Krátky film o láske

Další filmové zpracování jedné z částí televizní série Dekalog je tentokrát inspirováno příkazem „nesesmilníš“. Na první pohled hodně připomíná Hitchcockovo geniální Okno do dvora, ale je mnohem více oddramatizované a intimní. Příběh o mladíkovi, který se zamiluje do starší ženy a pozoruje ji proto dalekohledem přes panelové sídliště, byl velice dojemný. Princip pozorování je v závěru komplikován, když se dalekohledem dívá také matka hlavního hrdiny a poté hlavní hrdinka, která v okně svého bytu uvidí sebe samu v parafrázi na jednu z předchozích scén. //SPOILERY// Tentokrát ale k ženě přijde mladík a vstřícně si s ní začne povídat. Pousmání ženy od dalekohledu tak přináší divákovi jakousi naději na dobrý konec i přes předchozí události týkající se pokusu o sebevraždu. U obou „krátkých filmů“ mě zaujala hudba, která v tomto konkrétním snímku nebyla tíživá, ale naopak velice melodramatická a dodávala mnoha scénám na atmosféře. (20.02.2012)

Jestli slovo komorní ve spojení s filmem znamená to, co myslím, pak jednoslovnou charakteristiku pro Krótki film o miłości bychom měli. Do jedné scény by se hodila přidat erotika, to když Magda přesune postel od okna a telefonuje. Ovšem není tam vůbec. Hudba, osvětlení, pozice kamery a střihy vytváří velmi intimní prostředí, k němuž se krásně hodí zajímavý námět. S herci to bylo tak, zatímco Olafa jsem přijal bez výhrad, v Grazyně jsem celou dobu viděl Lenku Filipovou, a zpočátku se mi vůbec nelíbila. Ovšem několik variací vlasů a prohlídka spodního prádla byly nakonec přesvědčující. Pokud by mužský divák neshledal sledovanou ženu atraktivní, film by moc nefungoval. (12.11.2016)

Menší studie interaktivního voyeurství a jednosměrné lásky - mladý a nezkušený klučina má své Okno do dvora a se zatajeným dechem odhaluje taje půvabné zkušené ženy. V detailech film funguje dobře, Kieslowski ví, jak vykreslit momentální vnitřní pocity postav a najít špetku poetiky i v nepříjemně ušmudlaném předměstí. Přesto jako celek toho Krátký film o lásce nenabízí mnoho, je zdlouhavý, místy nudný a nejhorší je, že hlavní postava působí jako hloupý, zakomplexovaný ňouma znemožňující sympatizování, nebo dokonce indentifikaci... Moc jsem to neprožíval. 5/10 (29.06.2009)

"Když ten autobus chytíme, půjdeš ke mně !! Když ne, půjdeš domů !! Platí ?!" Přemýšlím, kdy naposled mi bylo tak úzko, kdy jsem byl tak dojatý, a tak by mě zřejmě jen těžko napadlo, že se tak stane právě u Kieslowskiho nesmírně upřímně a lidsky poetického snímku, který úžasně parafrázuje a velmi osobitým způsobem odkazuje jak na šesté přikázání, ačkoliv bych spíš mluvil o lásce k bližnímu, tak i na Hitchcockovo Okno do dvora !! Ten střet rozdílných vnímání lásky samotné i zcela odlišně smýšlejících postav dokonale vystihuje, jak člověka přes veškerou snahu a chuť jí jít naproti často láska naprosto míjí a jak city zůstávají nenaplněny !! Witold Adamek kreslí svojí kamerou jednu bezútěšnou a hořkou scénu za druhou, mezi nimiž naprosto ční jedna zcela symbolická, která divákovi omlátí o hlavu frázi o pláči na rozlitým mlékem.. Vše účinně doplňuje a pozdvihá z kaluže slz velmi vhodně zvolená hudební složka Zbigniewa Preisnera !! (15.11.2013)

Ač mě to trochu překvapuje, emocí se na mě z tohoto filmu vyvalila hromada a ještě víc jich to ve mě zanechalo. Rozjezd je pozvolný a druhá polovina filmu je tak nabitá příběhem, že jsem se ani na vteřinku nenudila. Na tenhle snímek bych se ráda podívala i s delší stopáží, protože by jistě měl co nabídnout, i kdyby k němu autor přidal dalších třicet minut. Ani zdaleka nevyčerpal všechno, co mu tohle téma nabídlo, což je trochu škoda. I přesto se ale Kieślowskimu tenhle počin povedl a já hltala každou sekundu a čekala, co se stane. Krása! (22.01.2016)