamýšlení, což se nakonec u mě povedlo. Ale současně si myslím, že měl ve svém jádru daleko větší potenciál k emocionálně silnému výsledku, jenž se u mě konal jenom částečně. První půlhodina, která rozvláčným a vyloženě statickým způsobem představovala komorní prostředí a v něm dvě postavy, příp. vedle toho zachytávala i něco jako každodenní život v „panelákovém“ socialismu, měla na mě naopak poměrně uspávající účinek. Možná časem změním názor nebo budu mít odlišné dojmy, až se někdy v budoucnosti podívám na seriálový Dekalog, kde Kieślowski tento příběhl zpracoval jako jednu z epizod v mnohem kratší stopáži. Ale jako samostatný film hodnotím Krátký film o lásce zatím spíše jako lehký nadprůměr. Čekal jsem od pana režiséra určitě víc... 65% (29.10.2020)

"Když ten autobus chytíme, půjdeš ke mně !! Když ne, půjdeš domů !! Platí ?!" Přemýšlím, kdy naposled mi bylo tak úzko, kdy jsem byl tak dojatý, a tak by mě zřejmě jen těžko napadlo, že se tak stane právě u Kieslowskiho nesmírně upřímně a lidsky poetického snímku, který úžasně parafrázuje a velmi osobitým způsobem odkazuje jak na šesté přikázání, ačkoliv bych spíš mluvil o lásce k bližnímu, tak i na Hitchcockovo Okno do dvora !! Ten střet rozdílných vnímání lásky samotné i zcela odlišně smýšlejících postav dokonale vystihuje, jak člověka přes veškerou snahu a chuť jí jít naproti často láska naprosto míjí a jak city zůstávají nenaplněny !! Witold Adamek kreslí svojí kamerou jednu bezútěšnou a hořkou scénu za druhou, mezi nimiž naprosto ční jedna zcela symbolická, která divákovi omlátí o hlavu frázi o pláči na rozlitým mlékem.. Vše účinně doplňuje a pozdvihá z kaluže slz velmi vhodně zvolená hudební složka Zbigniewa Preisnera !! (15.11.2013)

Meditace o dvou podobách lásky z Kieślowského seriálu o Desateru? Ale konečně, když vás to baví. Je zde více problematických rovin, například paralela s Oknem do dvora - táži se, nač? A pak samozřejmě ty výklady motivací jednotlivých postav, zda láska vyvzdorovaná a vynucená pokusem o sebevraždu má vůbec nějakou hodnotu. Žádný uspokojivý výsledek, pouze nastolení banality z krajiny dospívání. Je nutno cítit vinu, pokud nemiluje toho, kdo by si to přál? Není nutné se tímto problémem hlouběji zabývat na půdorysu biblického seriálu. (20.06.2017)

Je krátký ... ale vypráví o LÁSCE ? Možná je spíš zjitřeným poetickým příběhem o POTŘEBĚ lásky - nebo jakéhokoli blízkého vztahu ... o závislosti ... a o strachu ze samoty ... jako když se předčasně zestárlá žena bojí usínat, pokud je vedlejší pokoj prázdný. V chování všech protagonistů lze najít určité chorobné znaky - ale co je vlastně měřítkem normálnosti ? Na každý pád se jedná o velice zraňující a traumatizující historku - o iluzi lásky, která ubližuje jak objektu své touhy ... tak i sama sobě. Na mě působila dosti depresivně - možná víc, nežli zamýšlela. (18.11.2013)