Není stále zamračeno

Pozdější spolutvůrci slávy české kinematografie 60. let Vojtěch Jasný a Karel Kachyňa začínali o desetiletí dříve pochybnými, trapně inscenovanými dokumenty, v nichž hájili tehdejší politické i hospodářské poměry. V tomto snímku, vzniklém jako absolventská práce na FAMU, sledují postupné zvelebování státního statku kdesi v krušnohorském pohraničí, kam po odsunu německého obyvatelstva přicházejí noví osadníci. Když překonají vlastní pochybnosti i úklady nepřátel, začne se jim konečně dařit. Poznají, že ze všeho nejdůležitější je politická uvědomělost. Kachyňa a Jasný zde použili princip inscenovaného dokumentu, jehož aktéři představují sami sebe a pro kameru opakují skutky, které dříve konali, samozřejmě v řádném politickém opracování. Proto je také tolik důležitý průběžně znějící komentář. Přesto se již tady projevil smysl obou režisérů pro výtvarné hodnoty snímaných obrazů i snaha v rámci možností kultivovaně a ve vypravěčky gramotném tvaru postihnout střípky reality. (oficiálny text distribútora)