Naživo z Bagdadu

Netradiční pohled na válečné zpravodajství. Zákulisní hry, praktiky, ústupky kvůli výhodám atd... Téma je víc než zajímavé a Michael Keaton a krásná Helena B. Carter jsou prostě boží. A to nemluvím o "Erkylu Poarotovi" alias Davidu Suchetovi, kterému to neskutečně sekne a vypadá jako frajer největší. (20.11.2011)

Začátek války v Zálivu v roce 1991 očima amerických reportéru tv stanice CNN. Natročeno podle vzpomínek jednoho z producentů, který se účastnil výpravy do Iráku. Hodně živý snímek a hlavně věrohodně natočený. Michael Keaton a Helena Bonham Carter v hlavních rolích byli skvělí, Helena ještě k tomu velmi krásná. Doporučuju. (26.06.2010)

,,Víte co se právě stalo? Staly se z nás zprávy!" Upřímná výpověď o jedné z nejvýznamnějších epizod televizní žurnalistiky, kdy se krize v Perském zálivu stala prvním válečným konfliktem, který byl médii přenášen online a CNN se tak etablovala na krále televizního zpravodajství. Jedná se o velice zdařilý film, který ukazuje události bez příkras, či glorifikování. Novináři zde nejsou neohroženými hrdiny, kteří kličkují mezi vybuchujícími bombami, aby pořídili lepší záběr, ale ani to nejsou bezpáteřní hyeny, kterým je lidský život ukradený, jen aby dostali svůj příběh. Na televizní produkci má Živě z Bagdádu velice pěknou výpravu a perfektní střih, který svým tempem přesně vystihuje tu hektičnost novinářského života. A samozřejmě nesmím zapomenout na perfektní obsazení. V čele se dvěma členy mé herecké TOP 20 Michaelem Keatonem a Helenou Bonham Carter, které to tady pekelně sluší. Skoro démonický David Suchet je již jen příjemným bonusem. Jako vystudovaný televizní publicista nemohu hodnotit jinak :-) (22.07.2011)

Vynikající film. Žádná velká glorifikace, bombastičnost, heroismus, jak to Američani umí. Naopak, je to až téměř dokumentární zpracování toho, jaké byly počátky tradice televizního vysílání z oblastí zasažených válkou, oblastí, do kterých se nahrnuli Američani (jasně, ale nejen oni), aby tam dělali pořádek... a naráželi na odpor, cenzuru, ale také - a to zejména - riskovali své vlastní životy, pro pravdu, pro nápravu věcí. Střídnému Keatonovi tu sekunduje vynikající Helenka Carterovic, opět jiná, a přesto stále svá - holka s rozcuchem, černým tričkem, kopou cinkajících stříbrných náramků a žvýkačkou v puse, připravená pomoci, včas zareagovat, stát nohama na zemi...Dnes už je to asi všechno někde jinde, ale o moc asi ne - ti novináři (a to nemluvím o vojácích) se musí pořád stejně bát, když všude kolem nich létají kulky a bomby. Bylo to víc než poučné. (20.03.2011)

Film, který řekne mnohé, co tvůrci ani nechtěli. Film se tváří jako úžasný rádobydokument o tvrdé práci amerických novinářů, kteří všechno vědí, všechno znají a všude byli dvakrát, výsledkem je uhnaný film, kde pořád někdo někam běží, spěchá, křičí (Keaton je zářný příklad, jeho herectví je zde slabé), čímž zprávy vypadají jako z Novy, přičemž se američani chovají nafoukaně či jako doma. Technických seker prezentovaných jako senzace je tam taky pár - vysílací stanice, čtyřdrát, kamera v okně po výbuchu stále stojí... Sám film trpí americkou sebestředností - všude byli pouze američtí novináři, nepamatuju, že by se objevila zmínka o jiných zemích, které také měly své zpravodaje, včetně ČR. Pár dojemných chvil pro splnění klasifikace "americký film" bylo taky povinně zařazeno. Mezi "řádky" filmu lze rozeznat, co je to propaganda médií a kdo jsou ti opravdoví diktátoři. Postava Sucheta měla pravdu: "Vám nejde o Iráčany." A taky že nešlo (ani ve filmu, ani ve skutečnosti). V podstatě to byla jedna z dalších amerických nacamrávaček. Z filmu jsem si odnesl jedno ponaučení: Nevěř Iráčanům, nevěř Američanům a nevěř novinářům. (16.02.2009)